5. neděle postní
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Dt 17,6 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 43,16-21
Datum: 25. 3. 2007
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Dt 17,6 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 43,16-21
; Flp 3,8-14
; Jan 8,1-11
Datum: 25. 3. 2007
Ježíš elegantně unikl z nastražené pasti, to samo o sobě stojí za zvláštní pozornost. Ježíš je osobností hodnou obdivu. (Na biblické hodině si toho všimneme. Slibuji vám zážitek. Bohumil Bílý kdysi rozluštil, co Ježíš do písku psal.)
Ale střet náboženských představitelů s Ježíšem u ženy cizoložné nám může ukázat, co bylo nejhlubší příčinou Ježíšovy smrti, proč je ve světě tolik různých církví, proč je mezi námi tolik nedorozumění a rozchodů s lidmi dříve nám blízkými.
Z Ježíšova jednání s cizoložnicí bychom mohli vyvodit závěr: Ježíš je ochoten odpouštět hříchy, ("ani já tě neodsuzuji, jdi a od nynějška už nehřeš"), ale to známe i z jiných míst evangelia. Možná bychom skončili u zdánlivě hezkého závěru: "Člověče, pokorně počítej se svou hříšností, jen si udělej předsevzetí, že se polepšíš, aby z tebe mohl být dobrý křesťan."
Jenže z vlastní zkušenosti zjišťujeme, že se nám to nedaří. (Máme přísloví: "Cesta do pekla je dlážděna dobrými předsevzetími.)
Pozornější čtení Bible nám ukáže proč. A co dalšího je ještě k našemu růstu třeba.
Kdo se dnešním textem bude trochu zabývat, může získat víc než půstem v jídle nebo "křížovou cestou". Velikonoce jsou vítězstvím nad hříchem - i nad naším hříchem, ale nic se neudělá samo. Proto se na Velikonoce připravujeme.
Všimněme si nejprve textu evangelia. Náboženští vůdci žádají Ježíše o radu. "Tou otázkou ho chtěli přivést do úzkých, aby ho měli z čeho obžalovat." (Připravená past nebyla první, ani poslední.)
Pečlivě se připravili; ať odpoví tak ano, nebo ne, pokaždé s ním zatočí.
Byli mazaní. "Ježíši, jdeme k tobě na radu. Máme tady sociální případ rozbitého manželství. Dostali jsme udání, že tato žena je v domě cizího muže. Ale je to složitější, manžel té ženy je žárlivec, pijan, hrubý člověk, ženská s ním zkouší jako pes. Často ji vyhrožoval, a vyháněl ji z domu. Po posledním útoku se žena sebrala a odešla k sousedovi. My jsme ji tam našli a kdoví co se tam dělo, jenže nechceme být tvrdí. Na druhé straně Mojžíšův zákon mluví jasně. Poraď Mistře. Rozhodni ty!"
Čekali, že řekne: "Nekamenovat".
Na to měli připravenou druhou partu, která začne hulákat: "Ježíš se povyšuje nad Mojžíše. Je to neznaboh, nedodržuje Zákon Hospodinův, je proti Zákonu."
Pokud by Ježíš kývl na popravu, tak ti stejní lidé budou okamžitě rozhlašovat: "Ježíš je necitelný, nemá vztah k lidem, nechápe těžkosti života, lidských osudů a lidských slabostí. Je to neznaboh, vyžívá se v krutých trestech."
Nebudeme si dnes všímat podrobněji té ženy.
Ježíš beze slova psal něco na zem. Když to už chvíli trvalo, dotírali: "Tak máme kamenovat nebo ne?"Ale Ježíš psal do písku dál. Možná psal jejich hříchy.
Když si přečetli, co napsal, řekl: "Ať žalobci hodí první!" /1
Nikdo neházel.
"Ať hodí první ten, kdo je bez hříchu".
A Ježíš zase psal dál (připomínky na každého, co kdo zlého dělal.)
Ti lidé začali jeden po druhém odcházet. Ježíš je chytře přelstil. Všichni odešli, všichni byli v tom písku popsaní. (Ježíše dostali až později.)
My si chceme dnes všimnout hlubší věci. Spor s Ježíšem vycházel z nesouhlasu představených náboženské obce s Ježíšovým kázáním.
Chtěli jej vyhodit ze sedla. Ježíš byl jejich konkurent. Oni tady jsou přece od toho, aby vedli lidi k Bohu, oni připravovali národ na příchod Mesiáše. Tomu zasvětili svůj život a teď nějaký tesař bourá jejich bohulibou práci. Už vícekrát se pokoušeli Ježíše na veřejnosti zesměšnit v diskusi, dokázat, že je amatér a nevzdělanec.
Jejich tragédie byla v tom, že se sice oháněli Mojžíšem, ale podle "Mojžíšových" pravidel, podle slova Božího se neřídili. Ani ve sporu s Ježíšem. Nevyzvali Ježíše: "Pojďme si projít, co o Mesiáše říká Mojžíš a proroci".
Všimněme si této základní chyby při sporech, kterou stále opakujeme!
Mít různé názory na stejnou věc je běžné, ale špatné je, neřešit spory podle božích pravidel.
"Kašleme" na osvícení boží moudrostí. Tvrdíme, jak si vážíme toho, že se s námi Bůh baví. /2
Okuřujeme v kostele evangeliář, ale v životě házíme Bohu jeho vyučování pod nohy. To přináší velké tragédie.
Které spory řešily podle Biblického pravidla, kdy se ptáme, co si o té a té věci myslí Bůh. /3
Ježíš měl jinou představu o Mesiáši než farizeové nebo saduceové.
Cyril a Metoděj zavedli slovanský jazyk do bohoslužby, západní biskupové trvali na latině, jeden papež staroslověnštinu povolil, druhý zakázal.
Husité měli jiný názor na některé věci než Řím. Co chtěli tak strašného?
České duchovenstvo v 19. stol. marně volalo po určitých změnách, Některým z nich přitakal až 2. vatikánský koncil.
Místo, aby se k řešení sporu obě strany sešli nad Písmem, používají se jiné (často mocenské prostředky).
Výsledkem je: ukřižovaný Mesiáš nejvyšším církevním soudem, sv. Metoděj vězněný biskupy, mrtvoly po zbožných husitech a neméně zbožných křižácích, utrápení a zlomení lidé...
Pohotově odsuzujeme ty, kteří tak činili před námi, ale sami nejsme často lepší. A nejde jen o lidi, kteří mluví v církvi, týká se to našich střetů s nejbližšími.
Oháníme se Bohem, ale nepozveme jej do svých sporů. Jsme pokrytci. Jde nám o prosazení vlastních názorů. Neptáme se na názor Ježíše, protože se nechme nikomu podřizovat. Ani Bohu.
Kličkujeme ve sporech jako farizeové, saduceové a špatní politici. Neumíme přiznat chybu. Vymlouváme se, osočujeme druhého. Navíc zavíráme oči, přestáváme vidět to, co se děje. (Syn pije, utrácí, rodiče k tomu mlčí, nevěstě zatají hrubé charakterové vady syna. Manžel bije ženu a sourozenci i sousedé mlčí.)
Všimněme si častého kličkování u sebe. Před Bohem a i vůči lidem. Když nám Bůh něco řekne, všelijak to odsouváme.
(Navíc tím kazíme děti, nevidí na nás, jak se má spor správně řešit.)
Máme prosit Boha, aby nám otevřel oči.
Proviním-li se, nestačí slibovat: "Už to nebudu dělat".
Potřebuji hledat příčinu špatnosti. Hřích nám hlásí, že to dobré v nás není v pořádku a potřebuje posílit.
Nevíme, proč se žena z dnešního evangelia dopustila nebo dopouštěla nevěry. V každém případě její manželství nebylo dlouho v pořádku, manželé se k sobě už delší dobu nechovali dobře.
Toužíme po hezkém manželství.
Neprohlédneme falešné představy o lásce, které v nás vzbuzuje hromada kýčovitosti okolo nás, ukazující "štěstí" zamilovaných. /4
Nikdo mladým neřekne: "Poslouchejte, téměř v každém vztahu přicházejí spory!
Zamilovanost nestačí! Čekají vás spory! Na vás záleží, zda se je naučíte správně řešit!"
Místo toho si každý myslí, jak bude šťastný.
Studovat, dosáhnout nějakého mistrovství, dobře vychovat děti, nelze dosáhnout "snadno a rychle".
Je dobré mít ideály pěkného manželství, dobré výchovy dětí nebo správného křesťanství. Ale nezakrývejme si, že téměř v každém těsnějším vztahu časem dochází ke střetu mezi mým a tvým názorem na to, co je správné. (Ježíš pokládal za nejdůležitější jiná přikázání než farizeové.)
To ještě není tragédie!
Zlé je myslet si, že pravdu mám nutně já, že špatný je ten druhý. Zlé je nehledat možnosti domluvy ve světle Boží moudrosti. Je velikou chybou nepřiznat si, že náš vztah není v pořádku (Ježíš tomu říká: "obílené hroby") a místo hledání chyby si dávat předsevzetí: "Já se nebudu hádat".
Jestli si oba neřeknou: "Je možné, že se pletu já", nikam nedojdou.
Nebudou-li řešit své spory, jejich vztah se bude zhoršovat.
Trvá-li každý na svém, že on je v pořádku, vidí-li každý jen chyby na tom druhém, vztah nemá dobré vyhlídky.
Ze začátku se třeba jeden druhému snaží odpouštět, ale bez hledání příčiny se nic neuzdraví. Nějakou dobu si odpouštějí, ale nakonec to někdo vzdá: "Ne, to se nedá vydržet. Že jsem si takovou špatnou ženskou (mužského) vzal!" Ale neptá se, zda je on sám v pořádku, proč si vybral zrovna tohoto člověka, podle jakého klíče (aby si ten klíč opravil). Stále je špatný ten druhý.
V takové situaci si buď najde jiného (často si najde někoho podobného tomu prvnímu) a situace se může opakovat. Nebo si nikoho nenajde, zatrpkne (děti porostou v pokřiveném prostředí), ale neobjeví, kde se stala chyba.
Východiskem je začít spory řešit. (Podle pravidel, která nám Bůh radí.) Nečekat, až neshody narostou. /5
Nenaučím-li se řešit spory přímo, získám velice nebezpečné a špatné návyky: kličkování, obviňování druhého a kde koho (včetně předků).
Začnu-li místo řešení sporu obětovat své trápení Bohu, skončím jako pokroucený člověk.
Samozřejmě spory a jejich řešení se netýkají jen manželství, ale jakékoliv životní situace, vztahů mezi církvemi, národy, atd. A také vztahu člověka vůči Bohu.
V Bibli je dost míst, které nám nesedí. Jenže místo toho, abych o nich pořádně přemýšlel a hledal jak jim porozumět a mohl je přijmout, raději říkám: "Já věřím, já věřím..." a přitom ve mně vzrůstá napětí a nechuť k Božím názorům.
Pak se třeba objeví někdo, kdo nás okouzlí a my se k němu vnitřně "nastěhujeme". V náboženství nějaký hlasatel (poctivý nebo nepoctivý) nebo nějaká duchovní autorita a lidé ve víře rozviklaní se v eufórii nechají strhnout k "novému krásnému ideálu." (Časem se často vše znovu opakuje, nové střety a další odchody.)
Dokud si člověk nesrovná svůj přístup ke sporům a hledání pravdy o sobě, neměl by začínat žít s novým člověkem nebo novou církví.
Ježíšovi protivníci neřekli: "Ježíši, sedněme si spolu nad Písmem a projděme si všechny místa v Bibli, která mluví o Mesiáši."
Místo toho tvrdili: "Chyba je jednoznačně na Ježíši".
Potřebujeme vědět, co nám nabízí Bůh. A poctivě se před Velikonocemi zeptat sebe sama: "Řídím se Ježíšovými slovy?"
"I ve sporech?"
Pokud budu usilovat o něco hezkého (ideál církve nebo manželství) pouze vlastním rozumem,
daleko nedojdu. Časem začnu obviňovat církev, faráře, partnera, rodiče nebo děti, že mě zkazili život.
Dál se třeba budu hlásit k Bohu, dál budu možná chodit do kostela, ale snížil jsem si úroveň duchovního života.
Ježíšovo ukřižování nás varuje před tvrzením: "Já vím, že mám pravdu (a nemusím si ji s ničím porovnávat)".
Velikonoce nám ukazují, že špatné řešení přináší krev a slzy.
Ale vzkříšený Ježíš znovu přichází k nám tvrdohlavým a sebejistým, abychom viděli, že mu můžeme důvěřovat a požádat jej, aby nám pomohl naše střety řešit správně.
-----------------------------
Poznámky:
/1 Starozákonní pravidla byla moudrá, zabraňovala křivému svědectví tím, že provinilce museli popravit svědkové. Před popravou museli prohlásit: "Jestli svědčíme křivě, ať padne vina za smrt tohoto člověka na nás a na naše děti".
"Ten, kdo má zemřít, bude usmrcen na základě výpovědi dvou nebo tří svědků. Nebude usmrcen na základě výpovědi jediného svědka. Svědkové na něho vztáhnou ruku jako první, aby ho usmrtili, potom všechen ostatní lid. Tak odstraníš zlo ze svého středu." (Dt 17,6-7
)
/2 Rádi si přivlastňujeme Ježíšovo vyznání: "Vy jste moji přátelé", ale zapomínáme, že přátelství s Ježíšem něco vyžaduje. "Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce." (J 15.14-15
)
/3 Zeptáme-li se katolíka, zda je pro něj Ježíš největší autoritou, bude se na nás dívat jako na spadlého ze stromu. Položíme-li ovšem třeba otázku: "Mají být svěceni ženatí muži na kněze nebo ne?" Co slyšíme ...?
Kdy pro nás bude Ježíš skutečnou autoritou? Mohu něco promyslet lépe než Ježíš. (Takových otázek je více.)
/4 Oblbujeme vlastní děti. Všimněme si, že v matení zamilovaných (starých i mladých) má prsty i starý lišák ďábel.
/5 Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.
Dohodni se svým protivníkem včas, dokud jsi na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi a byl bys uvržen do vězení. Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře. (Mt 5,23-26
)
Vůle vašeho nebeského Otce, aby nezahynul ani jediný z těchto maličkých. Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra.
Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby `ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď'. Jestliže ani potom neuposlechne, oznam to církvi; jestliže však neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan nebo celník.
Amen, pravím vám, cokoli odmítnete na zemi, bude odmítnuto v nebi, a cokoli přijmete na zemi, bude přijato v nebi.
Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich. (Mt 18,14-20
)
Mějte se na pozoru! Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu. A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den, a sedmkrát k tobě přijde s prosbou: "Je mi to líto", odpustíš mu! (Lk 17,3-4
);