Ambivalence vzkříšení
Autor: Kázání ze serveru umlaufoviny.com, nyní již dostupném pouze v internetovém archivu.
Texty převzaty ze serveru umlaufoviny.com pod licencí Creative Commons 4.0
Originál textu najdete na serveru web.archive.org
6. neděle v mezidobí
Hledaný citát: Jer 17,5 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: Jer 17,5-8
Datum: 15. 2. 2004
Texty převzaty ze serveru umlaufoviny.com pod licencí Creative Commons 4.0
Originál textu najdete na serveru web.archive.org
6. neděle v mezidobí
Hledaný citát: Jer 17,5 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: Jer 17,5-8
(najít další)
Datum: 15. 2. 2004
Byl vzkříšen, ale tady není
Opravdu nevím, jak spojit dnešního Jeremiáše s Pavlem, a to vše nakřížit na Horské kázání v Lukášově verzi. Ale pojďme na složité věci systematicky, třeba jsou ve skutečnosti jednoduché. Jako dnešní úryvek z prvního čtení. Jeremiáš žil v době téměř dnešní, kdy se hroutily celé mocenské bloky. V sedmém století před Kristem padá asyrská říše a po ní nastupuje panství z Babylónu. Mezitím trápí Judské království, kde Jeremiáš žije, neschopní vladaři a bezbožný lid. Není divu, že prorok líčí obrazy spíše chmurné, až děsivé. Visí svět černobíle, což dokazuje dnešní úryvek. Literární sloh vyniká jednoduchostí, stejně jako základní zpráva. Buď budete dodržovat smlouvu s Hospodinem, ke které jste se zavázali ústy svých předků, nebo holt nebudete. Za dodržení smlouvy čeká věrného vyznavače Boží požehnání; za nedodržení smlouvy se dotyčnému bezbožníkovi dostane prokletí. Jednoduché, jak facka. Pak máme dva oddíly, které definují jednak "prokletého člověka" (Jer 17,5
Také Pavel kritizuje své ovce za chabou víru. Korintští sice v Krista věří, ale někteří z nich jsou vzdělaní. Bohužel. Gnostikové všeho druhu je poučili, že hmota si zaslouží pouze prokletí. Pak je ovšem zbytečné, aby se vzkříšený Ježíš znova vracel do těla, protože by si způsobil nemalé starosti. Navíc jeho tělo po vzkříšení procházelo zdí a provádělo i jiné divy - třeba jedlo upečenou rybu. Ani normální věřící to se vzkříšeným Ježíšem nemají lehké. Pavel protestuje proti popírání zmrtvýchvstání na několika rovinách. Jednak zásadně trpí evangelium, které Korintským osobně hlásal. To jsme četli minule. Integrální výklad zvěsti se mění, protože do ní pronikají cizí prvky. Ty by samy o sobě nevadily, protože samotný Pavel vnesl do židovského křesťanství cizích prvků nepočítaně. Ale novoty líčené v dnešním úryvku ničí podstatu zvěsti jako takové. "Ježíš žije!", tento výkřik tvoří základ zvěstování. Protože byl soudně ukřižován, pak musel být mimosoudně vzkříšen. Lidé ho viděli a mluvili s ním. Pokud by ke vzkříšení nedošlo, bylo by křesťanství jakousi duchovní báchorkou a nikoliv materiální skutečností. Dalším důvod k Pavlovu odporu nabízí víra ve vzkříšení mrtvých. Ta již není čistě křesťanskou záležitostí, protože ji zbožný farizej Pavel převzal z apokalyptiky pozdního židovstva. Již od dob Makabejských, tedy asi od druhého století před Kristem, se začíná v Izraeli objevovat nauka, že mrtví znovu vstanou, tedy alespoň ti, kteří zde žili spravedlivě. Ne všichni na to věřili. Konzervativní typy, jako saduceové, přece neskočí na každou modernistickou pitomost, která přišla bůhví odkud. Například z východních kultů, kde mrtvý bůh plodnosti znovu na jaře vstane z podsvětí, aby se dal opět do práce. Ohlas těchto teologických hádek poskytuje Pavlova šikovná obrana na soudě v Jeruzalémě. Když Pavel stojí před veleknězem Ananiášem za to, že ve Vatikánu jako vysvěcený katolík hlásá protestantismus, pardon, že v Jeruzalémě jako farizej hlásá křesťanství, jde mu o krk. Pak použije známu fintu "rozděl a panuj", v nabízené verzi spíše "rozděl a vyvázneš živý".
Opravdu nevím, jak spojit dnešního Jeremiáše s Pavlem, a to vše nakřížit na Horské kázání v Lukášově verzi. Ale pojďme na složité věci systematicky, třeba jsou ve skutečnosti jednoduché. Jako dnešní úryvek z prvního čtení. Jeremiáš žil v době téměř dnešní, kdy se hroutily celé mocenské bloky. V sedmém století před Kristem padá asyrská říše a po ní nastupuje panství z Babylónu. Mezitím trápí Judské království, kde Jeremiáš žije, neschopní vladaři a bezbožný lid. Není divu, že prorok líčí obrazy spíše chmurné, až děsivé. Visí svět černobíle, což dokazuje dnešní úryvek. Literární sloh vyniká jednoduchostí, stejně jako základní zpráva. Buď budete dodržovat smlouvu s Hospodinem, ke které jste se zavázali ústy svých předků, nebo holt nebudete. Za dodržení smlouvy čeká věrného vyznavače Boží požehnání; za nedodržení smlouvy se dotyčnému bezbožníkovi dostane prokletí. Jednoduché, jak facka. Pak máme dva oddíly, které definují jednak "prokletého člověka" (Jer 17,5
(najít předchozí)) a jednak "požehnaného člověka" (Jer 17,7
). Metafora o plodném fíkovníku u vody asi měla Jeremiášovým posluchačům osladit to prokletí. Nebo je třeba i povzbudila k dodržování smlouvy s Hospodinem. Moc jich asi nebylo, protože k dobytí Jeruzaléma došlo tak jako tak. Prorok se obrací na všechny obyvatele, jež rámcově proklíná, protože odpadli od víry otců. Ale vcelku mu jde o kladné věci; chce posílit víru zatím malého zbytku věřících. Tato skupina bohužel vyniká v dějinách spíše notorickou nepočetností. Věrné hrstce staví před oči ideál důvěry v Hospodina, jak jej prý ustavila generace pouštních otců. Jenže i tito dávní hrdinové víry odpadali jako na běžícím pásu, stačí se mrknout do knihy Exodus. Asi je to s vírou pořád stejné.
Také Pavel kritizuje své ovce za chabou víru. Korintští sice v Krista věří, ale někteří z nich jsou vzdělaní. Bohužel. Gnostikové všeho druhu je poučili, že hmota si zaslouží pouze prokletí. Pak je ovšem zbytečné, aby se vzkříšený Ježíš znova vracel do těla, protože by si způsobil nemalé starosti. Navíc jeho tělo po vzkříšení procházelo zdí a provádělo i jiné divy - třeba jedlo upečenou rybu. Ani normální věřící to se vzkříšeným Ježíšem nemají lehké. Pavel protestuje proti popírání zmrtvýchvstání na několika rovinách. Jednak zásadně trpí evangelium, které Korintským osobně hlásal. To jsme četli minule. Integrální výklad zvěsti se mění, protože do ní pronikají cizí prvky. Ty by samy o sobě nevadily, protože samotný Pavel vnesl do židovského křesťanství cizích prvků nepočítaně. Ale novoty líčené v dnešním úryvku ničí podstatu zvěsti jako takové. "Ježíš žije!", tento výkřik tvoří základ zvěstování. Protože byl soudně ukřižován, pak musel být mimosoudně vzkříšen. Lidé ho viděli a mluvili s ním. Pokud by ke vzkříšení nedošlo, bylo by křesťanství jakousi duchovní báchorkou a nikoliv materiální skutečností. Dalším důvod k Pavlovu odporu nabízí víra ve vzkříšení mrtvých. Ta již není čistě křesťanskou záležitostí, protože ji zbožný farizej Pavel převzal z apokalyptiky pozdního židovstva. Již od dob Makabejských, tedy asi od druhého století před Kristem, se začíná v Izraeli objevovat nauka, že mrtví znovu vstanou, tedy alespoň ti, kteří zde žili spravedlivě. Ne všichni na to věřili. Konzervativní typy, jako saduceové, přece neskočí na každou modernistickou pitomost, která přišla bůhví odkud. Například z východních kultů, kde mrtvý bůh plodnosti znovu na jaře vstane z podsvětí, aby se dal opět do práce. Ohlas těchto teologických hádek poskytuje Pavlova šikovná obrana na soudě v Jeruzalémě. Když Pavel stojí před veleknězem Ananiášem za to, že ve Vatikánu jako vysvěcený katolík hlásá protestantismus, pardon, že v Jeruzalémě jako farizej hlásá křesťanství, jde mu o krk. Pak použije známu fintu "rozděl a panuj", v nabízené verzi spíše "rozděl a vyvázneš živý".
"Protože Pavel věděl, že jedna část rady patří k saduceům a druhá k farizeům, zvolal: "Bratří, já jsem farizeus, syn farizeův. Jsem souzen pro naději ve zmrtvýchvstání." Když to řekl, vznikl spor mezi farizeji a saduceji a shromáždění se rozdvojilo. Saduceové totiž říkají, že není zmrtvýchvstání a že nejsou andělé a duchové, kdežto farizeové vyznávají obojí." (Sk 23,6-8
Moc mu to nepomohlo, protože byl předán římské moci, která nerozuměla židovskému náboženství, ale zato dbala na pořádek, který rozbroj s Pavlem hrozil narušit. Ale to už je jiná historie. Vraťme se k tématu. Jeremiáš se dovolává starého, Pavel se dovolává starého. Přesto oba vykládají tradici po svém: Jeremiáš vzhledem ke skličujícím poměrům domácí proklíná, Pavel své ovce spíše jen napomíná. Přesto vložil obhajobu přijatého a předávaného učení na faktu, který se v jeho době pomalu prosazoval na teologickém trhu. To nebyla špatná taktika. Pavel byl v podstatě teologický modernista, který pomáhal prosadit jednu novou myšlenku - víru ve zmrtvýchvstání - i v křesťanském prostředí. Tam možná již částečně patřila díky židům nyní pokřtěným, ale předtím odkojeným farizejským výkladem Tóry. A těch byla jistě mezi křesťany ze židovství většina, protože farizeové působili většinou na venkově. Ježíš se v Jeruzalémě objevil také jen na skok. Nechal se tam ukřižovat, ale jinak působil hlavně na venkově, v malých městečkách. S kultovním centrem se snoubila pachuť staroby, ale tak je tomu prakticky vždy. Těžší bylo prosadit myšlenku o zmrtvýchvstání mezi křesťany odkojenými helénismem. Platón považuje vtipně tělo za vězení, což se v řečtině dokonce rýmuje. A pozdně helénské pohrdání tělem pro vyšší život ducha patřilo k životu jako dnešní ekologický obrat nebo postmoderní myšlení. Pavel jde proti moderně jeho doby. Pak se stává buď hypermoderním nebo naopak zcela zatvrdlým. Proti vzdělanému duchu doby prosazuje ideje z venkova, tedy ze zastrčené Palestiny, kde se ani nenaučili pořádně řecky a z filosofů znali jen Mojžíše. Proto se musí o něco více snažit rétoricky, aby své skeptické a naviklané ovce uvedl na cestu, kterou my dnes považuje za samozřejmou. Ale asi není samozřejmá ani dnes. Podle průzkumů nevěří na Ježíšovo zmrtvýchvstání spousta křesťanů. Plavat proti proudu doby není jednoduché.
)