2. neděle postní
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Gn 12,1-4a - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Gn 15,5-12.17-18
Datum: 4. 3. 2007
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Gn 12,1-4a - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Gn 15,5-12.17-18
; Flp 3,17-4,1
; Lk 9,28b-38
Datum: 4. 3. 2007
O události na hoře z evangelia jsme mluvili několikráte (viz třeba lekce
z minulého roku). Bez souvislostí, bez rozhovoru Lk 9,18-22
Všimneme si 1. čtení. Slova: "Abram uvěřil a ten ho za to uznal spravedlivým", nás mohou pozvat k zjištění, jak o víře mluví Písmo (Židé říkají: "Učení"), co se můžeme od Abraháma naučit.
A době Abramově měl každý kmen své území (včetně pastvin). Měli své náčelníky, vládce a každý kmen měl své bohy (jako naši předkové za praotce Čecha). Dnes bychom mohli říci, každá vesnice měla svého stařešinu a svá božstva. Jako na jejich území rozhodoval náčelník, tak si představovali, že na jejich území vládne jejich nejvyšší bůh. U sousedů byl jiný starosta a jiný bůh.
Abram byl přemýšlivý člověk a kladl si otázku, jak to s bohy je, jaké mají možnosti, "které náboženství je pravé", jaký je který bůh, co umí a co nabízí, jaké má možnosti, který je vyšší nebo který je pravý. Bible nepopisuje tyto myšlenkové pochody Abrama, ale ledacos můžeme z příběhů o Abrahamovi vyčíst.
I z jiných míst Písma vyplývá, že se Bůh člověku dostačujícím způsobem představí a vždycky "vytáhne legitimaci". /1
Ježíš neříká "jsem Mesiáš", ale: "posílá mne Bůh" a legitimuje se ("nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi"). Toto je typické pro Boha, když se zjevuje lidem, vždy "vytáhne legitimaci". Mojžíšův zákon také nařizuje poslu božímu - tomu, kdo mluví jménem Božím - aby se prokázal. /2
(I adresát má povinnost legitimovat posla.)
Takovéto legitimování Boha není popsáno u Abrahama, je uvedeno na jiných setkáních Boha s člověkem. Zde se předpokládá, že ten, kdo se učí z Bible, už ví, jak to s Hospodinem chodí. /3
Abram hledal skutečného Boha. Bůh se Abramovi zjevil (Abram se mu líbil, "vyhrál konkurz na praotce") a nabídl mu "místo" (přijal jej do své firmy, do svého podniku). /4
Nabídl mu přátelství a péči.
Abram uvěřil Bohu (který se mu legitimoval), že je hodnověrný partner a se vydal na cestu.
Pak je na několika událostech (Genesis, kapitoly 12-14) popsána Abramova zkušenost s Bohem. (Kdy se uměl spolehnout na slíbenou pomoc a kdy ne. I tehdy, když jednal po svém, jej Hospodin neopustil.)
Všimněme si, Aramova víra je postavená jinak než naše, my jsme zvyklí věřit tomu, co mě jiní o Bohu vyprávějí.
Abram je rozvážný a odpovědný chlap (nemůže vést svůj lid do nějakého pochybného podniku) /5
Z vyprávění o jeho postojích vidíme, že byl obdivuhodným člověkem, schopným i riskovat, ale nebyl naivní ani lehkověrný. Byl prozíravý, chytrý a rovný chlap.
Když Hospodin Abramovi sliboval potomstvo (početnost kmene byla důležitá), měl už Abram s Hospodinem velikou zkušenost a uznal, že Hospodin je spolehlivý a věrný. A toto poctivé uznání důvěryhodnosti Boha, Hospodin oceňuje! - Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost. /6
A Bůh pokračuje: "Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl z Kaldejského Uru, abych ti dal do vlastnictví tuto zemi." (Srov. Gn 15,6-7
Na tuto nabídku se Abram ptal: "Bože, podle čeho poznám, že tuto zemi dostanu do vlastnictví"?
To není drzost, to není opovážlivost, to není pochybování o Bohu. Aram je přímý chlap, ptá se slušně, zodpovědně, na rovinu.
Bere Boha vážně a chce od něho doklad: "Bože, ty mi tady něco slibuješ (to je od tebe hezké), ty ses mně legitimoval jako Bůh, ale já od tebe potřebuji doklad na to, cos mi slíbil.
Je to asi taková situace, jako když si od někoho budu něco kupovat, třeba auto. Vidím prodávajícího, je to slušný člověk, vidím auto, a když to auto chci koupit a nechat na sebe převést, řeknu: "Pane, napište mi doklad, že jsem vám tolik a tolik zaplatil (nebo, že mi auto dáváte) a že auto je moje.
Potřebujeme tu rozlišit: důvěřuji prodávajícímu, že je poctivý, ale potřebuji smlouvu. /7
Důvěřuji prodávajícímu a důvěřuji mu, že smlouvu dodrží. Smlouva je mezi lidmi potřebná, důležitá, spravedlivá, poctivá, oprávněná. Není projevem nedůvěry nebo pochybnosti. Podvodník smlouvu (poctivou) nenabízí.
Toto vše tady patří pod biblické chápání "víry". Za takovýchto podmínek Bůh nabízí své přátelství. Vychází nám vstříc, umožňuje nám důvěřovat mu. Chrání nás před podvodníky a manipulátory, prozíravě nás vychovává a sám - první - takto na rovinu jedná. Abychom se nemuseli trápit nějakými pochybnostmi. - To bychom měli ocenit!
Takovéto, solidní, poctivé jednání, nám Bůh nabízí. Žádné spoléhání na nějaké pocity, dojmy a "vidění".
Přistoupení na tato pravidla - takováto "víra" se Bohu líbí. Bůh nás uznává za partnera.
Abram bere vážně Boha a jeho sliby. Bůh Abramovi schvaluje, že za to chce mít "papíry".
Nám by se mohlo zdát vůči Bohu neuctivé, neboť my se rádi vznášíme, vznášíme se na vlnách víry , nadšení a lásky. To všechno jsou často prázdná slova.
Kéž bychom měli takovou tvrdou, zemitou víru, takový poctivý přístup Abrahamův.
Teď se dostaneme k : "Podle čeho poznám, že tuto zemi dostanu do vlastnictví?"
"Bože, mohl bys jít se mnou k notáři?"
Samozřejmě!"
Dnes bychom šli k notáři, tam by se podepsala smlouva (dosavadní majitel pozemku, stávající majitel a nakonec notář). Každý by dostal jeden papír - doklad.
Tenkráte se smlouva uzavírala podle jiných zvyklostí. Už jsme si je vyprávěli, zopakuji je v poznámce /8.
Ale je tu zajímavá ještě ta "dýmající pec" a "ohnivá pochodeň".
Tehdejší pec byla primitivní, byl to nějaký kvádr z hlíny nebo hliněných cihel, možná i z kamení, z jedné strany byla prohloubenina, kde se topilo a nad tím případně rošt.
Byla-li pec byla rozpálena, šlehaly z ní plameny. Abraham možná čekal, že Bůh projde v lidské postavě, jako ho dosud vídával. Ale mezi půlemi zvířat prošla ohnivá pochodeň. (Oheň je vícekrát spojován s přítomností Boží.)
Bůh tím dává najevo Abrahamovi: "Nejsem člověk jako ty. Když jsem chtěl s tebou mluvit, ukazoval jsem se ti jako člověk. Ale musím tě upozornit, že nejsem člověk a že jsem vlastně něco jako ta pec.
Nepřehlédněme, že uličkou mezi rozpůlenými zvířata neprochází Abram, ale Hospodin. Bůh dává záruku člověku, tak je solidní.
Vy rodiče jednáte s dětmi podobně. Ucházíte se o ně a dopřáváte jim, aby vám mohly bez obav a pochybností důvěřovat.
Tak "si "plácli".
V čem je ta víra (důvěra) Abrahamova?
Abraham bere Boha vážně, naprosto do důsledků. Bůh něco slibuje. "Tak to podepiš!"
Když se Bůh podepíše, tak to beru vážně. Na tom stavím.
To je to, čemu my bychom měli říkat víra.
Nedávno jsem říkal, že naše víra stojí na věrnosti Boží. Nekončí naší nevěrností. Máme být věrní Bohu, máme Bohu důvěřovat i v našich selháních. /9
Je veliká škoda - a je to nebezpečné! - že máme "své" představy o Bohu (lidová víra) a nejsme zvyklí se učit z Bible. Porovnávat si a opravovat si své zkreslené představy - nechat se osvítit Božím slovem.
Nutíme se do těchto pokřivených představ o Bohu a vnucujeme je jiným. (Prokazujeme Bohu medvědí službu.)
Svým zkresleným představám říkáme víra a přitom je to něco nebezpečného, co nás odvádí od Boha.
Toto není nic nového. Pochopitelně, že Abraham lidovou víru také znal. Ještě ve své staré vlasti viděl, kolik těch bohů je. Tam ten pánbíček, tam onen, tam takový a všude měli jiné bohy.
Abram chtěl vědět, jak to s tím Bohem opravdu je.
"Já chci, aby se mi legitimoval." Abram chce Boha brát vážně! a toto Bůh nazývá vírou, toto Bůh potvrzuje jako spravedlnost a víru. A ne moje pocity: "Já tak věřím v Boha!!" a pak si vykládá Boha
podle svého.
Potřebujeme si všimnout, že "věřit" v našich ústech má zcela jiný význam než v Bibli.
Je mnoho lidí, kteří se ohánějí "vírou". Tu svou. Mají svou představu a na té trvají.
Jiní umí dobře naslouchat Bibli, jsou otevření a na nic si nehrají.
Někteří lidé znají a používají pravidla dialogu. Jedni manželé si řekli: "Ve sporných případech si napřed vyříkáme své názory, zjistíme, kdo z nás dvou má pravdu a dáme za pravdu tomu, který měl pravdu. A bez potíží ji převezmu.
Jestli se oba budeme domnívat: "Pravdu mám já", pak nebudeme couvat, nebudeme říkat: "Zapomeňme na svůj spor". Ne, musíme to dořešit. Slušně, věcně, důsledně, jako když hledáme chybu v zaměstnáni, když se nám něco nepovede a máme zájem chybu najít.
Uzavření smlouvy mezi Bohem a Abramem popisuje zásadu, která je Biblí ceněna.
Potřebuji si stanovit, jak budu s Bohem jednat a nesmím kličkovat.
Uvidím-li pak chybu ve svém jednání s Bohem, pak mohu způsob jednání s Bohem opravit. (Mohl bych ukázat řadu našich nepoctivých, schizofrenních jednání s Božím slovem.)
Když ale na všechno budu říkat: "Já věřím", tak se nedopracuji rovného a poctivého jednání s Bohem a nebudu schopen opravit svůj vadný postoj vůči Bohu. (To se stalo zbožným saduceům a farizeům ve střetu s Ježíšem.)
Toto je velice důležitá a náročná práce ve vztahu (s Bohem i člověkem).
Je k tomu potřeba ochota se tím zabývat, a pokora.
Ježíš o tom mluví. Snad budeme mít možnost se k tomu vracet.
------------------------------------------------
Poznámky:
/1 Bůh je solidní partner, není sňatkový podvodník. Chce abychom jej poznali, "abychom nekupovali zajíce v pytli." Ví, že slepá víra je nepoužitelná a vede nás k ověřování.
My také vedeme děti k ověřování: "Ověřuj si, do jaké míry můžeš druhému důvěřovat."
/2 Budeš se dokonale držet Hospodina, svého Boha.
Pronárody, které si podrobíš, poslouchají mrakopravce a věštce, ale tobě to Hospodin, tvůj Bůh, nedovolil.
Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka jako jsem já. Jeho budete poslouchat,zcela podle toho, co jsi žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorébu v den shromáždění: "Kéž neslyším už hlas Hospodina, svého Boha, a nevidím už ten veliký oheň, abych nezemřel." Hospodin mi řekl: "Dobře to pověděli. Povolám jim proroka z jejich bratří, jako jsi ty. Do jeho úst vložím svá slova a on jim bude mluvit vše, co mu přikáži. Kdo by má slova, která on bude mluvit mým jménem, neposlouchal, toho já sám budu volat k odpovědnosti. Avšak prorok, který by opovážlivě mluvil mým jménem něco, co jsem mu mluvit nepřikázal, nebo který by mluvil jménem jiných bohů, takový prorok zemře."
V srdci si asi říkáš: "Jak poznáme slovo, které Hospodin nepromluvil?"
Nuže, promluví-li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a nesplní, nepromluvil to slovo Hospodin. Opovážlivě je mluvil ten prorok sám; nelekej se toho. (Dt 18,13-22
/3 Písmo je "Učením" a osnovy Bible nezačínají u Abrahama (Bible se nečte zleva doprava. Příběh o Abramovi se v biblickém vyučování čte, až když víme, jak Bůh přichází k člověku.
/4 Hospodin řekl Abramovi: "Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním!" (Gn 12,1-2
/5 Potkali jste nějaké naivní lidi, kteří se nadchli pro něco neověřeného, všelijaké pyramidy, "letadla" a zaručeně tutovky (typu Švanda Dudák), slibující zbohatnutí nebo jiné štěstí snadno a rychle?
/6 Mnoho lidí je k Bohu nespravedlivých, z čeho všeho jej podezíráme! Kolikpak lidí dalo Ježíšovi za pravdu?
Představte si, že se snažíte někomu pomoci, a on vás pomluví.
Toho, kdo ocení vaši snahu, kdo je k vám spravedlivý, oceníte.
Řekne-li Bible o někom, že je spravedlivý, znamená to "zbožný". Je to lepší vyjádření. Být spravedlivý k Bohu, ocenit Boha, je ctnost.
/7 Smlouva je důležitá. Ve svatební smlouvě dá každý "dá na papír" co nabízí, co bude dodržovat, "na co se můžeš spolehnout." Proto Hospodin ve smlouvě prohlašuje, s čím můžeme najisto počítat. (Židé jsou moudří, před svatbou sepíší svatební smlouvu. Byl bych pro zavedení manželské smlouvy i u nás.)
Staré přísloví říká: "Pevné smlouvy, dobří přátelé.
/8 Smluvní strany procházely uličkou mezi rozseknutými půlkami zvířat a zapřísahaly se a zaklínali: "Jestli nedodržím, co jsem si slíbil, ať se mnou Bůh udělá toto (a rukou na sobě kreslili svislou čáru od hlavy dolů), a navíc ať přidá toto (vodorovně si rukou přejeli pod krkem) ". Nakreslili tak na sobě kříž - ať jsem rozčtvrcen, jestli nedodržím, co jsem slíbil.
/9 Máme pocity, že nás Bůh nemůže mít rád, když jsme se k němu špatně zachovali. Natolik můžeme porozumět sobě ( jak to v nás chodí), že máme vědět: naše pocity jsou subjektivní, nemáme si je vyčítat, ale máme vědět, že Bůh je naprosto věrný. Jeho spolehlivost je ověřená mnoha poctivými lidmi - to je nepřenosné, ale sami si můžeme jeho solidnost ověřit.
A pak už se můžeme spolehnout na jeho Věrnost. Ta je větší, než moje pocity a pochybnosti.
Podobně míváme třeba pochybnosti, zda se lékaři povede operace, ale svěřit se druhému, to podstoupení rizika, je životodárné (svěří-li se někomu hodnověrnému).
neporozumíme, proč Ježíš vede
učedníky na horu (žádné předvádění, kým je).
Všimneme si 1. čtení. Slova: "Abram uvěřil a ten ho za to uznal spravedlivým", nás mohou pozvat k zjištění, jak o víře mluví Písmo (Židé říkají: "Učení"), co se můžeme od Abraháma naučit.
A době Abramově měl každý kmen své území (včetně pastvin). Měli své náčelníky, vládce a každý kmen měl své bohy (jako naši předkové za praotce Čecha). Dnes bychom mohli říci, každá vesnice měla svého stařešinu a svá božstva. Jako na jejich území rozhodoval náčelník, tak si představovali, že na jejich území vládne jejich nejvyšší bůh. U sousedů byl jiný starosta a jiný bůh.
Abram byl přemýšlivý člověk a kladl si otázku, jak to s bohy je, jaké mají možnosti, "které náboženství je pravé", jaký je který bůh, co umí a co nabízí, jaké má možnosti, který je vyšší nebo který je pravý. Bible nepopisuje tyto myšlenkové pochody Abrama, ale ledacos můžeme z příběhů o Abrahamovi vyčíst.
I z jiných míst Písma vyplývá, že se Bůh člověku dostačujícím způsobem představí a vždycky "vytáhne legitimaci". /1
Ježíš neříká "jsem Mesiáš", ale: "posílá mne Bůh" a legitimuje se ("nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi"). Toto je typické pro Boha, když se zjevuje lidem, vždy "vytáhne legitimaci". Mojžíšův zákon také nařizuje poslu božímu - tomu, kdo mluví jménem Božím - aby se prokázal. /2
(I adresát má povinnost legitimovat posla.)
Takovéto legitimování Boha není popsáno u Abrahama, je uvedeno na jiných setkáních Boha s člověkem. Zde se předpokládá, že ten, kdo se učí z Bible, už ví, jak to s Hospodinem chodí. /3
Abram hledal skutečného Boha. Bůh se Abramovi zjevil (Abram se mu líbil, "vyhrál konkurz na praotce") a nabídl mu "místo" (přijal jej do své firmy, do svého podniku). /4
Nabídl mu přátelství a péči.
Abram uvěřil Bohu (který se mu legitimoval), že je hodnověrný partner a se vydal na cestu.
Pak je na několika událostech (Genesis, kapitoly 12-14) popsána Abramova zkušenost s Bohem. (Kdy se uměl spolehnout na slíbenou pomoc a kdy ne. I tehdy, když jednal po svém, jej Hospodin neopustil.)
Všimněme si, Aramova víra je postavená jinak než naše, my jsme zvyklí věřit tomu, co mě jiní o Bohu vyprávějí.
Abram je rozvážný a odpovědný chlap (nemůže vést svůj lid do nějakého pochybného podniku) /5
Z vyprávění o jeho postojích vidíme, že byl obdivuhodným člověkem, schopným i riskovat, ale nebyl naivní ani lehkověrný. Byl prozíravý, chytrý a rovný chlap.
Když Hospodin Abramovi sliboval potomstvo (početnost kmene byla důležitá), měl už Abram s Hospodinem velikou zkušenost a uznal, že Hospodin je spolehlivý a věrný. A toto poctivé uznání důvěryhodnosti Boha, Hospodin oceňuje! - Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost. /6
A Bůh pokračuje: "Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl z Kaldejského Uru, abych ti dal do vlastnictví tuto zemi." (Srov. Gn 15,6-7
)
Na tuto nabídku se Abram ptal: "Bože, podle čeho poznám, že tuto zemi dostanu do vlastnictví"?
To není drzost, to není opovážlivost, to není pochybování o Bohu. Aram je přímý chlap, ptá se slušně, zodpovědně, na rovinu.
Bere Boha vážně a chce od něho doklad: "Bože, ty mi tady něco slibuješ (to je od tebe hezké), ty ses mně legitimoval jako Bůh, ale já od tebe potřebuji doklad na to, cos mi slíbil.
Je to asi taková situace, jako když si od někoho budu něco kupovat, třeba auto. Vidím prodávajícího, je to slušný člověk, vidím auto, a když to auto chci koupit a nechat na sebe převést, řeknu: "Pane, napište mi doklad, že jsem vám tolik a tolik zaplatil (nebo, že mi auto dáváte) a že auto je moje.
Potřebujeme tu rozlišit: důvěřuji prodávajícímu, že je poctivý, ale potřebuji smlouvu. /7
Důvěřuji prodávajícímu a důvěřuji mu, že smlouvu dodrží. Smlouva je mezi lidmi potřebná, důležitá, spravedlivá, poctivá, oprávněná. Není projevem nedůvěry nebo pochybnosti. Podvodník smlouvu (poctivou) nenabízí.
Toto vše tady patří pod biblické chápání "víry". Za takovýchto podmínek Bůh nabízí své přátelství. Vychází nám vstříc, umožňuje nám důvěřovat mu. Chrání nás před podvodníky a manipulátory, prozíravě nás vychovává a sám - první - takto na rovinu jedná. Abychom se nemuseli trápit nějakými pochybnostmi. - To bychom měli ocenit!
Takovéto, solidní, poctivé jednání, nám Bůh nabízí. Žádné spoléhání na nějaké pocity, dojmy a "vidění".
Přistoupení na tato pravidla - takováto "víra" se Bohu líbí. Bůh nás uznává za partnera.
Abram bere vážně Boha a jeho sliby. Bůh Abramovi schvaluje, že za to chce mít "papíry".
Nám by se mohlo zdát vůči Bohu neuctivé, neboť my se rádi vznášíme, vznášíme se na vlnách víry , nadšení a lásky. To všechno jsou často prázdná slova.
Kéž bychom měli takovou tvrdou, zemitou víru, takový poctivý přístup Abrahamův.
Teď se dostaneme k : "Podle čeho poznám, že tuto zemi dostanu do vlastnictví?"
"Bože, mohl bys jít se mnou k notáři?"
Samozřejmě!"
Dnes bychom šli k notáři, tam by se podepsala smlouva (dosavadní majitel pozemku, stávající majitel a nakonec notář). Každý by dostal jeden papír - doklad.
Tenkráte se smlouva uzavírala podle jiných zvyklostí. Už jsme si je vyprávěli, zopakuji je v poznámce /8.
Ale je tu zajímavá ještě ta "dýmající pec" a "ohnivá pochodeň".
Tehdejší pec byla primitivní, byl to nějaký kvádr z hlíny nebo hliněných cihel, možná i z kamení, z jedné strany byla prohloubenina, kde se topilo a nad tím případně rošt.
Byla-li pec byla rozpálena, šlehaly z ní plameny. Abraham možná čekal, že Bůh projde v lidské postavě, jako ho dosud vídával. Ale mezi půlemi zvířat prošla ohnivá pochodeň. (Oheň je vícekrát spojován s přítomností Boží.)
Bůh tím dává najevo Abrahamovi: "Nejsem člověk jako ty. Když jsem chtěl s tebou mluvit, ukazoval jsem se ti jako člověk. Ale musím tě upozornit, že nejsem člověk a že jsem vlastně něco jako ta pec.
Nepřehlédněme, že uličkou mezi rozpůlenými zvířata neprochází Abram, ale Hospodin. Bůh dává záruku člověku, tak je solidní.
Vy rodiče jednáte s dětmi podobně. Ucházíte se o ně a dopřáváte jim, aby vám mohly bez obav a pochybností důvěřovat.
Tak "si "plácli".
V čem je ta víra (důvěra) Abrahamova?
Abraham bere Boha vážně, naprosto do důsledků. Bůh něco slibuje. "Tak to podepiš!"
Když se Bůh podepíše, tak to beru vážně. Na tom stavím.
To je to, čemu my bychom měli říkat víra.
Nedávno jsem říkal, že naše víra stojí na věrnosti Boží. Nekončí naší nevěrností. Máme být věrní Bohu, máme Bohu důvěřovat i v našich selháních. /9
Je veliká škoda - a je to nebezpečné! - že máme "své" představy o Bohu (lidová víra) a nejsme zvyklí se učit z Bible. Porovnávat si a opravovat si své zkreslené představy - nechat se osvítit Božím slovem.
Nutíme se do těchto pokřivených představ o Bohu a vnucujeme je jiným. (Prokazujeme Bohu medvědí službu.)
Svým zkresleným představám říkáme víra a přitom je to něco nebezpečného, co nás odvádí od Boha.
Toto není nic nového. Pochopitelně, že Abraham lidovou víru také znal. Ještě ve své staré vlasti viděl, kolik těch bohů je. Tam ten pánbíček, tam onen, tam takový a všude měli jiné bohy.
Abram chtěl vědět, jak to s tím Bohem opravdu je.
"Já chci, aby se mi legitimoval." Abram chce Boha brát vážně! a toto Bůh nazývá vírou, toto Bůh potvrzuje jako spravedlnost a víru. A ne moje pocity: "Já tak věřím v Boha!!" a pak si vykládá Boha
podle svého.
Potřebujeme si všimnout, že "věřit" v našich ústech má zcela jiný význam než v Bibli.
Je mnoho lidí, kteří se ohánějí "vírou". Tu svou. Mají svou představu a na té trvají.
Jiní umí dobře naslouchat Bibli, jsou otevření a na nic si nehrají.
Někteří lidé znají a používají pravidla dialogu. Jedni manželé si řekli: "Ve sporných případech si napřed vyříkáme své názory, zjistíme, kdo z nás dvou má pravdu a dáme za pravdu tomu, který měl pravdu. A bez potíží ji převezmu.
Jestli se oba budeme domnívat: "Pravdu mám já", pak nebudeme couvat, nebudeme říkat: "Zapomeňme na svůj spor". Ne, musíme to dořešit. Slušně, věcně, důsledně, jako když hledáme chybu v zaměstnáni, když se nám něco nepovede a máme zájem chybu najít.
Uzavření smlouvy mezi Bohem a Abramem popisuje zásadu, která je Biblí ceněna.
Potřebuji si stanovit, jak budu s Bohem jednat a nesmím kličkovat.
Uvidím-li pak chybu ve svém jednání s Bohem, pak mohu způsob jednání s Bohem opravit. (Mohl bych ukázat řadu našich nepoctivých, schizofrenních jednání s Božím slovem.)
Když ale na všechno budu říkat: "Já věřím", tak se nedopracuji rovného a poctivého jednání s Bohem a nebudu schopen opravit svůj vadný postoj vůči Bohu. (To se stalo zbožným saduceům a farizeům ve střetu s Ježíšem.)
Toto je velice důležitá a náročná práce ve vztahu (s Bohem i člověkem).
Je k tomu potřeba ochota se tím zabývat, a pokora.
Ježíš o tom mluví. Snad budeme mít možnost se k tomu vracet.
------------------------------------------------
Poznámky:
/1 Bůh je solidní partner, není sňatkový podvodník. Chce abychom jej poznali, "abychom nekupovali zajíce v pytli." Ví, že slepá víra je nepoužitelná a vede nás k ověřování.
My také vedeme děti k ověřování: "Ověřuj si, do jaké míry můžeš druhému důvěřovat."
/2 Budeš se dokonale držet Hospodina, svého Boha.
Pronárody, které si podrobíš, poslouchají mrakopravce a věštce, ale tobě to Hospodin, tvůj Bůh, nedovolil.
Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka jako jsem já. Jeho budete poslouchat,zcela podle toho, co jsi žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorébu v den shromáždění: "Kéž neslyším už hlas Hospodina, svého Boha, a nevidím už ten veliký oheň, abych nezemřel." Hospodin mi řekl: "Dobře to pověděli. Povolám jim proroka z jejich bratří, jako jsi ty. Do jeho úst vložím svá slova a on jim bude mluvit vše, co mu přikáži. Kdo by má slova, která on bude mluvit mým jménem, neposlouchal, toho já sám budu volat k odpovědnosti. Avšak prorok, který by opovážlivě mluvil mým jménem něco, co jsem mu mluvit nepřikázal, nebo který by mluvil jménem jiných bohů, takový prorok zemře."
V srdci si asi říkáš: "Jak poznáme slovo, které Hospodin nepromluvil?"
Nuže, promluví-li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a nesplní, nepromluvil to slovo Hospodin. Opovážlivě je mluvil ten prorok sám; nelekej se toho. (Dt 18,13-22
)
/3 Písmo je "Učením" a osnovy Bible nezačínají u Abrahama (Bible se nečte zleva doprava. Příběh o Abramovi se v biblickém vyučování čte, až když víme, jak Bůh přichází k člověku.
/4 Hospodin řekl Abramovi: "Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním!" (Gn 12,1-2
)
/5 Potkali jste nějaké naivní lidi, kteří se nadchli pro něco neověřeného, všelijaké pyramidy, "letadla" a zaručeně tutovky (typu Švanda Dudák), slibující zbohatnutí nebo jiné štěstí snadno a rychle?
/6 Mnoho lidí je k Bohu nespravedlivých, z čeho všeho jej podezíráme! Kolikpak lidí dalo Ježíšovi za pravdu?
Představte si, že se snažíte někomu pomoci, a on vás pomluví.
Toho, kdo ocení vaši snahu, kdo je k vám spravedlivý, oceníte.
Řekne-li Bible o někom, že je spravedlivý, znamená to "zbožný". Je to lepší vyjádření. Být spravedlivý k Bohu, ocenit Boha, je ctnost.
/7 Smlouva je důležitá. Ve svatební smlouvě dá každý "dá na papír" co nabízí, co bude dodržovat, "na co se můžeš spolehnout." Proto Hospodin ve smlouvě prohlašuje, s čím můžeme najisto počítat. (Židé jsou moudří, před svatbou sepíší svatební smlouvu. Byl bych pro zavedení manželské smlouvy i u nás.)
Staré přísloví říká: "Pevné smlouvy, dobří přátelé.
/8 Smluvní strany procházely uličkou mezi rozseknutými půlkami zvířat a zapřísahaly se a zaklínali: "Jestli nedodržím, co jsem si slíbil, ať se mnou Bůh udělá toto (a rukou na sobě kreslili svislou čáru od hlavy dolů), a navíc ať přidá toto (vodorovně si rukou přejeli pod krkem) ". Nakreslili tak na sobě kříž - ať jsem rozčtvrcen, jestli nedodržím, co jsem slíbil.
/9 Máme pocity, že nás Bůh nemůže mít rád, když jsme se k němu špatně zachovali. Natolik můžeme porozumět sobě ( jak to v nás chodí), že máme vědět: naše pocity jsou subjektivní, nemáme si je vyčítat, ale máme vědět, že Bůh je naprosto věrný. Jeho spolehlivost je ověřená mnoha poctivými lidmi - to je nepřenosné, ale sami si můžeme jeho solidnost ověřit.
A pak už se můžeme spolehnout na jeho Věrnost. Ta je větší, než moje pocity a pochybnosti.
Podobně míváme třeba pochybnosti, zda se lékaři povede operace, ale svěřit se druhému, to podstoupení rizika, je životodárné (svěří-li se někomu hodnověrnému).