7. neděle v mezidobí

David je svatým králem Izraele. Přes všechna provinění. Objevil skvělou pomoc nabízenou Hospodinem. Stojí o jeho rady a drží se jich. Např.: "Nevztáhneš ruku na Hospodinova pomazaného." 

Bůh nás vede k velikosti. /1

Evangelium nám dnes nabízí další porci z "Horského kázání".

Před dvěma roky jsme si dopřáli tři biblické hodiny na otázku "nastavení druhé tváře". Došli jsme ke krásné, svěží, vznešené biblické moudrosti.

Zatím jsme nezískali všechno, co je třeba k novozákonní - nejúčinnější obraně proti zlu. Ale už trochu víme, co má Ježíš na mysli slovy: "nastavit druhou tvář." Jeho slova nám už nejsou nesrozumitelnou šifrou.

Začali jsme obranou proti zlu (v nás i okolo nás), tak, jak ji nabízí Bible. Všímali jsme si, že prorok nemusí bát zavražděn - Eliáš, Elizeus, se nedali. Ježíš nebyl fackovací panák. Vede nás ke statečnosti a hrdosti. (Jeho smrt má jiný význam než jí podkládáme.) 

Ježíšovo učení je vyšší školou. Slovům: "Milujte své nepřátelé", neporozumím bez základní školy Mojžíšovy.

Mám-li s druhým spor, mám hledat, kdo má pravdu. Budu-li si myslet, že pravdu mám já, budu v druhém vidět nepřítele a nepomůže mi: "já ho musím milovat". Nepovede se to, navíc zůstanu zbabělcem a ještě si budu nalhávat, jak jsem ušlechtilý.

Bez porozumění Starému zákonu neporozumím Novému.

Tím chci jen něco z dnešního textu poodkrýt, abych vás nalákal k zajímavým objevům pro život. 

Vrátím se k blahoslavenství z minulé neděle. Osnovy liturgických textů by nám toto téma nabídly až za rok a to si nikdo nemůže pamatovat co jsme probírali 11. února 2007.

Co znamená "blahoslavení chudí"?

Tušíme, že by nestačilo, kdyby si chudý člověk řekl, nemám peníze, tak jsem na tom dobře, to už jsem skoro v nebi.

Za Ježíšem přišel bohatý mládenec a Ježíš mu řekl: "Rozdej vše co máš a následuj mě".

Ale na Ježíše se šel podívat také Zacheus. Ten chtěl Ježíše alespoň vidět, a protože byl veřejný hříšník, nemohl jít dopředu mezi lidi. Byl celník, osoba neoblíbená, a protože byl malé postavy a zezadu by nic neviděl, vylezl na strom.

Ježíš šel okolo, pod stromem se zastavil a řekl: "Zachee, pojď dolů. Budu u tebe večeřet."

Ježíše čekalo mnoho lidí - jeho příchod byl ohlášený. U starosty, na faře, u sestřiček v klášteře nebo u někoho z radních se chystala večeře. Už  se scházeli různí hosté, včetně těch, kteří se těšili, že si Ježíši "posvítí na zoubek", co je vlastně zač.

Jenže Ježíš se pozval Zacheovi. (První zázrak byl, že Ježíš věděl, kdo je Zacheus, jak se chlap na stromě jmenuje.)

Všichni reptali: "Có, Zacheus je největší lump."

Nejvíc ti, kteří se Ježíše někde o kus dál nedočkali - k Zacheovi se šlo jinudy, než k panu starostovi, ten možná bydlel na jiné straně města.

Reptali i ti poblíž Ježíše a Zachea: "Je nehorázné, že rabi jde ke kolaborantskému vyděrači - dávno  měli Zachea zélóté podříznout, aby od něj byl pokoj."

"Fuj, jít k takovému lumpovi, to je výsměch všem nám slušným, poctivým a zbožným Židům. Však mu ukážeme; plíst se do náboženství, ať se drží své tesařiny."

Zacheus měl obrovskou radost. (Dobře věděl, jaký je zločinec, stal se výběrčím daní pro okupanty a vydělával na tom veliké peníze.)

Ani ve snu by ho nenapadlo, že by Ježíš mohl přijít právě do jeho domu. Chtěl Ježíše jenom vidět, chtěl vědět, jestli má nějakou naději. Byl si vědom, že je hříšník a slyšel, že Ježíš dává hříšníkům příležitost k nápravě, že je tvrdě nevylučuje ze společnosti, dokonce odpouští hříchy.

Zacheus si myslel, že se mu podaří nějak proklouznout k Ježíšovi a poprosit ho, aby mu odpustil. Ale ani ve snu jej nenapadlo, že se stane to, co se stalo. Že by jemu mohl Ježíš říci, budu u tebe večeřet.

Nepřehlédněme: Zacheus, veřejný hříšník, nejvyšší výběrčí daní, člověk lačný peněz, švindlíř, tento člověk, který doposud lpěl na penězích, říká: "Pane, polovinu svého jmění dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně". 

A Ježíš řekl: "Dnes přišlo spasení do tohoto domu".

To samozřejmě řekl těm reptalům, kterým se nelíbilo, že Ježíš nešel k některému ze vznešených občanů, ale k tomuto nenáviděnému, odpornému vydřiduchovi. /2

Porovnejme se Zacheem bohatého mládence. Tomu Ježíš říká: "Rozdej všechno, co máš a pojď za mnou". A když mladík otráveně odchází, Ježíš říká: "Tento člověk nevejde."

Učedníci mladíka znali a skoro se s Ježíšem pohádali, že takový dobrý, zbožný člověk, nevejde. Ježíš opakuje: "To spíš projde velbloud uchem jehly ..."

Zacheus říká: "Co jsem ošidil, nahradím čtyřikrát a půl majetku rozdám."

Proč mu Ježíš neřekne, kamaráde, musíš rozdat všechno?

Není toho třeba.

Bohatý mládenec potřebuje být chudý, potřebuje rozdat všechno, neboť je bohatý duchem (je nafoukaný na svou dokonalou zbožnost). Je to člověk, který má své společenské postavení (je třeba členem velerady), má svoji pověst.

Ježíšův požadavek jej odhalil. Dokonce i kdyby mladík rozdal všechno (a nezměnil by se vnitřně), tak by stále myslel farizejsky. (Farizeové nebyli bohatí lidé.) I bez majetku by si zakládal na své úrovni.

Zacheovi Ježíš neříká, rozdej všechno. Není to třeba.

Lazar nenabídl polovinu majetku chudým, byl také bohatý a byl Ježíšův přítel.

Je třeba si všimnout, že někomu se otvírá záchrana až ocitne-li se v životě v tvrdé situaci. Potom pro něho může platit: "Blahoslavení v nouzi, blahoslavení chudí (na peníze), trpící, hladovějící atd." /3

Ovšem, pokud člověk poctivě přemýšlí, je sám se sebou (zdravě) nespokojený, je "chudý duchem", pak nemusí trpět, nemusí mít nouzi, bídu atd.

Zacheus si byl vědom svých hříchů.

Lazar si byl vědom svých hříchů, slabostí, a proto mu Ježíš nemusí říkat, rozdej majetek.

Zacheovi nemusí říkat, to je málo, rozdej zbytek.

Zacheus je chudý duchem, a proto nemusí být chudý i fyzicky.

(Nejde jen o chudobu, ale také o utrpení, trápení a nemoci.)

Ty, kteří nechtějí přemýšlet (to platí obecně, i ve vztahu s Bohem), často čeká chudoba fyzická, duševní i duchovní, utrpení, nouze.

Přísloví říká: "Nouze naučila Dalibora housti". Často až trampoty, bída, utrpení, donutí člověka k přemýšlení. Říkali jsme si, jakákoliv nouze nám má být pobídkou, stimulací k tomu, abychom "se zvedli", hledali, vykročili. 

Ale je zde ještě další, jiný stupeň chudoby ducha.

Zkusím nejprve použít jiný, pomocný obraz. Místo bohatý, řeknu sytý. Místo chudý použiji hladový.

Jsme-li sytí, nemáme chuť jíst dál.

Betlémští pastýři, byli nevzdělaní a na nic si nehráli. Měli chuť k jídlu. Když jim andělé nabídli návštěvu malého Mesiáše, utíkali do Betléma. 

Teologové v Jeruzalémě věděli, kde a kdy se Mesiáš narodí, ale do Betléma nešli. Byli sytí svou teologií a úřadem.

Mudrci od východu byli velice vzdělaní, ale ještě měli chuť k jídlu, vydali se na cestu (nechali si ještě místo na zákusek, nepřecpali se zbožností).

Saduceové měli svou bohoslužbu v chrámě a 5 knih Mojžíšových (poklad nad jiné, luxusní stravu) a byli sytí liturgií a poznáním. . Farizeové měli celou hebrejskou Bibli (luxusní stravu), ale už se do nich nevešlo ani sousto (Ducha božího). Byli sytí literou! A svou zbožností.

Ale ještě to jde dál.

Apoštolové byli nejlepšími učedníky Ježíšovými (Marie a Jan - Předchůdce Páně byli ještě lepší). Všichni apoštolové umřeli mučednickou smrtí. Jen jeden ne (mimo Jidáše), Jan - Miláček Páně. Pokusili se ho zlikvidovat, hodili ho do vařícího oleje, nic nepomohlo, tak ho vyhostili na Pathmos, kde zemřel přirozenou smrtí. 

Je to jediný apoštol, který stál pod křížem. Tady jsme právě u toho, Jan jediný z apoštolů pochopil smysl Kristova kříže. /4

Jediný z učedníků stál pod křížem, jediný z nich nemusel na kříž. /5

Je-li člověk chudý duchem, nemusí trpět a nemusí být chudý fyzicky. (Mimochodem, Jan byl z dobře zabezpečené rodiny, doma nouzi neměli.) Bůh nás vede k nejvyššímu a trvalému bohatství, ale přeje nám i ta bohatství, která budou nahrazena krásnějšími.

------------------------------

Poznámky:

                 /1       Šidíme se, nevidíme-li velikost starozákonních světců. Někteří jsou větší, než novozákonní.

                 /2     Ježíš byl neobyčejně svobodnou a krásnou osobností. Šlo mu o člověka. Nebrat ohled na mínění "slušných" lidí vyžaduje velikou odvahu.

               /3      V Bibli najdeme jen pár lidí, kteří objevili velikost Boha bez vlastního selhání. Ostatní se Bohu dokáží svěřit do rukou, až když se ocitnou v nouzi.

                /4    Kříž nás má vyburcovat - jako každé utrpení - k přemýšlení a hledání!

Přijmout utrpení (své nebo druhého), jako přímý prostředek ke spáse - ve smyslu zásluh nebo zahlazování hříchů je rouháním proti srdci Božímu, proti Boží lásce.

(Někomu se to hodí říkat: "Nedá se nic dělat - asi to je Boží vůle, abych trpěl". My Češi jsme zvláště poraženecký národ.

Myš nemůže pokládat za ctnost, nechá-li se sežrat od kočky. Prohlásí-li to za náboženskou zásluhu, je odporná.)

             /5      Jan měl větší apetit než ostatní apoštolové. Když se už ostatní neptali, on kladl další otázky. Víc přemýšlel než druzí.

Ježíšovo ukřižování vyburcovalo Jana k přemýšlení.

Kdyby mu někdo řekl: "Bůh si přeje utrpení svého syna," tak by se z toho pozvracel. Byl hrdým Izraelitou a měl velikou představu o Bohu. Zažil Ježíše jako krásného hrdého a jemného člověka, který měl rád život.