6. neděle postní - Květná neděle

(Omlouvám se, posílám jen pár poznámeček, jsem marod. )

Po řadu dnů, krok za krokem, budeme Zase slavit Velikonoce.

O porušenosti světa víme své. Bůh nám nabízí svobodu a pomoc.

Ježíš je Mesiáš  - přijal pomazání - poslání. Je Knížetem Pokoje. Vjíždí do božího a královského města na mladém oslu (ne na oslátku, to by strhl). Izraelští králové nesměli jezdit na koni (kůň je zvíře válečné, na oslu se válčit nedá, ten se nedá "zneužít").

Zjednodušeně povím: Starý zákon stojí proti pohanství (moderním pohanstvím byl nacismus, komunismus, dnes třeba současný propad do barbarství, ve kterém mě nezajímá ten druhý, ale jeho kolo, nebo co se dá ukrást na hrobě).

Ježíš upozorňuje na jiné nebezpečí. Stanou-li se zbožní majiteli pravdy, často se povyšují svou morální a duchovní úrovní nad druhé. Jejich bohatství se jim stává kamenem úrazu, ubližují jiným.

Náboženství je zneužitelné. A v každém zlu má své drápy ještě někdo "Jiný".  (Nebuďme naivní a nepřehlédněme, na co nás upozorňuje apoštol: "Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla". Ef 6,12)  

Ježíš měl potíže od začátku (už za primiční kázání v Nazaretě mu šli po krku). Hrál o čas, aby vůbec dokončil své poslání, počítal čas, někdy byl nucen se skrývat, někdy se bránil.

Nepodařilo se mu přesvědčit větší množství lidí, že přichází od Boha. (Zbožní mají "svá" kriteria o zbožnosti a vědí!)

Když Ježíš řekl o Bohu vše, co měl, když mu nevěřili, že jsou schopni zlikvidovat Mesiáše, nerezignoval, ale nechal běžet události a nenávist zbožných samospádem.

Vyšlo najevo, že náboženští vůdcové vedou druhé na opačnou stranu od Hospodina (neobrátili se).

Ukázalo se, jak je jejich praktikování náboženství jedovaté.

Vyšla ovšem také najevo Ježíšova velkorysost (náš život stojí na věrnosti Boží a nepadá s naší nevěrností).

Ježíš se bránil, ale nepoužil ve své obraně násilí. (Bylo by dobré si podrobněji jeho postoj obrany       promyslet.  Mahátma Gándhí a  Martin Luter King odkoukali v určité míře nenásilný boj od Ježíše. Byli úspěšní.)

Přesto, že ukřižování bylo strašným ponížením, Ježíš si uchoval svou důstojnost. (Nějaký bachař za války při lovu kachen přinutil vězně, aby mu aportoval střelené kachny jako pes. Na něco takového by Ježíš nikdy nepřistoupil.)

Mesiáš přišel nenápadně - ukázalo se, co v kom je! Nebyl chráněn uniformou ani úřadem.

Někdo jen donášel, jiný jen pomlouval, další pouze přitakával nadřízeným nebo plnil rozkazy.

Kdyby Ježíš po vzkříšení nenavštívil své přátelé, zůstal by jim (i nám) na srdci  další balvan provinění. Trvalostí jeho přátelství se nám ohromně ulevilo.

Čím to, že Ježíš unesl všechnu přetvářku obílených hrobů a zjevnou nesnášenlivost? Od vlastních!

Jak to, že se znovu vrátil k těm, kteří jej odepsali? Je na nás závislý?

Mít takového přítele, to se už nemusíme tolik bát smrti.

První stupeň v duchovním životě spočívá ve snaze vnímat boží přejícnost a věrnost.

K tomu není třeba mnoha slov, ani času. Spíš pozornosti a kázně.

Pak jsme zváni a lákáni  k dalšímu naslouchání, touze porozumět a přidat se k němu.

Patřit na Něj a k Němu.