1. neděle postní
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Dt 26 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: Dt 26,4-10
Datum: 25. 2. 2007
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Dt 26 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: Dt 26,4-10
(najít další); Řím 10,8-13
; Lk 4,1-13
Datum: 25. 2. 2007
Text Dt 26,5-11
S jakým vědomím my přicházíme ve své modlitbě před Bohh? Do jaké míry je naše vděčnost vědomá? Copak my říkáme dětem před bohoslužbou? Copak říkáme sami sobě před bohoslužbou?
Ježíš se nechal ponořit Janem do Jordánu a potom šel na poušť. Proč?
Šel se připravit.
Potřebuje Ježíš přípravu?
Probírá-li žák ve škole novou látku a další hodina bude za týden, je výhodnější, když se k té látce vrátí hned, jak se vrátí ze školy. Vrátí-li se k ní až za týden, těsně před další hodinou, bude si méně pamatovat. Známe to z vlastní zkušenosti i z výzkumu práce mozku.
I učitel se potřebuje na hodinu připravit. (Ne se naučit látku, to by byl špatný učitel.)
V přípravě rozvažuje, jaké žáky má před sebou a jak k nim má mluvit. Jak reagovali posledně (třeba byl nízký tlak a všichni byli ospalí, nebo byli něčím rozrušení ...).
Nejlépe je to vidět při vyučování jednotlivého žáka. Učitel rozvažuje, tohle žák zná, to ne, toto zná málo, k tomu se musíme vracet; musí si rozebrat, co se bude probírat a jak se to bude probírat. To je příprava učitelů.
Podobně se připravoval na svou práci Ježíš. Ne snad, že by nevěděl co a jak.
Ježíš zná svého Otce, jako my známe své rodiče. Nemusel spekulovat, jak to s tím Pánembohem vlastně je. Toto si rozmýšlet nemusel. Nepotřeboval si budovat přesvědčení, zda-li nebe existuje, nebo ne.
Proč se tedy připravoval?
Ježíš není jen člověkem, je také Synem božím (říkáme, druhou božskou osobou). Všechno chápal Božím pohledem a překládal do lidské řeči.
Těžko se hledá příklad. Představme si dobrého odborníka matematika, který si poprvé sedne k počítači. Musí se naučit používat počítač. Potřebuje vědět, jak se s počítačem "domluví". Musí si dobře rozmyslet, jak počítači "říci", co a jak má počítat.
Nestačí, budu-li si myslet: "Naučím se používat počítač a budu schopen luštit složité matematické a fyzikální problémy".
I když budu umět sebelépe počítat a nebudu umět pořádně zacházet s počítačem, tak mi počítač k ničemu nebude, bude mi ležet ladem, jako obyčejné (drahé) harampádí.
O víře říkáme, že je poznáním a vztahem (nezúžujme vztah jen na cit).
Proto potřebuji o Bohu správné informace a potřebuji správně myslet.
(Hloupý je ten, který neumí přemýšlet a neptá se. Je to lenoch.
Obdivuji, jak umí myslet pan profesor Jan Sokol.)
Bylo by škoda nevyužívat mozek.
Ježíš byl nejenom člověkem, ale na poušti se připravoval jako lidský učitel. Skrze lidský mozek chtěl lidem něco sdělit lidskou řečí. "Své" informace převáděl do řeči člověka.
Máme za to, že Ježíš Boha neustále "nazíral" (i člověk může dostat informace jinak než přemýšlením - nazíráním). Zřejmě Ježíš Boha stále viděl.
Potřeboval ale vymyslet, jak o Bohu mluvit lidem.
Zkusme si představit, jak bychom slepci vysvětlovali pohoří. Nebo barvy.
Ježíš mluví k Otci otcovštinou a k nám mateřštinou. Po matce je člověkem.
Ježíš pro nás promýšlí své POZNÁNÍ o Otci svým lidským mozkem. S Otcem komunikuje jinak než my. Ale pro nás potřebuje své zážitky s Otcem Bohem přeložit do naší řeči. Má k tomu stejný nástroj jako máme my - lidský mozek.
Ježíšově otcovštině zatím nemůžeme rozumět. Proto nám Ježíš vypravuje o Bohu a o božím království mateřštinou - lidskými pojmy.
Výsledkem je Ježíšova nauka.
Často se zapomíná na to, že Ježíš ví mnohem lépe a JINAK, co je to nebe a kdo je Bůh.
Ježíšova podobenství nejsou těžkopádnou, dobovou, orientální a zaostalou formou sdělení, ale perfektně promyšleným pedagogickým způsobem, jak učit "slepé" lidi o Bohu.
Ježíš si s vyučováním dal obdivuhodnou práci. Čím jsem starší, tím víc se skláním před jeho pedagogickým umem. /1
K dobrému poznání tedy potřebujeme správné informace, správně myslet a dobrého učitele.
Ježíš je výborný učitel, který se připravoval, abychom mohli porozumět tomu, co nám chce sdělit. Je pozoruhodné, že Ježíš nebyl improvizátorem nebo kouzelníkem.
Nepřehlédněme, že se poctivě připravoval.
My si někdy myslíme, že nám stačí nadšeně o Bohu mluvit. To je opovážlivé už jen vůči Ježíšově pečlivé přípravě.
Ďábel chce Ježíše z jeho přípravy na poušti vytrhnout. Pokouší ho.
Udělám vsuvku o postu.
Chci-li se něčemu věnovat, potřebuji se soustředit.
Student se má (chce) učit určitý předmět. Pokud jej svádí televize, potřebuje ji pustit "k vodě". Přicházejí-li mu nejrůznější myšlenky na mysl, potřebuje je "pouštět k vodě", aby se mohl soustředit jen na podstatné.
Chci-li se modlit, musím pouštět všechno, co mě ruší "k vodě".
Jeden moudrý františkán, při svém vyučování o vnitřní modlitbě, říká: "Myšlenky jsou jako padající listy stromu, pod kterým sedíš. Neprohlížej list, který na tebe spadl, nezastavuj se u jeho krásy, pusť list po potůčku před sebou. Oprosti se od myšlenek."
Ďábel také přemýšlí jak a s čím na koho. Na lidi ušlechtilé nemůže políčit špatnost. Estébáci také člověka dlouho pozorovali, studovali jeho povahu a situaci a podle toho jej pokoušeli.
(Obsah pokoušení Ježíše si necháme na příště.)
Ježíš se uměl soustředit, proto vynechal jídlo jako zbytečné.
(Neustrňme jen u jídla, postí-li se někdo jen tímto způsobem, se ještě nemusí Bohu přiblížit.)
Potřebujeme si uvědomit (nejen k přípravě na Velikonoce), že není nad Ježíšovo slovo v evangeliu.
Z určitých důvodů se nám do něho nechce. Raději saháme po zbožné knížce.
Padající listy stromů na podzim jsou nádherným uměleckým dílem, ale někdy mě mohou rušit, svádět z cesty. Půst může být různý. I zbožná knížka mě může odvádět od podstatného, od evangelia.
Evangelium je Boží slovo v nejryzejší formě. Časem mu můžeme rozumět víc a víc. Jeho způsobu sdělování informací. Geniálnost Ježíšova slova je třeba objevit, pak si jich budeme vážit.
(Mimochodem, než se do Písma za každou cenu nutit, je lépe se nechat nějakým průvodcem zlákat k jeho porozumění. Ten je pedagogem, který umí ukázat zájemcům krásu nového obzoru.)
Ježíš byl perfektní učitel. Jenom on byl v nebi. Pouze on zná Boha. Zná také naši řeč. Je také dokonalým psychologem, učitelem, zná náš mozek a jeho pochody (můžeme říci, že byl jeho "spoluautorem").
Říkám-li, Ježíšova výuka je dokonalá, nepoužívám zbožnou frázi.
Není-li nám něco jasné, je třeba se lépe naučit zacházet s tím co čteme. Hledat, jak číst text jinak.
I Ježíšova matka, které se dostalo přímého vyučování Ježíšem, některým věcem hned nerozuměla, ale nemávla nad tím rukou, nenechávala to ležet ladem. Uchovávala Ježíšova slova ve svém srdci a dál je promýšlela.
Neumím-li Písmo dobře číst, nenavykl-li jsem si dosud prokousat se tím, čemu nerozumím, není to důvodem ke skákání z okna. Ale patří k dospělému jednání si všimnout, že k nám mluví Ježíš!
V Písmu vícekrát čteme: "Člověče, postav se na nohy, budu s tebou mluvit jako muž s mužem". (Srov. Ez 2,1
Ježíš přichází se zdravým sebevědomím a nabízí nám dobré zboží. Zdarma. Nenutí nás, ale nikdo se pak nemůže vymlouvat. Každý je odpovědný za svůj život.
Ježíš od nás chce, abychom se zamysleli nad tím, co nám říká.
Poznámka na konec.
Ďábel chce otrávit Ježíšovi činnost. Ježíš mu neodpovídá z pozice síly, ale: "Je psáno...".
Ježíš nám ukazuje, jak se zachovat při ďáblově pokoušení - vzpomenout si "jak je psáno" a ne na to, co jsme si my vymysleli. (Já se nespoléhám na svou paměť, mnohokrát jsem se přesvědčil, že neumím přesně citovat, proto vyhledávám, "jak je psáno".)
Potřebujeme mít větší úctu k Bibli, než dosud máme. Co to znamená si promysleme.
Ďábel nemá úctu k Bibli, pokouší Ježíše slovy Písma a vytrhává jednotlivé věty.
Všimněme si toho. I to je pro nás poučením.
Evangelium je třeba brát jako celek a nerozkouskovávat ho. Počítejme s tím, že dokud máme nejasnosti, nastrkuje nám ďábel pokušení ve formě biblického textu. Dokud nebude více rozumět Písmu, budeme vlát ve víru pochybností. /2
Proti pokušení nepomůže svěcená křída jako v pohádce, ani modlitba. Nejde o to, abychom se pevně před ďáblem někde zamknuli, ale vnitřně nad nám vítězili. Porozuměním Bohu, poznáním, jak to doopravdy je. Pak nás nebudou mučit nebo otravovat pochybnosti.
-------------------
Poznámky:
/1 Církevní formulace jsou pochopitelně dobové a jen se blíží pravdě. Slova Písma, pokud oddělíme jejich dobový šat, jsou naprosto jiné kvality.
V církvi se stále zabýváme katechezí, používáme řadu cizích slov a zkoušejí se různé nápady. Doposavad jsme si nevšimli Ježíšovy geniální vyučovací metody. Na Ježíšovu adresu říkáme zbožné fráze, ale neumíme říci, v čem byla Ježíšova vyučovací metoda lepší než Komenského.
/2 "Náš syn s námi chodil do kostela a ministroval, ale na vojně do zkazili, přestal chodit do kostela."
Je to jinak. Rodiče nenaučili syna přemýšlet a ověřovat si přátelství Boha. Naučili jej jen poslouchat "autoritu".
Dnes řada nevzdělaných lidí přečte "Šifru Mistra Leonarda" a už jim je všechno jasné. Věří románu - stejně nekvalitně a povrchně, jako jiní nekvalitně "věří v Boha".
(najít předchozí) je starým vyznáním Izraelitů. Učí nás objevovat, co jsme díky
Bohu získali.
S jakým vědomím my přicházíme ve své modlitbě před Bohh? Do jaké míry je naše vděčnost vědomá? Copak my říkáme dětem před bohoslužbou? Copak říkáme sami sobě před bohoslužbou?
Ježíš se nechal ponořit Janem do Jordánu a potom šel na poušť. Proč?
Šel se připravit.
Potřebuje Ježíš přípravu?
Probírá-li žák ve škole novou látku a další hodina bude za týden, je výhodnější, když se k té látce vrátí hned, jak se vrátí ze školy. Vrátí-li se k ní až za týden, těsně před další hodinou, bude si méně pamatovat. Známe to z vlastní zkušenosti i z výzkumu práce mozku.
I učitel se potřebuje na hodinu připravit. (Ne se naučit látku, to by byl špatný učitel.)
V přípravě rozvažuje, jaké žáky má před sebou a jak k nim má mluvit. Jak reagovali posledně (třeba byl nízký tlak a všichni byli ospalí, nebo byli něčím rozrušení ...).
Nejlépe je to vidět při vyučování jednotlivého žáka. Učitel rozvažuje, tohle žák zná, to ne, toto zná málo, k tomu se musíme vracet; musí si rozebrat, co se bude probírat a jak se to bude probírat. To je příprava učitelů.
Podobně se připravoval na svou práci Ježíš. Ne snad, že by nevěděl co a jak.
Ježíš zná svého Otce, jako my známe své rodiče. Nemusel spekulovat, jak to s tím Pánembohem vlastně je. Toto si rozmýšlet nemusel. Nepotřeboval si budovat přesvědčení, zda-li nebe existuje, nebo ne.
Proč se tedy připravoval?
Ježíš není jen člověkem, je také Synem božím (říkáme, druhou božskou osobou). Všechno chápal Božím pohledem a překládal do lidské řeči.
Těžko se hledá příklad. Představme si dobrého odborníka matematika, který si poprvé sedne k počítači. Musí se naučit používat počítač. Potřebuje vědět, jak se s počítačem "domluví". Musí si dobře rozmyslet, jak počítači "říci", co a jak má počítat.
Nestačí, budu-li si myslet: "Naučím se používat počítač a budu schopen luštit složité matematické a fyzikální problémy".
I když budu umět sebelépe počítat a nebudu umět pořádně zacházet s počítačem, tak mi počítač k ničemu nebude, bude mi ležet ladem, jako obyčejné (drahé) harampádí.
O víře říkáme, že je poznáním a vztahem (nezúžujme vztah jen na cit).
Proto potřebuji o Bohu správné informace a potřebuji správně myslet.
(Hloupý je ten, který neumí přemýšlet a neptá se. Je to lenoch.
Obdivuji, jak umí myslet pan profesor Jan Sokol.)
Bylo by škoda nevyužívat mozek.
Ježíš byl nejenom člověkem, ale na poušti se připravoval jako lidský učitel. Skrze lidský mozek chtěl lidem něco sdělit lidskou řečí. "Své" informace převáděl do řeči člověka.
Máme za to, že Ježíš Boha neustále "nazíral" (i člověk může dostat informace jinak než přemýšlením - nazíráním). Zřejmě Ježíš Boha stále viděl.
Potřeboval ale vymyslet, jak o Bohu mluvit lidem.
Zkusme si představit, jak bychom slepci vysvětlovali pohoří. Nebo barvy.
Ježíš mluví k Otci otcovštinou a k nám mateřštinou. Po matce je člověkem.
Ježíš pro nás promýšlí své POZNÁNÍ o Otci svým lidským mozkem. S Otcem komunikuje jinak než my. Ale pro nás potřebuje své zážitky s Otcem Bohem přeložit do naší řeči. Má k tomu stejný nástroj jako máme my - lidský mozek.
Ježíšově otcovštině zatím nemůžeme rozumět. Proto nám Ježíš vypravuje o Bohu a o božím království mateřštinou - lidskými pojmy.
Výsledkem je Ježíšova nauka.
Často se zapomíná na to, že Ježíš ví mnohem lépe a JINAK, co je to nebe a kdo je Bůh.
Ježíšova podobenství nejsou těžkopádnou, dobovou, orientální a zaostalou formou sdělení, ale perfektně promyšleným pedagogickým způsobem, jak učit "slepé" lidi o Bohu.
Ježíš si s vyučováním dal obdivuhodnou práci. Čím jsem starší, tím víc se skláním před jeho pedagogickým umem. /1
K dobrému poznání tedy potřebujeme správné informace, správně myslet a dobrého učitele.
Ježíš je výborný učitel, který se připravoval, abychom mohli porozumět tomu, co nám chce sdělit. Je pozoruhodné, že Ježíš nebyl improvizátorem nebo kouzelníkem.
Nepřehlédněme, že se poctivě připravoval.
My si někdy myslíme, že nám stačí nadšeně o Bohu mluvit. To je opovážlivé už jen vůči Ježíšově pečlivé přípravě.
Ďábel chce Ježíše z jeho přípravy na poušti vytrhnout. Pokouší ho.
Udělám vsuvku o postu.
Chci-li se něčemu věnovat, potřebuji se soustředit.
Student se má (chce) učit určitý předmět. Pokud jej svádí televize, potřebuje ji pustit "k vodě". Přicházejí-li mu nejrůznější myšlenky na mysl, potřebuje je "pouštět k vodě", aby se mohl soustředit jen na podstatné.
Chci-li se modlit, musím pouštět všechno, co mě ruší "k vodě".
Jeden moudrý františkán, při svém vyučování o vnitřní modlitbě, říká: "Myšlenky jsou jako padající listy stromu, pod kterým sedíš. Neprohlížej list, který na tebe spadl, nezastavuj se u jeho krásy, pusť list po potůčku před sebou. Oprosti se od myšlenek."
Ďábel také přemýšlí jak a s čím na koho. Na lidi ušlechtilé nemůže políčit špatnost. Estébáci také člověka dlouho pozorovali, studovali jeho povahu a situaci a podle toho jej pokoušeli.
(Obsah pokoušení Ježíše si necháme na příště.)
Ježíš se uměl soustředit, proto vynechal jídlo jako zbytečné.
(Neustrňme jen u jídla, postí-li se někdo jen tímto způsobem, se ještě nemusí Bohu přiblížit.)
Potřebujeme si uvědomit (nejen k přípravě na Velikonoce), že není nad Ježíšovo slovo v evangeliu.
Z určitých důvodů se nám do něho nechce. Raději saháme po zbožné knížce.
Padající listy stromů na podzim jsou nádherným uměleckým dílem, ale někdy mě mohou rušit, svádět z cesty. Půst může být různý. I zbožná knížka mě může odvádět od podstatného, od evangelia.
Evangelium je Boží slovo v nejryzejší formě. Časem mu můžeme rozumět víc a víc. Jeho způsobu sdělování informací. Geniálnost Ježíšova slova je třeba objevit, pak si jich budeme vážit.
(Mimochodem, než se do Písma za každou cenu nutit, je lépe se nechat nějakým průvodcem zlákat k jeho porozumění. Ten je pedagogem, který umí ukázat zájemcům krásu nového obzoru.)
Ježíš byl perfektní učitel. Jenom on byl v nebi. Pouze on zná Boha. Zná také naši řeč. Je také dokonalým psychologem, učitelem, zná náš mozek a jeho pochody (můžeme říci, že byl jeho "spoluautorem").
Říkám-li, Ježíšova výuka je dokonalá, nepoužívám zbožnou frázi.
Není-li nám něco jasné, je třeba se lépe naučit zacházet s tím co čteme. Hledat, jak číst text jinak.
I Ježíšova matka, které se dostalo přímého vyučování Ježíšem, některým věcem hned nerozuměla, ale nemávla nad tím rukou, nenechávala to ležet ladem. Uchovávala Ježíšova slova ve svém srdci a dál je promýšlela.
Neumím-li Písmo dobře číst, nenavykl-li jsem si dosud prokousat se tím, čemu nerozumím, není to důvodem ke skákání z okna. Ale patří k dospělému jednání si všimnout, že k nám mluví Ježíš!
V Písmu vícekrát čteme: "Člověče, postav se na nohy, budu s tebou mluvit jako muž s mužem". (Srov. Ez 2,1
)
Ježíš přichází se zdravým sebevědomím a nabízí nám dobré zboží. Zdarma. Nenutí nás, ale nikdo se pak nemůže vymlouvat. Každý je odpovědný za svůj život.
Ježíš od nás chce, abychom se zamysleli nad tím, co nám říká.
Poznámka na konec.
Ďábel chce otrávit Ježíšovi činnost. Ježíš mu neodpovídá z pozice síly, ale: "Je psáno...".
Ježíš nám ukazuje, jak se zachovat při ďáblově pokoušení - vzpomenout si "jak je psáno" a ne na to, co jsme si my vymysleli. (Já se nespoléhám na svou paměť, mnohokrát jsem se přesvědčil, že neumím přesně citovat, proto vyhledávám, "jak je psáno".)
Potřebujeme mít větší úctu k Bibli, než dosud máme. Co to znamená si promysleme.
Ďábel nemá úctu k Bibli, pokouší Ježíše slovy Písma a vytrhává jednotlivé věty.
Všimněme si toho. I to je pro nás poučením.
Evangelium je třeba brát jako celek a nerozkouskovávat ho. Počítejme s tím, že dokud máme nejasnosti, nastrkuje nám ďábel pokušení ve formě biblického textu. Dokud nebude více rozumět Písmu, budeme vlát ve víru pochybností. /2
Proti pokušení nepomůže svěcená křída jako v pohádce, ani modlitba. Nejde o to, abychom se pevně před ďáblem někde zamknuli, ale vnitřně nad nám vítězili. Porozuměním Bohu, poznáním, jak to doopravdy je. Pak nás nebudou mučit nebo otravovat pochybnosti.
-------------------
Poznámky:
/1 Církevní formulace jsou pochopitelně dobové a jen se blíží pravdě. Slova Písma, pokud oddělíme jejich dobový šat, jsou naprosto jiné kvality.
V církvi se stále zabýváme katechezí, používáme řadu cizích slov a zkoušejí se různé nápady. Doposavad jsme si nevšimli Ježíšovy geniální vyučovací metody. Na Ježíšovu adresu říkáme zbožné fráze, ale neumíme říci, v čem byla Ježíšova vyučovací metoda lepší než Komenského.
/2 "Náš syn s námi chodil do kostela a ministroval, ale na vojně do zkazili, přestal chodit do kostela."
Je to jinak. Rodiče nenaučili syna přemýšlet a ověřovat si přátelství Boha. Naučili jej jen poslouchat "autoritu".
Dnes řada nevzdělaných lidí přečte "Šifru Mistra Leonarda" a už jim je všechno jasné. Věří románu - stejně nekvalitně a povrchně, jako jiní nekvalitně "věří v Boha".