2. neděle velikonoční

Po zátopách se chytří lidé ptali, zda se dá předejít tomu, aby voda nenadělala příště tolik škod.

Po světové válce se někteří se ptali, jaké chyby tu hrůzu způsobily.

Po Ježíšově smrti si apoštolové udělali inventuru své víry. Velikonoce nás zvou k něčemu podobnému - uprostřed krásné atmosféry Ježíšova vítězství nad všelijakou naší zabedněností.

Ježíšovo ukřižování bylo pro mnohé šokem. Ježíšovi přátelé byli velice slušní a věřící lidé, ale jejich úroveň a zbožnost jim nepomohla v náročné situaci, nedokázali se zastat pronásledovaného přítele. Ani oni, ani my si takhle hrdinství nepředstavujeme.

Nevíme, v jaké míře měli učedníci strach, ale evangelia mluví hlavně o jejich ztrátě víry v Mesiáše.  Dost rychle přestali Ježíšovi důvěřovat. A to je Ježíš upozorňoval na řadu základních slabých míst v jejich očekávání od Boha. Mysleli si, že Ježíš přehání. Čekali od Boha něco jiného, než co nabízí.

Apoštolové sami o svém selhání píší. Upozorňují na své chyby a na své náboženské fráze.

Např. prosili: "Pane dej nám více víry." Taková slova vypadají moc pěkně a pokorně. /1  Ale jsou zásadním neporozuměním víry (ta je poznáním a vztahem). /2

Ženy jednaly jinak než apoštolové. Proč?

Ženám u Ježíšova hrobu řekli dva muži v zářícím rouchu: "Proč hledáte živého mezi mrtvými?

Není zde, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji, že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát."

Tu SE ROZPOMENULY NA JEHO SLOVA, vrátily se od hrobu a oznámily to všecko jedenácti učedníkům i všem ostatním.  (Lk 24,5-9) Ženy nebyly tolik pokaženy učiteli náboženství, nechodily do školy. Nebyly si tak jisté jako jejich muži, tím, že "vědí, jak to je". Když Ježíš vzal do učení i ženy, byly mu velice vděčné a víc na něj daly.

Apoštolové přiznávají: "My jsme slova, která nám andělé vzkázali (vzpomeňte si, jak vám Ježíš řekl, když byl ještě v Galileji, že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát,  srov. Lk 24,11), pokládali za ženskou hysterii.

Nad Ježíšovými slovy jsme mávli rukou. Ano, dříve jsme si mysleli, že Ježíš je Mesiáš, ale po ukřižování jsme měli za to, že to byl omyl. Kde je Ježíšovi konec? Málem byl pochován do hromadného hrobu se zločinci."

Oddaný apoštol Tomáš dopadl ještě hůře. Nechtěl diskutovat nejen s ženami, nejen s emauzskými učedníky, ale ani s apoštoly. Nechtěl přemýšlet o Ježíšových slovech, ani nad Mojžíšem a proroky. A Mojžíš a Proroci - to bylo tenkráte Písmo (Nový zákon ještě nebyl), kterým se všichni zaklínali. 

Emauzští, na rozdíl od Tomáše, si nechali od neznámého pocestného vysvětlit: "Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci! Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a vejít do slávy?" Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma." (Lk 24,25-27)

Jakou hodnotu má vyznání: "Pán můj a Bůh můj"?

Vypadá to od Tomáše hezky, ale nespěchejme.

Slova: "Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili", jsou nezřídka vrcholnou náboženskou frází. Přijde-li řeč na důležitost porozumění a ověření tomu, co vyznáváme ústy, ne zřídka slýcháváme: "Nedá se všechno změřit, všechno zvážit, blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili".

Někteří si myslí, že "věřit" znamená přijmout tu věc na základě milosti a ne na základě rozumu, jak si to kde kdo představuje. (Pětiletý vnouček lehce uvěří babičce, že Pán Ježíš vstal z mrtvých. Nebylo by ovšem dobré, kdyby babiččino tvrzení stačilo vnukovi za dalších patnáct let.)

Jak to vlastně bylo s Tomášem? Večer po Ježíšově vzkříšení se vrátili "emauzští" (poté, co ráno odešli) a říkali: "Viděli jsme Pána, mluvili jsme s ním..."

Na začátku nikdo z apoštolů nevěřil ženám, které se od hrobu vrátily s podivuhodnou zprávu o hrobu a o vzkříšeném. Malovali si před ženami kolečko na čele. "Ta slova se jim zdála bláznovstvím" (srov. Lk 24,11). Jen Petr a Jan se běželi podívat k hrobu.

Kleofáš si zase "sahal na hlavu" - směrem k Janovi a Petrovi. A pak strčil do svého kamaráda: "Jdeme domů, tady se všichni zbláznili." Cestou si, díky zablokované paměti (což byl zřejmě zásah boží), nechali od cizího pocestného vysvětlit, jak o Mesiáši mluví Písmo (když jim totéž před ukřižováním Ježíš vykládal, pokaždé mu skákali do řeči, že je to jinak).

Dobře naslouchali a reagovali - proto se jim Ježíš dal poznat.

Byli schopni rozhovoru a hledání.

Okamžitě se vrátili: "My jsme viděli Ježíše na vlastní oči".

Apoštolové, vyjma Petra a Jana, opět kroutili hlavou: "To je nesmysl".

Ježíše, které se uprostřed nich objevil, pokládali za strašidlo. /3

Až pak jim mohl "otevřít mysl" - ukázat, že jeho smrt nebyla nešťastnou náhodou, že o tom všem je v Bibli řeč. Konečně jim vše zapadalo do sebe a docházel jim smysl toho všeho.

Tomáš při tomto setkání nebyl. Po návratu mu všichni učedníci říkali: "Ježíš opravdu vstal z mrtvých".

"Dejte mi pokoj, dokud si nesáhnu, neuvěřím".

Tomášovo prohlášení ale nebylo projevem touhy mít ověřené náboženství, ale odmítáním opozičníka. Byl už v odmítání poslední. "Tomáši, my jsme nejen Ježíše viděli, ale jeho zabití a vzkříšení skutečně odpovídá Písmu."

"Dejte mi pokoj, všichni jste pomatení, vlezlo vám to na mozek, někdo si to vymyslel a vy se tady tím nesmyslem utěšujete."

Slova, "dokud neuvidím....., dokud nevložím...", jsou tečkou za: "Dejte mi pokoj s těmi povídačkami, dejte pokoj s Proroky, dokud si nesáhnu, nebudu se s vámi o Ježíši bavit."

To je odmítnutí!

Tomáš neřekl: "Chlapi, to co říkáte vypadá nedůvěryhodně. Koukejte to dokázat! Já si to musím ověřit."

Ježíš chce, abychom víru měli ověřenou. Proto před apoštoly všechno dokazuje z Písma.

(Jestli Bůh někdy trpí naši neověřenou víru, pak proto, aby nám dal šanci se do nebe dostat. Je to "lacinější vstupenka" do nebe - ovšem na horší místo.

Víra, kterou člověk převezme, přesto, že ji nemá domyšlenou, je velmi levnou vstupenkou!)

V čem byla chyba Tomáše a apoštolů? Oháněli se, jak věří, že Ježíš je Mesiáš, ale když jim (před ukřižováním) Ježíš vykládal o smrti Mesiáše: "V Písmu je o tom řeč tam a tam ...", apoštolové si biblický text nenalistovali.

Petr a Jan se pak alespoň šli podívat k hrobu. Když viděli uklizený hrob, přemýšleli. Kdežto ostatní dále tvrdili: "Nějaké vzkříšení je nesmysl".

Kleofáš se svým kamarádem odešli z party učedníků (nemá smysl tady zůstávat, když Ježíš není Mesiášem; ještě nás tady velerada zatkne). Ale na cestě se pustili do diskuze o Ježíšovi s "cizincem".

Tomáš debatu o Ježíši, Mojžíšovi a Prorocích odmítl vést. Nebavil se ani s Kleofášem, ani s Petrem a Janem, s žádným apoštolem. Nechtěl diskutovat o Bibli, měl svůj názor a hotovo.

Kleofáš a ten druhý byli ochotní si opravit svůj názor (že Ježíš není Mesiášem). Byli duševně pružnější než Tomáš. Petr a Jan se šli podívat ke hrobu, zatímco ostatní seděli a užírali se zklamáním.

Jak to, že někdo přistoupí na diskuzi s cizincem a jiný není schopen se o Mesiáši bavit s kamarády?

Emauzští i ostatní apoštolové chtěli Tomášovi diskusi s Ježíšem zopakovat. ("To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech." Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: "Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých."  Lk 24,44-46)

Ježíšova slova: "Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili", tedy platí o Petrovi, Janovi, Kleofášovi a jeho společníkovi. Ti byli duševně pružní, jedni se šli podívat k hrobu, druzí se nechali od cizince! poučit, co je v Mojžíši a Prorocích napsáno o Mesiáši.

Tomáš je protipól, člověk s klapkami na očích. Nechtěl si nic ověřovat. Co se ve škole naučil mlel a mlel své, a když mu někdo chtěl něco vysvětlit na vyšší úrovni, Tomáš opáčil: "Já jsem se to ve škole učil  takhle".  (Nepřipomíná nám to naše jednání?)

"Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili", jsou Petr, Jan a emauzští, kteří se nepotřebovali srazit se s Ježíšem, nepotřebovali dostat z Ježíše strach, nepotřebovali zažít šok "ze strašidla". Petrovi a Janovi stačil uklizený hrob, aby začali přemýšlet dál. Kleofášovi s jeho kamarádem stačila diskuse s "cizincem", aby poznali pravdu.

Tomáš odmítl, má svoje názory, má svou pevnou víru, jak ho to naučil jejich zbožný rabín. Nechce nic na své víře měnit.

Argumentuje-li nám někdo s Tomášem, jak nakonec úžasně vyznával: "Pán můj a Bůh můj", těžko mu vysvětlit, že se velmi plete. Ježíš přece Tomáše plísnil za jeho nepružnost a klapky na očích.

Zatímco si Tomáš zacpával uši, emauzští nutili pocestného: "Příteli, dopověz nám to. To, co říkáš, je hrozně zajímavé. Proto: "Blahoslavení, kteří se nepotřebovali srazit s Ježíšem tváří v tvář a byli schopni si opravit svou víru".

Všichni židé, včetně apoštolů, se přece v náboženství učili: Mesiáš je nezranitelný.

A Ježíš jim do ukřižování nemohl vysvětlit, že je to jinak.

Jak jsme jim podobní!

Apoštolové neřekli: "Ježíši, pan rabín nám v náboženství říkal něco jiného, dokaž nám, že máš pravdu ty a ne pan rabín. Byli by "blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili".

Potřebujeme si vyřešit svůj přístup k Bohu dříve než se s ním setkáme, abychom se ním pak neminuli. Bůh je jiný než co si o něm myslíme.

Setkání s Ježíšem po vzkříšení bylo pro apoštoly dost zahanbující, zřítila se jim jejich povrchně vystavěná víra. /4

Blahoslavený, který neviděl a uvěřil, aniž se musel setkat s tím nepříjemným, zahanbujícím a otřesným poznáním, že tolik odporoval poznání Božímu.

Ježíš se namáhá a já si umanutě držím ruce na očích a  zacpávám si uši: "Dejte mě pokoj, já nechci nic slyšet. Nebudu přemýšlet, do ničeho mě nenuťte."

Nedávno jsme si všímali co znamená: "Blahoslavení chudí a běda bohatým". (Někteří si myslí, že se bez toho obejdou. Raději si vykonají nějakou pobožnost než by přemýšleli, co nám Ježíš říká.)

"Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili", je podobně klíčový přístup.

Kdo to pochopí, tomu svitne a rád se k tomu vrací. Chceme se přece setkat s Ježíšem bez strachu, bez obav, otřesu, bez zbytečného zahanbení. Bez zbytečného "očistce". /

                /      Očistec  může být příjemný jako škola v přírodě nebo nepříjemný jako škola v kriminále. V očistci se musím doučit to, co jsem nevěděl a neuměl. Budeme-li mít klapky na očích jako Tomáš, tak ten očistec bude velmi "blízko" pekla,  nebo velmi "blízko" nebe, pokud budeme mít tu mentalitu Petra, Jana nebo Kleofáše.

Nezaměňujme své pocity víry s tím, zda dokážeme v krizi dát na Boha více než na sebe.

Abrahámovo rozhodnutí obětovat Izáka je nám provždy příkladem toho, jak vypadá "víra".

Jestli sv. Tomáš dokázal po Ježíšově vzkříšení jednat jako Abrahám, pak jeho slova: "Pán můj a Bůh můj" odpovídají Božímu přátelství.  

Evangelijní příběhy byly napsány pro nás.

Bible je učením (vedoucím) ke svobodě dětí božích.  Potřebujeme osvobodit od více spoutaností, než bychom si mysleli. Sešněrovanost našich představ o Bohu sem patří. (Opět připomenu: Víte, jaký je rozdíl mezi Bohem a horlivým katolíkem? Bůh ví všechno, ale horlivý katolík to ví lépe.)

Nad to vše ale nepřehlédněme, že Ježíš je milým učitelem. Jinak by toto vše bylo pro nás velice tíživé.

Ve velikonoční prefaci říkáme: Skrze Krista vstoupila do světa Boží radost. 

Bůh se raduje, že se mu podařilo získat lidi. Ježíš si získal naše srdce. Chceme se mu podobat.

----------------------------------

Poznámky:

                /1      Když Ježíš řekl učedníkům proroctví o zbožných, kteří nepřijmou svědectví od vzkříšeného (Lazara) - protože neposlouchají Mojžíše a proroky, učedníci, místo aby o Ježíšova slova zvažovali, řekli náboženskou frázi: "Pane, dej nám více víry!" A Ježíš jim rozlobeně řekl: "Co, o jaké víře mluvíte? Kdybyste měli víru jako zrnko hořčice, řekli byste této moruši: `Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře', a ona by vás poslechla." (Lk 17,5-7

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: 27. neděle v mezidobí (C) (Bible na neděli) 27. neděle v mezidobí (C) (Václav Vacek) 27. neděle v mezidobí (C) (Bible na neděli) 27. neděle v mezidobí (C) (Václav Vacek) 27. neděle v mezidobí (C) (Václav Vacek)

Všechny odkazy

)

(Text Lk 16,19-31

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: 26. neděle v mezidobí (C) (Bible na neděli) 26. neděle v mezidobí (C) (Václav Vacek) Archetypy jako cesta k porozumění světa (Spirituála) 26. neděle v mezidobí (C) (Bible na neděli) 26. neděle v mezidobí (C) (Václav Vacek)

Všechny odkazy

je v evangeliu nadepsán: "Podobenství o boháčovo a Lazarovi". Nejde o podobenství, ale o proroctví.  Nadpisy v evangeliích nejsou slovem Božím, ale dílem biblistů, jak máme nadepsáno. )

              /2     Vyslyšel Ježíš prosbu apoštolů o více víry? Kde se pak víra v jejich Mistra pak ocitla?

(Kdyby víra byla jen darem, proč někdo nevěří? To na někoho Boží dar už nevyšel? Jsou Boží dary vyčerpatelné jako granty?)

Děcku můžeme nařídit, aby si sedlo, vstalo, svléklo si svetr nebo napsalo domácí úkol. Ale nenařídíme mu, aby porozumělo matematice nebo nám důvěřovalo.

A důvěru nelze dětem vyprosit, ani u nich, ani u Boha.

Děti nepopírají, že mají rodiče, ale často jednají po svém. Nedůvěřují nám. My nepopíráme, že je Bůh, ale neumíme se na něj vždy spolehnout.

                /3      Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich a řekl jim: "Pokoj vám." Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha.

Řekl jim: "Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl? Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně."

To řekl a ukázal jim ruce a nohy. (L 24,36-40

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: 3. neděle velikonoční (B) (Bible na neděli) 3. neděle velikonoční (B) (Václav Vacek) 3. neděle velikonoční (B) (Bible na neděli) 3. neděle velikonoční (B) (Václav Vacek) 3. neděle velikonoční (B) (Václav Vacek)

Všechny odkazy

)

               /4      Myslím si (to je můj osobní názor), že Ježíšova matka vzkříšení očekávala.

Nikde o tom nenajdeme doklad, ale všímáme si, jak si pečlivě svou víru stavěla, jak si nechala biblickým vyučováním poradit.

Myslím si, že kdyby nevěřila ve vzkříšení, ukázal by se jí Ježíš první. Měli mezi sebou krásný vztah.