4. neděle velikonoční
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 10,8-9 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 13,14.43-52
Datum: 29. 4. 2007
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 10,8-9 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 13,14.43-52
; Zj 7,9.14b-17
; Jan 10,27-30
Datum: 29. 4. 2007
"Obraz pastýř a ovce" je v Bibli častý. My si do něj promítáme idylické
představy (pouťové obrázky a naivní kázání o "Boží laskavosti" přinesly své
ovoce).
Kamarád vyprávěl: "Soused měl špatný plot a jeho ovce každou chvíli ožírali na naší zahradě to, co jsme pracně pěstovali".
Místo skutečného Ježíše /1 nám líčili Ježíše jako předobrého pastýře, který se s ovečkou jenom laská. Kdo to přijme, hroutí se, potká-li jej utrpení, životní trampoty. Ztratí iluzi o dobrém Bohu nebo se ještě více pokroutí.
Promysleme znovu jakým pastýřem (učitelem) Ježíš je. Jaký má ke svým žákům - ovečkám vztah.
Nejdříve si připomeňme, jakým způsobem se podobenství vyjadřuje. Je modelem s určitou platností, v něčem platí a v něčem ne.
Příklad: "O nepoctivém správci" - ten člověk jde za svou věcí.
"O soudci a vdově" - máme být vytrvalí. Bůh není jako soudce.
Z podobenství "o pastýři a ovcích" je třeba vzít to, co se nás týká; a musí to být v souladu s jinými podobenstvími. Je důležité rozpoznat, co podobenství chce říci a co ne.
Ježíš je opravdu dobrý pastýř, kterého ovce mají rády a jdou za ním.
Některá ochočená zvířata mají radost, vidí-li svého pána přicházet. Bojí se těch, kteří jim ubližují.
Z toho hlediska Bůh je dobrý.
Ale proč na nás přicházejí utrpení a trampoty? To už nám nesedí s kýčovitými představami.
Pastýř ví, co ovce potřebují. Ztratí-li člověk smysl života, může do jeho života Bůh ostře zasáhnout třeba i utrpením a v nezbytném případě i smrtí toho člověka.
Potřebujeme poznat jednání Boha. Opustit své idylky (Bůh se vždy o mně postará) a přijmout to, že Bůh má svůj plán. Ví, co po nás chce. Je jako dobrý učitel, který ví, co po nás má a co může chtít a co ne.
"Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, ony jdou za mnou".
To neznamená jen, že zná naši tvář, ale Ježíš také ví, co jsme zač a co potřebujeme. Nenechá nás v životě zkrachovat. Dovede si spočítat dopředu, jak bychom se vyvíjeli a co by nás čekalo, kdyby nás nechal jít cestou, kterou si sami vybíráme. Proto někdy tvrdě zasáhne.
Ví, kam a k čemu nás chce dovést.
Je dobrým pastýřem také v tom, že když pochopíme, co je třeba, a nastoupíme správnou cestu, okamžitě odvolá všechny své sankce.
Vzpomeňme si na dobrého učitele. Takový se na hodinu dobře připraví. Ne tak, že se učí: 2+2=4", ale přemýšlí, jak žáky učit. Zná je, jaké mají schopnosti, co znají, jak myslí - jaké příklady jim uvést, co jim říci. Snaží se jim vysvětlit vyučovací látku, aby ji pochopili bez zbytečné dřiny a rozuměli jí. Dobrý učitel navíc bere ohled na žáky, kterým to různě myslí nebo mají různý přístup k práci.
Jeden středoškolský profesor testoval studenty, jestli látce rozumějí nebo jestli se jí učí zpaměti. Vykládal jim záměrně nesmysly. Studenti se to naučili. Jenom několika to bylo trochu podezřelé, ale přesto se to naučili; kvůli autoritě učitele.
Podezření učitele se potvrdilo (z časopisu Věda a technika mládeže).
Toto byl dobrý učitel. Vykládal nesmysly, aby si otestoval žáky.
Bůh nás chce postavit do života. Potřebuje, abychom přemýšleli. Proto nás někdy zkouší, jestli "skočíme na špek". "Budu ti posílat falešné proroky , abych poznal, jestli plníš moji vůli".
(V některých testech je také uvedeno několik možností a jen jedna je správná.)
Bůh nás samozřejmě nepotřebuje testovat, zná nás. Ale my to potřebujeme. Je to kvůli našemu poznání.
Bůh je jako učitel, který někdy "vypráví nesprávně", abychom měli kontrolu. Ze stejného důvodu posílá falešné proroky. Těmi "falešnými proroky" může být ledacos. Např. to, co se za náboženství vydává (modlitby pro štěstí rozesílané poštou, tvrzení různých vizionářů, které odporují Písmu, mohou to být Hitlerové a Marxové, atd.). Je-li 10 církví, tak 9 z nich je falešných. Pravděpodobnost je 90%. Z 90% se tedy setkávám se špatnou církví. A jen 10% je dobře. To je malý poměr proti skutečnosti.
Bůh je dobrý pastýř, který má svůj cíl. My jsme někdy vrtohlavými ovcemi, které chtějí chodit po svých cestách.
Bůh však ví, kde je nebezpečí a žene nás od něj pryč. (Skutečné ovce např. "mají tolik rozumu", že do bažinaté půdy nelezou.) Nás ale kvůli naší vrtohlavosti musí někdy Bůh popadnout a táhnout z nebezpečného místa.
Jenže při takovém zásahu se nám může rozsypat idylický obrázek dobrého pastýře.
Bůh má svůj plán. Chce, abychom dobře přemýšleli, dobře věřili, a proto posílá falešné proroky. Ví, co v nás je ("já je znám a ony jdou za mnou"). Dobrý učitel ví, co je ve studentovi a jak student přemýšlí. Vede studenty k tomu, aby si zkontrolovali to, k čemu došli.
K tomu Bůh posílá dobré i špatné proroky. Nemate nás. Dává nám dost možností, abychom poznali pravdu. (Lenoši pohodlní přemýšlet, budou tvrdit, že Bůh není dobrý pastýř, pomlouvají dobrého učitele jako mizerní studenti.
Bůh má s námi veliké plány nejen tady (např. nám svěřuje děti), ale i do věčnosti.
Bůh nás dobře vyučuje: "Přeber si to. Jeden říká to, druhý ono. Rozliš pravdu."
Ježíš se nenarodil jako velekněz, dokonce vystupoval jako Nazareťan. (Věděli, že Mesiáš se má narodit v Betlémě.)
Ježíš měl proti sobě velekněze, zákoníky, farizeje, saduceje, rabíny.
Než nějaký člověk šel za Ježíšem, musel si přebrat v hlavě, kdo má pravdu. (Apoštolové měli zakázané říkat, že Ježíš je Mesiáš. Ježíš místo "Mesiáš" používal "Syn člověka") Náboženské autority Ježíše označily za podvodníka, posedlého, ďáblova spojence. Každý se musel rozhodnout, ke komu se přidá. O tom všem nám boží slovo vypráví, neboť Písmo je nauka dobrého učitele. Jsme upozorňováni na nebezpečí. Bůh nás učí přemýšlet.
Ideologie vede poddané ke slepé poslušnosti a slepé důvěře autoritě. Ideologie nemá - na rozdíl od Boha, dobrého pastýře - úctu k člověku. Manipuluje s lidmi pro své cíle. To se ví, že i v náboženských společnostech jsou ideologické způsoby používány. Nejen v islámu.
Zatoulá-li se dobrému učiteli do 4. třídy prvňáček, neposadí jej do lavice, ale pošle jej do 1. třídy. Tam, kam patří a kde bude vyučování rozumět. A naopak některého žáka nechá znovu sedět ve stejné třídě a snaží se ho popohnat.
Ježíš nás má roztříděné podle tříd. Někdo je pořád v 1. třídě a dál se nedostane. Někdo udělá 5 tříd za rok. (Kananejská žena byla tímto typem, prošla náročným "testem" , zkuste si najít další případy)
Bůh se stará, jako dobrý pastýř, abychom dobře přemýšleli. Ježíš má svou nauku promyšlenou. /2
Nechceme a nemůžeme vést své děti vést za ručičku. (Proč si to přejeme od Boha?)
Bůh nám dává rozum a další schopnosti. Navíc nás skvěle vyučuje. Proč Ježíš řekl: "Kupte si meč ...", a pak Petra ostře napomenul?
Kdo chce přemýšlet, přemýšlí. Jiný je pohodlný.
Jak bychom dopadli v Ježíšově době my?
Stáli bychom za tím, co jsme se naučili v dětství? Hloupý člověk nemění názory, ustrnul a vydává to za ctnost. Ten, kdo se pro Ježíše v jeho době rozhodl, byl na dostatečné inteligenční úrovni. Musel vyvinout úsilí, aby Ježíši porozuměl a přijal. Ježíš nevystupoval jako zidealizovaný pastýř.
Dobrý pastýř ví, co potřebujeme, co máme dělat. A když to neděláme, dává nám najevo svou nespokojenost. Dobrý učitel špatnými známkami a dobrý pastýř tvrdým životním osudem.
Komu jde o dobrou výuku v Boží škole, ten to přijme a ocení.
Ježíš je dobrý učitel a pastýř. Žádný náš obraz není schopen vystihnout velikost Boží dobroty.
(Kýč nás svádí na špatnou cestu, od správného poznání.)
Bůh na nás nenakládá něco, na co bychom nestačili. (Pozor, tato věta se často používá jako náboženská fráze! Druzí nám nakládají, my si nakládáme, k neunešení.)
Na to je třeba si vzpomenout, když se nám v životě nedaří a zdá se nám, jakoby Bůh nebyl s námi, když se nás nezastane tam, kde bychom jeho zastání čekali. (Kdo promýšlí situace, do kterých se lidé dostali za války, může dojít k dobrému, ne lacinému poznání. Lenoch ovšem řekne náboženskou frázi, nebo se pak zhroutí.)
Ježíš zná svoje ovce a ví co potřebují. Ví, kdy potřebují přivést na trávu a ví také, kdy potřebují dost vyhladovět. Je důležité se to naučit chápat. Porozumět vedení a péči dobrého pastýře.
Daří.li se nám daří, máme sklon říkat: " Ano, Pán Bůh mně má rád, moje víra je v pořádku". Bývá to hluboko zakořeněné.
Nedaří-li se nám, buď reptáme, nebo si říkáme: "Koho Pán Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje," a myslíme si, že jsme vyznamenáni za víru.
Ve skutečnosti nás Bůh nemůže probrat z našeho ustrnutí.
(Zbožní bez přemýšlení raději prosí: "Dej nám konec války". Nebo: "Dej nám více kněží"." Nevěří, že Bůh je dobrý pastýř.)
Někteří lidé si pořídí nějaký obraz "Dobrého pastýře" (byla jich už celá řada, jen se jmenují vždy trochu jinak), a nekriticky přijmou všelijaké sliby s obrazem spojené - jako v reklamě - místo, aby se začali lépe učit od Boha.
Uvedu příklad. Bůh si u Jeremiáše stěžuje na Izraelity: "Vzpomínám na tvé mládí, když jsi ještě chodil po poušti, tenkrát jsi byl docela jiný".
Jak to bylo? Židé chodili po poušti 40 let, jeden malér za druhým, mor, hadi, opozice.
Mojžíš řekl: "Ti, co souhlasí s opozicí, postavte se sem, vy zase tamhle". Rozestavili se, země se rozestoupila a pohltila opozičníky.
Co se líbilo Bohu na takových reptalech, které musel stále hubovat, prohánět neštěstími, utrpením atd.? Jako by se s nimi Bůh pořád "hádal".
U Zachariáše čteme: "Přijde anděl spásy do svého chrámu, bude tříbit syny Léviho a oběť Júdy se bude Bohu líbit jako na počátku."
Vysvětlení není složité. Postihy nejsou Božím rozmarem. Židům "nadává" a přitom rád vzpomíná na dobu jejich "mládí".
Logika těchto slov spočívá v tomto: Židé na poušti každou chvilku provedli nějaký nerozum. Původně mohli poušť přejít za 3 měsíce, než by se zaškolili do správného myšlení. Jenže na správné myšlení nepřecházeli (nezměnili smýšlení, neobrátili se, zůstávali v myšlení pohanských otroků), proto se "pobyt na poušti" prodlužoval.
Když Bůh vyčerpal všechny možnosti (samozřejmě věděl předem, že to tak dopadne, ale má rád fakta, aby nám byly jasné příčiny a následky: "Jak si usteleš, tak si lehneš, co si uvaříš ..."), nechal Izraelity po poušti chodit dál. Stále žili nadějí, že dojdou do země otců (Bůh jim tu naději nebral), když poslední jiskérka naděje vyhasla, řekl jim: Do země zaslíbené nevejde nikdo ze staré generace narozené v otroctví. Vejde tam jenom mladá generace, narozená na poušti.
Co se Bohu líbilo na židech putujících na pouští?
Když na poušti reptali, přišel mor, pár lidí umřelo a lidé šli okamžitě za Mojžíšem: "Prosíme tě, my vidíme, že jsme udělali chybu, smiř nás s Bohem, ať se na nás nezlobí".
V případě hadů: "Mojžíši, zhřešili jsme, ať nás Bůh netrestá".
Mojžíš (z pokynu Boha) udělal měděného hada a připevnil jej na kůl. Podíval-li se uštknutý na hada, byl uzdraven.
Ježíš to připomínal teologicky vzdělanému Nikodémovi a dával to do souvislostí se smrtí Mesiáše na kříži. (Už jsme o tom mluvili podrobněji. Jenže Nikodém nad Ježíšovým vyučováním mávl rukou.
My také, my raději uctíváme obrazy dobrých pastýřů.)
Bůh vzpomíná na to, jak židé tenkráte ještě dokázali reagovat na "tresty," na výchovu dobrého pastýře.
Hospodin vzpomíná na "mládí Izraele": "Tenkráte s vámi byla řeč, jako s klukem, který dostal od táty rákoskou, protože neposlouchá a nechce se učit. Kluk je rošťák, ale nakonec poslechne. Výprask na něj zabírá.
V pozdější době Izraelité vedle Hospodina ještě uctívali různá pohanská božstva.
V Ježíšově době už židé chodili jen do jeruzalémskému chrámu, už věděli, co se v jejich náboženství "sluší a patří". Svou zbožností obchodovali s Bohem, mysleli si, že tím vynahradí skutečnou úctu k Bohu (jako kdyby mužský, který zahýbá, nosil své manželce každý den květiny a "miláčku sem a miláčku tam"). Okupaci Římanů nebrali jako následek své nevěrnosti k Bohu (
neřekli: "To je to výprask, je to Boží trest"). Ale: "Až přijde Mesiáš, ten je vyžene," a modlili se: "Bože, sešli nám Mesiáše". Nedokázali rozpoznat "Boží trest" jako trest. (Používám slovo trest pro zjednodušení.).
Jak je to s námi? My si "výprask" vykládáme: "Koho Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje".
To je naše zbožné přesvědčení.
Ptá-li se věřící, proč má trampoty, a slyší-li: "Bůh chce, abyste přemýšlel", namítne: "Ale já své trápení obětuji". (Za druhé! ne za sebe. Rádi si hrajeme na Pána Ježíše na kříži.)
Utrpení, které přichází na nás, není ke spáse druhých. Dostáváme výprask - od života - pro vlastní hloupost. Na to bychom měli myslet.
Tímto postojem se lišili židé Ježíšovy doby od židů na poušti.
"Pozdější židy" můžeme přirovnat ke klukovi, který když přinese špatnou známku a táta jej potrestá, tak trest nevezme na vědomí a zase dostane špatnou známku, a další trest a přitom si říká: "Však to jednou budu umět". Odmítá poučení.
Jak přirovnat naše: "Já to obětuji"?
Kluk přinese ze školy pětku: "Tatínku, já jsme dostal pětku", brečí. "Tatínečku, já vím, že to myslíš dobře", políbí ruku, políbí rákosku, stáhne kalhotky a čeká na výprask.
Táta: "Budeš se učit?" "Ano, tatínku".
Kluk se však neučí a situace se opakuje. Když to udělá několikrát, za co ho bude táta považovat? Za normální dítě?
Toto si potřebujeme ujasnit. Postavit se před Boha rovně. Být "zdravými kluky, kteří dokáží reagovat na spravedlivý výprask. To je první krůček k rovnému jednání.
Neštěstím je život v iluzích, neštěstím je vykládat si výprask jako odměnu a vyznamenání. Neštěstím je žít ve vlastním náboženském světě.
Ježíš zná své ovečky a je dobrý pastýř. Ví, kdo potřebuje "výprask", na koho stačí vlídné slovo, na koho přísné slovo. Ví, koho výpraskem nepostihovat - a to je to nejhorší - protože s ním už nejde nic pořídit.
Nedostáváme-li výprask, nemusí to znamenat, že je s námi Bůh spokojený (že už jsme na úrovni Ježíšova matky Marie). Bůh je dobrý pastýř, ví komu naložit a komu ne. (Omlouvám se za příklad s výpraskem, který jsem použil ke zjednodušení.)
Bůh je dobrý pastýř, stará se aby nám bylo spolu dobře.
-----------------------------------
Poznámky:
/1 Ježíš se také postavil proti nejvyšší náboženské autoritě, vyhnal kupce z chrámu a také řekl: "Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás. (Mt 7,6
"Všichni, kdo přišli přede mnou jsou zloději a lupiči" (J 10,8
/2 Když řeknu, že se Ježíš na poušti 40 dní připravoval na vyučování, řadě lidí se to zdá málo zbožné. Raději tvrdí, že se Ježíš přece postil a modlil.;
Kamarád vyprávěl: "Soused měl špatný plot a jeho ovce každou chvíli ožírali na naší zahradě to, co jsme pracně pěstovali".
Místo skutečného Ježíše /1 nám líčili Ježíše jako předobrého pastýře, který se s ovečkou jenom laská. Kdo to přijme, hroutí se, potká-li jej utrpení, životní trampoty. Ztratí iluzi o dobrém Bohu nebo se ještě více pokroutí.
Promysleme znovu jakým pastýřem (učitelem) Ježíš je. Jaký má ke svým žákům - ovečkám vztah.
Nejdříve si připomeňme, jakým způsobem se podobenství vyjadřuje. Je modelem s určitou platností, v něčem platí a v něčem ne.
Příklad: "O nepoctivém správci" - ten člověk jde za svou věcí.
"O soudci a vdově" - máme být vytrvalí. Bůh není jako soudce.
Z podobenství "o pastýři a ovcích" je třeba vzít to, co se nás týká; a musí to být v souladu s jinými podobenstvími. Je důležité rozpoznat, co podobenství chce říci a co ne.
Ježíš je opravdu dobrý pastýř, kterého ovce mají rády a jdou za ním.
Některá ochočená zvířata mají radost, vidí-li svého pána přicházet. Bojí se těch, kteří jim ubližují.
Z toho hlediska Bůh je dobrý.
Ale proč na nás přicházejí utrpení a trampoty? To už nám nesedí s kýčovitými představami.
Pastýř ví, co ovce potřebují. Ztratí-li člověk smysl života, může do jeho života Bůh ostře zasáhnout třeba i utrpením a v nezbytném případě i smrtí toho člověka.
Potřebujeme poznat jednání Boha. Opustit své idylky (Bůh se vždy o mně postará) a přijmout to, že Bůh má svůj plán. Ví, co po nás chce. Je jako dobrý učitel, který ví, co po nás má a co může chtít a co ne.
"Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, ony jdou za mnou".
To neznamená jen, že zná naši tvář, ale Ježíš také ví, co jsme zač a co potřebujeme. Nenechá nás v životě zkrachovat. Dovede si spočítat dopředu, jak bychom se vyvíjeli a co by nás čekalo, kdyby nás nechal jít cestou, kterou si sami vybíráme. Proto někdy tvrdě zasáhne.
Ví, kam a k čemu nás chce dovést.
Je dobrým pastýřem také v tom, že když pochopíme, co je třeba, a nastoupíme správnou cestu, okamžitě odvolá všechny své sankce.
Vzpomeňme si na dobrého učitele. Takový se na hodinu dobře připraví. Ne tak, že se učí: 2+2=4", ale přemýšlí, jak žáky učit. Zná je, jaké mají schopnosti, co znají, jak myslí - jaké příklady jim uvést, co jim říci. Snaží se jim vysvětlit vyučovací látku, aby ji pochopili bez zbytečné dřiny a rozuměli jí. Dobrý učitel navíc bere ohled na žáky, kterým to různě myslí nebo mají různý přístup k práci.
Jeden středoškolský profesor testoval studenty, jestli látce rozumějí nebo jestli se jí učí zpaměti. Vykládal jim záměrně nesmysly. Studenti se to naučili. Jenom několika to bylo trochu podezřelé, ale přesto se to naučili; kvůli autoritě učitele.
Podezření učitele se potvrdilo (z časopisu Věda a technika mládeže).
Toto byl dobrý učitel. Vykládal nesmysly, aby si otestoval žáky.
Bůh nás chce postavit do života. Potřebuje, abychom přemýšleli. Proto nás někdy zkouší, jestli "skočíme na špek". "Budu ti posílat falešné proroky , abych poznal, jestli plníš moji vůli".
(V některých testech je také uvedeno několik možností a jen jedna je správná.)
Bůh nás samozřejmě nepotřebuje testovat, zná nás. Ale my to potřebujeme. Je to kvůli našemu poznání.
Bůh je jako učitel, který někdy "vypráví nesprávně", abychom měli kontrolu. Ze stejného důvodu posílá falešné proroky. Těmi "falešnými proroky" může být ledacos. Např. to, co se za náboženství vydává (modlitby pro štěstí rozesílané poštou, tvrzení různých vizionářů, které odporují Písmu, mohou to být Hitlerové a Marxové, atd.). Je-li 10 církví, tak 9 z nich je falešných. Pravděpodobnost je 90%. Z 90% se tedy setkávám se špatnou církví. A jen 10% je dobře. To je malý poměr proti skutečnosti.
Bůh je dobrý pastýř, který má svůj cíl. My jsme někdy vrtohlavými ovcemi, které chtějí chodit po svých cestách.
Bůh však ví, kde je nebezpečí a žene nás od něj pryč. (Skutečné ovce např. "mají tolik rozumu", že do bažinaté půdy nelezou.) Nás ale kvůli naší vrtohlavosti musí někdy Bůh popadnout a táhnout z nebezpečného místa.
Jenže při takovém zásahu se nám může rozsypat idylický obrázek dobrého pastýře.
Bůh má svůj plán. Chce, abychom dobře přemýšleli, dobře věřili, a proto posílá falešné proroky. Ví, co v nás je ("já je znám a ony jdou za mnou"). Dobrý učitel ví, co je ve studentovi a jak student přemýšlí. Vede studenty k tomu, aby si zkontrolovali to, k čemu došli.
K tomu Bůh posílá dobré i špatné proroky. Nemate nás. Dává nám dost možností, abychom poznali pravdu. (Lenoši pohodlní přemýšlet, budou tvrdit, že Bůh není dobrý pastýř, pomlouvají dobrého učitele jako mizerní studenti.
Bůh má s námi veliké plány nejen tady (např. nám svěřuje děti), ale i do věčnosti.
Bůh nás dobře vyučuje: "Přeber si to. Jeden říká to, druhý ono. Rozliš pravdu."
Ježíš se nenarodil jako velekněz, dokonce vystupoval jako Nazareťan. (Věděli, že Mesiáš se má narodit v Betlémě.)
Ježíš měl proti sobě velekněze, zákoníky, farizeje, saduceje, rabíny.
Než nějaký člověk šel za Ježíšem, musel si přebrat v hlavě, kdo má pravdu. (Apoštolové měli zakázané říkat, že Ježíš je Mesiáš. Ježíš místo "Mesiáš" používal "Syn člověka") Náboženské autority Ježíše označily za podvodníka, posedlého, ďáblova spojence. Každý se musel rozhodnout, ke komu se přidá. O tom všem nám boží slovo vypráví, neboť Písmo je nauka dobrého učitele. Jsme upozorňováni na nebezpečí. Bůh nás učí přemýšlet.
Ideologie vede poddané ke slepé poslušnosti a slepé důvěře autoritě. Ideologie nemá - na rozdíl od Boha, dobrého pastýře - úctu k člověku. Manipuluje s lidmi pro své cíle. To se ví, že i v náboženských společnostech jsou ideologické způsoby používány. Nejen v islámu.
Zatoulá-li se dobrému učiteli do 4. třídy prvňáček, neposadí jej do lavice, ale pošle jej do 1. třídy. Tam, kam patří a kde bude vyučování rozumět. A naopak některého žáka nechá znovu sedět ve stejné třídě a snaží se ho popohnat.
Ježíš nás má roztříděné podle tříd. Někdo je pořád v 1. třídě a dál se nedostane. Někdo udělá 5 tříd za rok. (Kananejská žena byla tímto typem, prošla náročným "testem" , zkuste si najít další případy)
Bůh se stará, jako dobrý pastýř, abychom dobře přemýšleli. Ježíš má svou nauku promyšlenou. /2
Nechceme a nemůžeme vést své děti vést za ručičku. (Proč si to přejeme od Boha?)
Bůh nám dává rozum a další schopnosti. Navíc nás skvěle vyučuje. Proč Ježíš řekl: "Kupte si meč ...", a pak Petra ostře napomenul?
Kdo chce přemýšlet, přemýšlí. Jiný je pohodlný.
Jak bychom dopadli v Ježíšově době my?
Stáli bychom za tím, co jsme se naučili v dětství? Hloupý člověk nemění názory, ustrnul a vydává to za ctnost. Ten, kdo se pro Ježíše v jeho době rozhodl, byl na dostatečné inteligenční úrovni. Musel vyvinout úsilí, aby Ježíši porozuměl a přijal. Ježíš nevystupoval jako zidealizovaný pastýř.
Dobrý pastýř ví, co potřebujeme, co máme dělat. A když to neděláme, dává nám najevo svou nespokojenost. Dobrý učitel špatnými známkami a dobrý pastýř tvrdým životním osudem.
Komu jde o dobrou výuku v Boží škole, ten to přijme a ocení.
Ježíš je dobrý učitel a pastýř. Žádný náš obraz není schopen vystihnout velikost Boží dobroty.
(Kýč nás svádí na špatnou cestu, od správného poznání.)
Bůh na nás nenakládá něco, na co bychom nestačili. (Pozor, tato věta se často používá jako náboženská fráze! Druzí nám nakládají, my si nakládáme, k neunešení.)
Na to je třeba si vzpomenout, když se nám v životě nedaří a zdá se nám, jakoby Bůh nebyl s námi, když se nás nezastane tam, kde bychom jeho zastání čekali. (Kdo promýšlí situace, do kterých se lidé dostali za války, může dojít k dobrému, ne lacinému poznání. Lenoch ovšem řekne náboženskou frázi, nebo se pak zhroutí.)
Ježíš zná svoje ovce a ví co potřebují. Ví, kdy potřebují přivést na trávu a ví také, kdy potřebují dost vyhladovět. Je důležité se to naučit chápat. Porozumět vedení a péči dobrého pastýře.
Daří.li se nám daří, máme sklon říkat: " Ano, Pán Bůh mně má rád, moje víra je v pořádku". Bývá to hluboko zakořeněné.
Nedaří-li se nám, buď reptáme, nebo si říkáme: "Koho Pán Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje," a myslíme si, že jsme vyznamenáni za víru.
Ve skutečnosti nás Bůh nemůže probrat z našeho ustrnutí.
(Zbožní bez přemýšlení raději prosí: "Dej nám konec války". Nebo: "Dej nám více kněží"." Nevěří, že Bůh je dobrý pastýř.)
Někteří lidé si pořídí nějaký obraz "Dobrého pastýře" (byla jich už celá řada, jen se jmenují vždy trochu jinak), a nekriticky přijmou všelijaké sliby s obrazem spojené - jako v reklamě - místo, aby se začali lépe učit od Boha.
Uvedu příklad. Bůh si u Jeremiáše stěžuje na Izraelity: "Vzpomínám na tvé mládí, když jsi ještě chodil po poušti, tenkrát jsi byl docela jiný".
Jak to bylo? Židé chodili po poušti 40 let, jeden malér za druhým, mor, hadi, opozice.
Mojžíš řekl: "Ti, co souhlasí s opozicí, postavte se sem, vy zase tamhle". Rozestavili se, země se rozestoupila a pohltila opozičníky.
Co se líbilo Bohu na takových reptalech, které musel stále hubovat, prohánět neštěstími, utrpením atd.? Jako by se s nimi Bůh pořád "hádal".
U Zachariáše čteme: "Přijde anděl spásy do svého chrámu, bude tříbit syny Léviho a oběť Júdy se bude Bohu líbit jako na počátku."
Vysvětlení není složité. Postihy nejsou Božím rozmarem. Židům "nadává" a přitom rád vzpomíná na dobu jejich "mládí".
Logika těchto slov spočívá v tomto: Židé na poušti každou chvilku provedli nějaký nerozum. Původně mohli poušť přejít za 3 měsíce, než by se zaškolili do správného myšlení. Jenže na správné myšlení nepřecházeli (nezměnili smýšlení, neobrátili se, zůstávali v myšlení pohanských otroků), proto se "pobyt na poušti" prodlužoval.
Když Bůh vyčerpal všechny možnosti (samozřejmě věděl předem, že to tak dopadne, ale má rád fakta, aby nám byly jasné příčiny a následky: "Jak si usteleš, tak si lehneš, co si uvaříš ..."), nechal Izraelity po poušti chodit dál. Stále žili nadějí, že dojdou do země otců (Bůh jim tu naději nebral), když poslední jiskérka naděje vyhasla, řekl jim: Do země zaslíbené nevejde nikdo ze staré generace narozené v otroctví. Vejde tam jenom mladá generace, narozená na poušti.
Co se Bohu líbilo na židech putujících na pouští?
Když na poušti reptali, přišel mor, pár lidí umřelo a lidé šli okamžitě za Mojžíšem: "Prosíme tě, my vidíme, že jsme udělali chybu, smiř nás s Bohem, ať se na nás nezlobí".
V případě hadů: "Mojžíši, zhřešili jsme, ať nás Bůh netrestá".
Mojžíš (z pokynu Boha) udělal měděného hada a připevnil jej na kůl. Podíval-li se uštknutý na hada, byl uzdraven.
Ježíš to připomínal teologicky vzdělanému Nikodémovi a dával to do souvislostí se smrtí Mesiáše na kříži. (Už jsme o tom mluvili podrobněji. Jenže Nikodém nad Ježíšovým vyučováním mávl rukou.
My také, my raději uctíváme obrazy dobrých pastýřů.)
Bůh vzpomíná na to, jak židé tenkráte ještě dokázali reagovat na "tresty," na výchovu dobrého pastýře.
Hospodin vzpomíná na "mládí Izraele": "Tenkráte s vámi byla řeč, jako s klukem, který dostal od táty rákoskou, protože neposlouchá a nechce se učit. Kluk je rošťák, ale nakonec poslechne. Výprask na něj zabírá.
V pozdější době Izraelité vedle Hospodina ještě uctívali různá pohanská božstva.
V Ježíšově době už židé chodili jen do jeruzalémskému chrámu, už věděli, co se v jejich náboženství "sluší a patří". Svou zbožností obchodovali s Bohem, mysleli si, že tím vynahradí skutečnou úctu k Bohu (jako kdyby mužský, který zahýbá, nosil své manželce každý den květiny a "miláčku sem a miláčku tam"). Okupaci Římanů nebrali jako následek své nevěrnosti k Bohu (
neřekli: "To je to výprask, je to Boží trest"). Ale: "Až přijde Mesiáš, ten je vyžene," a modlili se: "Bože, sešli nám Mesiáše". Nedokázali rozpoznat "Boží trest" jako trest. (Používám slovo trest pro zjednodušení.).
Jak je to s námi? My si "výprask" vykládáme: "Koho Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje".
To je naše zbožné přesvědčení.
Ptá-li se věřící, proč má trampoty, a slyší-li: "Bůh chce, abyste přemýšlel", namítne: "Ale já své trápení obětuji". (Za druhé! ne za sebe. Rádi si hrajeme na Pána Ježíše na kříži.)
Utrpení, které přichází na nás, není ke spáse druhých. Dostáváme výprask - od života - pro vlastní hloupost. Na to bychom měli myslet.
Tímto postojem se lišili židé Ježíšovy doby od židů na poušti.
"Pozdější židy" můžeme přirovnat ke klukovi, který když přinese špatnou známku a táta jej potrestá, tak trest nevezme na vědomí a zase dostane špatnou známku, a další trest a přitom si říká: "Však to jednou budu umět". Odmítá poučení.
Jak přirovnat naše: "Já to obětuji"?
Kluk přinese ze školy pětku: "Tatínku, já jsme dostal pětku", brečí. "Tatínečku, já vím, že to myslíš dobře", políbí ruku, políbí rákosku, stáhne kalhotky a čeká na výprask.
Táta: "Budeš se učit?" "Ano, tatínku".
Kluk se však neučí a situace se opakuje. Když to udělá několikrát, za co ho bude táta považovat? Za normální dítě?
Toto si potřebujeme ujasnit. Postavit se před Boha rovně. Být "zdravými kluky, kteří dokáží reagovat na spravedlivý výprask. To je první krůček k rovnému jednání.
Neštěstím je život v iluzích, neštěstím je vykládat si výprask jako odměnu a vyznamenání. Neštěstím je žít ve vlastním náboženském světě.
Ježíš zná své ovečky a je dobrý pastýř. Ví, kdo potřebuje "výprask", na koho stačí vlídné slovo, na koho přísné slovo. Ví, koho výpraskem nepostihovat - a to je to nejhorší - protože s ním už nejde nic pořídit.
Nedostáváme-li výprask, nemusí to znamenat, že je s námi Bůh spokojený (že už jsme na úrovni Ježíšova matky Marie). Bůh je dobrý pastýř, ví komu naložit a komu ne. (Omlouvám se za příklad s výpraskem, který jsem použil ke zjednodušení.)
Bůh je dobrý pastýř, stará se aby nám bylo spolu dobře.
-----------------------------------
Poznámky:
/1 Ježíš se také postavil proti nejvyšší náboženské autoritě, vyhnal kupce z chrámu a také řekl: "Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás. (Mt 7,6
)
"Všichni, kdo přišli přede mnou jsou zloději a lupiči" (J 10,8
)
/2 Když řeknu, že se Ježíš na poušti 40 dní připravoval na vyučování, řadě lidí se to zdá málo zbožné. Raději tvrdí, že se Ježíš přece postil a modlil.;