Svátek Křtu Páně

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 11,21 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 42,1-7; Sk 10,34-38; Lk 3,15-22
Datum: 7. 1. 2007
... Jan říkal: "Já vás ponořuji do vody, ... přichází mocnější, on vás bude ponořovat do Ducha svatého a do ohně.

Když se všechen lid dával ponořit a když byl ponořen i Ježíš ..."

Nejprve otázka - byl Ježíš pokřtěn?

Záleží, co znamená slovo křest. Ježíš se nechal od Jana ponořit.

Zatímco my slavíme "Svátek Křtu Páně", v Římě slaví "Svátek ponoření Páně".

V latinském misále (my jsme ritu latinského) stojí: "Svátek ponoření Páně", v českém překladu misálu máme: "Svátek Křtu Páně"

Svatý Cyprián říká: "Křesťan je druhý Kristus".

(Každý "politý vodou" není automaticky druhým Kristem.)

Z Ježíše nikdo nemusel Krista dělat, byl jím.

Christos je řecký překlad slova Mesiáš - "Pomazaný" (Bohem).

Izraelští králové nebyli korunováni jako králové evropští, ale byli mazáni olejem - přesněji řečeno byli ovoněni parfémem (vonným olejem).

Vůně je esencí rostliny, Král Izraele měl "vonět" jako Pastýř (ne cítit hnojem nebo krví), jeho úkolem byla péče o Boží lid - měl "vonět" Hospodinem. /1

Pomazaných bylo mnoho, už méně bylo a je těch, kteří přijali své poslání a voněli Bohem.

Kdy byl Ježíš pomazán?

Ježíš se nechal od Jana ponořit a přitom bylo zjeveno, že je plný Ducha (ten na něj nesestoupil až v Jordánu, z Písma víme, že má plnost Ducha, je počat Duchem božím - to je víc než nějaká biologie).

Každý, kdo měl "čuch" pro boží věci,  z Ježíše cítil (to slovo používáme šířeji než jen pro samotné vůně), že má "něco společného" s Bohem -  veliké přátelství, empatii, spravedlnost, obětavost, věrnost, milosrdenství. /2

Skoro polovina lidí u nás neví, jaký význam měla Charta 77 - že tlačila režim, aby vláda dodržovala mezinárodní závazky o lidských právech, které podepsala.  

V jednom kostele jsem se ptal, k čemu Jan nabádal.

Byl jsem zklamán, že na tak základní otázku života z víry neumímeli odpovědět.

Zkuste si nejdříve sami zformulovat odpověď.

Pokud vás bude zajímat, zda jste se strefili, nebo jak to tedy s Janem je, pak si tím otevřeme

přístup k hledání.

Kolik lidí přijalo tenkrát Mesiáše?

Kolik lidí přijímá Mesiáše dnes? (Je otázkou, kde jsme my.)

Zdaleka ne každý pokřtěný ví, o co jde.

Proč mnoho zbožných lidí Mesiáše nepřijímá?

Když jsem se ptal, co Jan hlásal, většina lidí řekla: "Pokání, aby lidé přestali páchat zlo".

(Za to může česká záměna - Janovo "obrácení" překládáme: "pokání" - a přispívá k tomu povrchní čtení evangelia, neboť nám v paměti o Janovi utkvěli vojáci a celníci, ptající se: "Jane, co máme dělat?")

To farizeové a zákoníci (teologové) nabádali k nehřešení. A přidávali si další příkazy, aby se Izrael zalíbil Hospodinu. "Vyprošovali" si příchod Mesiáše.

Jan říkal: "Mesiáše si vyprošovat nemusíme, už je uprostřed vás, ale potřebujeme se připravit - jak říká prorok Izajáš. Potřebujeme snížit bariéry, které jsme nastavěli Bohu do cesty a musíme zasypat propasti - to, co jsme zůstali dlužní: spravedlnost, věrnost, milosrdenství.  (Srov. Mt 23. kap. a další)   /3

V Janově době měli Židé už dějepisectví více jak tisíc let. Lepší, než my!! /4

Jan věděl z dějin, jak dopadli proroci (později na vlastní oči viděl, jak ti "spravedliví" dokázali - ve jménu zbožnosti a vyšších cílů - pomlouval, lhát a vymýšlet si na Ježíše).

Jan si uvědomil, že i náboženství se dá lehce zneužít na ideologii (ne jen politickou).

Viděl, že je třeba se nejprve "obrátit" k Bohu (samozřejmě také mluvil o odvrácení se od zla).

Zbožnost sama nestačí, je totiž slepá. Může vést i do pekla. (Ďábel může být ctnostný" /5 )

Zbožnost potřebuje osvícení od Boha. (Ježíš říká: "Petře, teď mluvíš jako satan".  /6 ) Jako na lodi denně určovali svou polohu a opravovali si svůj kurz, svůj směr, tak si my potřebujeme denně opravovat směřování svého života osvícením od boha skrze jeho slovo.

Nepřitakání Janově "prozíravosti" přineslo veliké tragedie. Od odporné vraždy Ježíše až po hrůzné vraždy miliónů Židů a nežidů ve 20. století.

Jan byl poslán hlásat obrácení a ponořovat do vody.

Sestoupení Ducha na Ježíše bylo potvrzením Janovi, že otvírá lidem správné dveře. Sám říká:

"Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem ponořovat do vody proto, aby ho poznal Izrael."

Jan vydal svědectví: "Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm.

A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal ponořovat do vody, mi řekl: `Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který ponořuje do Ducha svatého.'

Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží." (J 1,31-34)

Ježíš tím, že se nechává ponořit od Jana do Jordánu, potvrzuje Janův program jako nutnou  přípravu na přijetí Mesiáše. Dodneška! Obrácení hlásané Janem a odřeknutí se zla je součástí našeho křtu. /7

I nám svědčí Jan o Ježíšovi: "Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží".

A sám Ježíš se na jeho svědectví odvolává. /8

Jan zůstává dodnes opomenut.

Kdo by se dnes zabýval nějakou "Osvětimí"? Optimismus do budoucna, pozitivní myšlení, to jsou dnes hlásané přístupy k životu. 20. století svědčí, že humanismus a demokracie není sto ubránit život.

Mužský má bránit ženu, děti a slabší, svou zem, má hájit vlastní čest a jméno. V náročných sitacích obstojí jen ten, kdo má vyšší smysl života než jen záchranu své pozemské existence.

Nestačí ani sama zbožnost, bez silného osobního vztahu s Bohem. Mnoho vojáků německé armády za 2. světové války bylo pokřtěných. A pokřtěných civilistů, jež mlčeli k válce, ještě více. 

Ježíš říká o Janovi, že je víc než prorok.

Potřebujeme přijmout Janův program, jinak se míjíme s Ježíšem. Kdo je trochu soudný, vidí, že naše křesťanství je vyčpělé. Zbožnost sama nestačí, dokonce nás může odvádět od Boha.

Můžeme si porovnat kam došli lidé, kteří prošli OBRÁCENÍM, o kterém mluvil Jan (a pak i Ježíš), a mezi těmi, kteří nad tím mávli rukou a zůstali jen u své zbožnosti.

Pro budoucnost naší společnosti a 21. století je "obrácení"  ještě důležitější (protože zlo je lstivější, nenápadnější než dříve).

Poznámky:

                  /1     Náš domov jedinečně voní, o Vánocích zvlášť krásně, maminčino cukroví, svíčky na stromečku. Židé si na prostřený stůl dávají zvláštní kořenku s kořením. To neslouží k ochucování jídla, jako třeba pepř v pepřence, ale k vonění: "Takhle to voní v Zaslíbené zemi (mnoho Židů žije mimo Izrael), takhle to voní v Ráji".

(Některé vůně si pamatujeme.)

I kněží a proroci byli "ovoněni", aby bylo jasné, jak mají sloužit.

(Vzpomínáte, jak Tomáš Becket, původně milec králův , začal jinak "vonět" - jak se změnil, když se stal arcibiskupem. Už nevoněl králi, zato voněl těm, o které pečoval.) 

     Vnější odznaky moci (královská koruna a další čepice, náprsní kříže a prsteny, žezla všech druhů, ...) mohou omračovat nádherou, zvyšovat centimetry postavy, předvádět MOC. Vůně je niternější.

Jinak voní tatínek a jinak maminka. (Samozřejmě i to se dá přerazit deodorantem.)

Matka Tereza a Roger Schütz voněli po Pánubohu.

                      /2      Ježíš přišel do svého domova a učil v jejich synagóze, takže v úžasu říkali: "Odkud se u toho člověka vzala taková moudrost a mocné činy?" (Mt 13,54 )

    Nikodém řekl: "Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním." (J 3,2)

     Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn.  (Jan 5,19)

     Běda ti, Chorazin, běda ti, Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidónu dály takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli oblékli žíněný šat, sypali se popelem a obrátili se. (Mt 11,21)

     Uslyšel o tom král Herodes, neboť jméno Ježíšovo se stalo známým; říkalo se: "Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí mocné síly." (Mk 6,14)

     Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci. (J 14,12

     Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.  (J 15,5)

    Tu uvěřil i sám Šimon, dal se pokřtít, byl stále s Filipem a nevycházel z úžasu, když viděl, jak se tu dějí veliká znamení a mocné činy.  (Sk 8,13)

     Bůh konal skrze Pavla neobvyklé mocné činy.  (Sk 19,11)  

     A v církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele; potom jsou mocné činy, pak dary uzdravování, služba potřebným, řízení církve, řeč ve vytržení.  (1 Kor 12,28)

/3 Farizeové navršili horu další zbožností (více modliteb, dva posty týdně, další nesmyslné předpisy o sobotě - diskutovali, zda lze jíst vejce, snesené v sobotu ...), které dávali přednost před péčí o staré rodiče, o potřebné a před věrností Bohu. To je ta propast, kterou je třeba zasypat - jak vybízí Jan.

   Shromáždili se k němu farizeové a někteří ze zákoníků, kteří přišli z Jeruzaléma.Uviděli některé z jeho učedníků, jak jedí znesvěcujícíma, to jest neomytýma rukama. (Farizeové totiž a všichni židé se drží tradice otců a nejedí, dokud si k zápěstí neomyjí ruce. A po návratu z trhu nejedí, dokud se neočistí. A je ještě mnoho jiných tradic, kterých se drží: ponořování pohárů, džbánů a měděných mís.)

Farizeové a zákoníci se ho zeptali: "Proč se tvoji učedníci neřídí podle tradice otců a jedí znesvěcujícíma rukama?" Řekl jim: "Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jak je psáno: `Tento lid ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; marná je zbožnost, kterou mne ctí, učíce naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.' Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice." 

A ještě řekl: "Jak dovedně rušíte Boží přikázání, abyste zachovali svou tradici! Vždyť Mojžíš řekl: `Cti svého otce i svou matku' a `kdo zlořečí otci nebo matce, ať je potrestán smrtí'.  Vy však učíte: Řekne-li někdo otci nebo matce: `To, čím jsem ti zavázán pomoci, je korbán (to jest dar Bohu)',  již podle vás nemusí pro otce nebo matku nic udělat;  tak rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou pěstujete. A takových podobných věcí činíte mnoho."

Když znovu svolal zástup, řekl jim: "Slyšte mě všichni a rozumějte:  Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit; ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje.

Kdo má uši k slyšení, slyš!"  (Mk 7,1-16)  

Ježíš jim řekl: "Ptám se vás: Je dovoleno v sobotu činit dobře, či zle, život zachránit, či zahubit?" (Lk 6,9)

    Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Odevzdáváte desátky z máty, kopru a kmínu, a nedbáte na to, co je v Zákoně důležitější: právo, milosrdenství a věrnost. Toto bylo třeba činit a to ostatní nezanedbávat. (Mt 23,23  srvo. Mt 23. kap.)

     Pravím vám, nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.  (Lk 13,3)

            /4 Židé "vynalezli" dějiny. Písaři totalitních vládců sepisovali anály, ve kterých zveličovali úspěchy svých pánů.

Židé jednak chápali čas jako směřování k určitému cíli - odněkud někam. Navíc rozpoznávali ve svých událostech (díky osvícení Bohem) zlo a dobro, spravedlnost a nespravedlnost, lidskou věrnost a nevěrnost  a věrnost a slitování Hospodina. Příčiny a následky.

Kéž bychom se my, "po Kristu", dokázali - osvíceni Biblí - takto dívat na svá jednání a naše dějiny.  

             /5      Viděli jste film Amadeus? Postava Salieriho byla ctnostná, postava Mozarta byla prostopášná a přesto byl Salieri dábelský, nenávistný a Mozart byl (přes své chyby) upřímný, na nic si nehrál.

             /6     Ježíš se obrátil, podíval se na učedníky a pokáral Petra: "Jdi mi z cesty, satane!; tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!" (Mk 8,33)

            /7     Přišel k vám Jan po cestě spravedlnosti, a vy jste mu neuvěřili. Ale celníci a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, ale ani potom jste toho nelitovali a neuvěřili mu. (Mt 21,32)

     Co jste vyšli shlédnout? Proroka? Ano, pravím vám, a víc než proroka. To je ten, o němž je psáno: `Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu.'Jan je ten, o němž je psáno: "Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu." Pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší než Jan; avšak i ten nejmenší v království Božím jest větší, nežli on.  A všechen lid, který ho slyšel, i celníci dali Bohu za pravdu tím, že přijali Janovo ponořování.

Ale farizeové a zákoníci zavrhli úmysl, který Bůh s nimi měl, když se nedali ponořit od Jana. (Lk 7,26-30)  

      /8    Svědčím-li sám o sobě, mé svědectví není pravé. Je však jiný, který o mě svědčí, a já vím, že svědectví, které o mě vydává, je pravé. Poslali jste k Janovi a on vydal svědectví pravdě. Já nepotřebuji svědectví od člověka - ale říkám to proto, abyste vy byli spaseni. Jan byl svíce hořící a zářící ...  (J 5,31-35a)