Příběh židovského manažera
Autor: Kázání ze serveru umlaufoviny.com, nyní již dostupném pouze v internetovém archivu.
Texty převzaty ze serveru umlaufoviny.com pod licencí Creative Commons 4.0
Originál textu najdete na serveru web.archive.org
3. neděle v mezidobí
Hledaný citát: 1Kor 12,28 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Neh 8,2-4a.5-6.8-10
Datum: 25. 1. 2004
Texty převzaty ze serveru umlaufoviny.com pod licencí Creative Commons 4.0
Originál textu najdete na serveru web.archive.org
3. neděle v mezidobí
Hledaný citát: 1Kor 12,28 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Neh 8,2-4a.5-6.8-10
; 1 Kor 12,12-30
; Lk 1,1-4
Datum: 25. 1. 2004
S vírou v Hospodina se zbavte svých manželek
Nechce se mi sáhodlouze komentovat Pavlovu duchaplnou větu oznamující, že "tělo je pouze jedno, i když má mnoho údů" (1 Kor 12,12
Knihy Nehemiáš a Ezdráš tvořily v židovském Písmu jeden celek, což potvrzuje židovský seznam jednotlivých starozákonních knih z roku 170 po Kristu. Jde o dějinný spis, který má vysvětlit nevysvětlitelné: jak to, že jsou židé zase doma. Na jedné straně v knize jednají a rozhodují historické postavy typu perského krále Kýra, Daria a Artaxerxe. Vyvracejí a budují říše, a přitom nezapomenou ani na malé národy, které jim slouží. Z tohoto počtem nevelkého lidu pak vystupují velké postavy, které určují dějiny, jako například De Gaulle nebo Churchill. Tato jména známe z dějepisu, ona jména známe z Bible: Jošua, Zerubábel, Zachariáš, Aggeus, Ezdra, Nehemiáš. Někteří byli politici, jiní manažeři, další kněží, a jsou mezi nimi dokonce i prorokové. Stál před nimi dvojí velký úkol, který dotvořil dějiny poexilního židovstva a dal mu dnešní podobu. Bylo třeba obnovit město a národ. První úkol vyžadoval vytrhat býlí ze zdí a obnovit hradby. Druhý úkol vyžadoval vytrhat plevel nevíry a neznalosti Zákona a obnovit čistotu rasy. O to se postaral dnešní aktér, kněz Ezdráš.
Podívejme se na působení manažera a experta přes Tóru, po němž je pojmenována dnešní kniha. Nevíme, kdy vznikla, ale podle některých narážek v textu lze spis "Nehemiáš-Ezdráš" zařadit asi do období kolem roku 400 před Kristem. Nehemiáš se asi narodil již v exilu. Měl zřejmě zbožné židovské rodiče, protože dobře znal dějiny Izraele a neustále bědoval nad krutým osudem svého národa. Jistě by každý den navštěvoval Zeď nářků, kdyby dnes bydlel v Jeruzalémě. Bědování mu nijak nebránilo ve skvělé kariéře na královském dvoře perského krále Artaxerxe I. nebo jeho nástupce s pořadovým číslem o jedno vyšším. Nehemiáš se stal šéfem diplomatického protokolu a správcem královského paláce. Úvod do druhé kapitoly popisuje, jak se tento muž rozhodl opustit své postavení u dvora a požádal krále, aby se mohl vrátit zpět do jeruzalémské divočiny. Jeho vlastenectví vzplanulo během smutného vyprávění prvních navrátilců, kteří přišli referovat Artaxerxovi do Sús, jak pomalu a jak špatně pokračuje výstavba města. Nahemiáš nebyl planý idealista. S povolením jít domů a obnovit město si také odnášel příkazy pro sousední guvernéry okolních provincií. Ti mu byli povinni poskytnout materiál a technickou pomoc při výstavbě. Ihned po příchodu se dal do práce. Pobořené hradby a městské brány se budovaly pod nepřátelskou palbou, protože se proti přistěhovalcům postavil samařský vůdce a jeho armáda. Zajímavé vlastnosti Nehemiáše kontrastují s lidmi typu Železného a Koženého. Schopní lidé nepřicházejí zbídačelou zemi vyplundrovat, ale vybudovat. Nechtějí krást, ale stavět. Nejen město, ale i základní právní a náboženský řád. Portrét Nehemiáše ukazuje nadšence, kterému nechybí ohromné schopnosti diplomatické, správní a vojenské. Škoda, že takových lidí po sametové revoluci bylo tak málo. A toto málo dostalo velmi malou šanci.
A nyní k bodu číslo dvě, tedy k odstraňování duchovního plevele a k založení čisté židovské rasy. Musíme rozebrat působení kněze Ezdráše, patrně Nehemiášova současníka. I ten se asi narodil v zajetí, i on si vybojoval možnost návratu, a to nejen pro sebe, ale i pro celé kněžstvo. Ani on nebyl žádné ekonomické béčko, jak to dokázal hned v úvodu své knihy. Židovští duchovní přemluvili perského Krále Kýra, aby osvobozovacím ediktem přikázal jednak vydat chrámový poklad a jednak nařídil místním zbohatlíkům, aby ekonomicky podpořili navrátilce. Citujeme z Kýrova dekretu.
Nechce se mi sáhodlouze komentovat Pavlovu duchaplnou větu oznamující, že "tělo je pouze jedno, i když má mnoho údů" (1 Kor 12,12
). Stejně tak mne nechává chladným Lukášovo nadšení oznamující nové sepsání " o událostech, které se dovršily mezi námi" (Lk 1,1
). Bylo určeno nějakému váženému muži jménem Bohumil, řecky Theofilos. Tento pán měl dost času na čtení, a navíc i číst uměl, což ho tehdy řadilo do vyšší střední vrstvy. Asi už věřil, ale pořádně nevěděl čemu. Proto mu Lukáš pro jistotu všechno vypsal znova a pořádně. Pojďme k zajímavé postavě z prvního čtení, k manažerovi a k duchovnímu vůdci, slavné dvojce budující rozbitý Jeruzalém.
Knihy Nehemiáš a Ezdráš tvořily v židovském Písmu jeden celek, což potvrzuje židovský seznam jednotlivých starozákonních knih z roku 170 po Kristu. Jde o dějinný spis, který má vysvětlit nevysvětlitelné: jak to, že jsou židé zase doma. Na jedné straně v knize jednají a rozhodují historické postavy typu perského krále Kýra, Daria a Artaxerxe. Vyvracejí a budují říše, a přitom nezapomenou ani na malé národy, které jim slouží. Z tohoto počtem nevelkého lidu pak vystupují velké postavy, které určují dějiny, jako například De Gaulle nebo Churchill. Tato jména známe z dějepisu, ona jména známe z Bible: Jošua, Zerubábel, Zachariáš, Aggeus, Ezdra, Nehemiáš. Někteří byli politici, jiní manažeři, další kněží, a jsou mezi nimi dokonce i prorokové. Stál před nimi dvojí velký úkol, který dotvořil dějiny poexilního židovstva a dal mu dnešní podobu. Bylo třeba obnovit město a národ. První úkol vyžadoval vytrhat býlí ze zdí a obnovit hradby. Druhý úkol vyžadoval vytrhat plevel nevíry a neznalosti Zákona a obnovit čistotu rasy. O to se postaral dnešní aktér, kněz Ezdráš.
Podívejme se na působení manažera a experta přes Tóru, po němž je pojmenována dnešní kniha. Nevíme, kdy vznikla, ale podle některých narážek v textu lze spis "Nehemiáš-Ezdráš" zařadit asi do období kolem roku 400 před Kristem. Nehemiáš se asi narodil již v exilu. Měl zřejmě zbožné židovské rodiče, protože dobře znal dějiny Izraele a neustále bědoval nad krutým osudem svého národa. Jistě by každý den navštěvoval Zeď nářků, kdyby dnes bydlel v Jeruzalémě. Bědování mu nijak nebránilo ve skvělé kariéře na královském dvoře perského krále Artaxerxe I. nebo jeho nástupce s pořadovým číslem o jedno vyšším. Nehemiáš se stal šéfem diplomatického protokolu a správcem královského paláce. Úvod do druhé kapitoly popisuje, jak se tento muž rozhodl opustit své postavení u dvora a požádal krále, aby se mohl vrátit zpět do jeruzalémské divočiny. Jeho vlastenectví vzplanulo během smutného vyprávění prvních navrátilců, kteří přišli referovat Artaxerxovi do Sús, jak pomalu a jak špatně pokračuje výstavba města. Nahemiáš nebyl planý idealista. S povolením jít domů a obnovit město si také odnášel příkazy pro sousední guvernéry okolních provincií. Ti mu byli povinni poskytnout materiál a technickou pomoc při výstavbě. Ihned po příchodu se dal do práce. Pobořené hradby a městské brány se budovaly pod nepřátelskou palbou, protože se proti přistěhovalcům postavil samařský vůdce a jeho armáda. Zajímavé vlastnosti Nehemiáše kontrastují s lidmi typu Železného a Koženého. Schopní lidé nepřicházejí zbídačelou zemi vyplundrovat, ale vybudovat. Nechtějí krást, ale stavět. Nejen město, ale i základní právní a náboženský řád. Portrét Nehemiáše ukazuje nadšence, kterému nechybí ohromné schopnosti diplomatické, správní a vojenské. Škoda, že takových lidí po sametové revoluci bylo tak málo. A toto málo dostalo velmi malou šanci.
A nyní k bodu číslo dvě, tedy k odstraňování duchovního plevele a k založení čisté židovské rasy. Musíme rozebrat působení kněze Ezdráše, patrně Nehemiášova současníka. I ten se asi narodil v zajetí, i on si vybojoval možnost návratu, a to nejen pro sebe, ale i pro celé kněžstvo. Ani on nebyl žádné ekonomické béčko, jak to dokázal hned v úvodu své knihy. Židovští duchovní přemluvili perského Krále Kýra, aby osvobozovacím ediktem přikázal jednak vydat chrámový poklad a jednak nařídil místním zbohatlíkům, aby ekonomicky podpořili navrátilce. Citujeme z Kýrova dekretu.
"Hospodin, Bůh nebes, mi dal všechna království země. Pověřil mě, abych mu vybudoval dům v Jeruzalémě, který je v Judsku. Kdokoli z vás, ze všeho jeho lidu - Bůh buď s ním - se může vydat na cestu do Jeruzaléma, který je v Judsku, a stavět dům Hospodina, Boha Izraele, toho Boha, který je v Jeruzalémě. Každého, kdo zůstal na kterémkoli místě jako host, nechť podpoří místní obyvatelé stříbrem a zlatem, majetkem a dobytkem spolu s dobrovolnými obětmi pro Boží dům v Jeruzalémě." (Ezd 1,2-4
Jak vidíme, cizí obyvatelstvo muselo dokonce vysídlence, pardon Hospodina v chrámě materiálně podporovat, a to ne málo. Zbožná kniha dodává, že to nevěřící dělali dobrovolně, strženi nadšením idealistických poutníků. Nechme to být, čteme oficiální dekret, a navíc v židovském podání. Přesto si neodpustím jednu aktualizaci. Vzhledem k neschopnosti dnešních katolických hierarchů dojednat se státem cokoliv, čteme v tomto úryvku o partě duchovních borců schopných velkého výkonu, diplomatického a finančního. Nehemiáš budoval město, Ezdráš se vrhl na duše a těla farníků. Jeho první opatření sáhlo přímo do postele. Židé museli zahnat své rasově nečisté manželky. Mesialiance rodáků s okolními pronárody tohoto zbožného kněze totálně šokovala.
)
"Když byly vyřízeny tyto záležitosti, přistoupili ke mně předáci a řekli: "Izraelský lid, ani kněží a levité, se neoddělili od národů zemí, páchají ohavnosti Kenaanců, Chetejců, Perizejců, Jebúsejců, Amónců, Moábců, Egypťanů a Emorejců. Berou sobě i svým synům za ženy jejich dcery. Tak se mísí svaté símě s národy zemí. Předáci a představenstvo v této zpronevěře vedou." Když jsem tu zprávu uslyšel, roztrhl jsem svůj šat i řízu, rval jsem si vlasy i vousy a seděl jsem jako omráčený." (Ezd 9,1-3
A jsme u základu výjimečnosti židovského národa, která je i výjimečností rasovou. Ezdráš věděl, že Hospodin podobné činy velmi přísně trestá. Bible mu nebyla neznámá a dobře četl, co provedl na stará kolena sexuálně nenasytný Šalamoun a proč došlo k rozdělení Izraele na Severní a Jižní říši. Riziko modloslužby je třeba vymýtit hned v zárodku.
)
"Což budeme zase porušovat tvé příkazy a znovu se příznit s těmi ohavnými národy? Což bys se na nás nerozhněval, takže bys nás úplně zničil, že by žádný nezůstal a nevyvázl?" (Ezd 9,14
Vliv tohoto svatého muže byl totální a lid pochopitelně poslechl, protože byl zbožný a poslušný. Ústy svých nejvyšších mocenských představitelů se podřídil duchovní autoritě Ezdráše. Chtěl bych vidět duchovní, kteří kdy měli v českých či moravských dějinách takový vliv na veřejné záležitosti. Nezapomeňme, že šlo o rozhodnutí učiněné na veřejném shromáždění celé komunity - a nikoliv o zákulisní politiku na císařském dvoře Habsburků. Motiv smlouvy znovu potvrzuje, že šlo o zásadní rozhodnutí celé komunity, které poznamenalo budoucnost.
)
"Uzavřeme nyní smlouvu se svým Bohem, že propustíme všechny ženy cizinky i jejich děti podle rozhodnutí Panovníka i těch, kdo se třesou před příkazem našeho Boha. Ať se stane podle Zákona!" (Ezd 10,3
Zákon se stal opravdovým zákonem. Za proroků před exilem sloužil spíše jako zastrašovací nástroj. Nyní se Tóra uctívala jako samotný Hospodin. Navíc funguje jako opravdový zákoník, protože legitimuje rozvázání manželských svazků. Doufejme, že se Hospodin postaral o ty nebohé děti a zapuzené manželky... Kde kráčí bota dějin spásy, tak se občas něco malého zašlápne. Všimněte si v dnešním úryvku posvátné úcty ke Knize a způsobu, jak Ezdráš Bibli uvádí na scénu. Úpěnlivé lpění na liteře Zákona poznamenalo celý pozdější rabinismus a v konečném důsledku vedlo k Ježíšově ukřižování.
)
"I otevřel Ezdráš knihu před zraky všeho lidu, stál totiž výše než ostatní lid. Když ji otevřel, všechen lid povstal. Ezdráš dobrořečil Hospodinu, Bohu velikému, a všechen lid odpověděl s pozdviženýma rukama: "Amen, amen." Padli na kolena a klaněli se Hospodinu tváří až k zemi." (Neh 8,2-6
Tolik k zajímavým citacím z obou knih. Shrňme na závěr body, které založily moderní židovstvo, nakolik můžeme tato fakta vyčíst z knihy Nehemiáš a Ezdráš. Za prvé: vynikající jednotlivci s obecně oceňovanými schopnostmi i u nevěřících sebeobětavě budují rozpadlé mravy a město. Za druhé: není-li po ruce chrám, protože je rozbořený, máme po ruce alespoň Tóru, protože si ji kdykoliv opíšeme znova. Boží slovo se stává stejně uctívaným jako chrám. Věrnost Tóře prokázalo dlouhé zajetí a návrat. Tuto věrnost je třeba naplnit do posledního písmenka. Všechny předpisy jsou stejně důležité a jejich porušení by způsobilo novou katastrofu. Za třetí: sňatky s cizími ženami vedou k modloslužbě. S tímto hrozným zvykem je třeba rychle a nemilosrdně skončit, aby nás Hospodin nepotrestal. Úcta ke Knize, k obřadním a náboženským předpisům částečně nahradila víru v Hospodina. Poexilové židovstvo budovalo rasově čistý národ, který se vědomě oddělil ode všech ostatních "ohavných národů", jak to pravil duchaplný kněz Ezdráš. Ideologie odděleného národa a zachovávání zvyklostí doložených Tórou se stala základem nového stylu života. Odvaha, rozhodnost, chuť do tvrdé práce, schopnosti vydělat peníze, zdatnost v získávání a držení majetku zakladatelům židovské moderny nikdy nechyběly a ani dnes nechybí. O tom podávají přesvědčivé svědectví jednak manažer Nehemiáš a jednak zbožný kněz Ezdráš.
)