Ámos a kapitalismus

Pracovat už neumím a žebrat se stydím

První čtení nás nezavádí ani do Ameriky 19. století ani do tunelování v jedné ušlápnuté zemi na konci století dvacátého. Ocitáme se v Severním království Izraele kolem roku 740 před Kristem, kam přišel na pastorační návštěvu nikým nepozvaný prorok Ámos. Přišel z jižní Judské říše, která byla tenkrát chudší, ale asi i zbožnější než její bohatý soused. Neuměl číst ani psát a prorokem se nestal ve škole, protože byl pastevcem a pěstitelem moruší. Nebyl inkardinován do samařské diecéze, kam jej pozval pouze Hospodin osobně. To představuje v jakékoliv zavedené církvi dosti pochybný argument. Další problémy se promptně vynoří, pokud daná církev kolaboruje s královským establišmentem, pokud v zemi vládne prosperita a pokud se přitom bezuzdně krade a utlačuje. Tím je dána základní osnova příběhu proroka Ámose. Mám tohoto chlapíka rád, protože představuje pravý opak mého současného postavení. Jsem oficiální kněz, málo, leč účinně placen v eurech, vzdělání získávám na třetí evropské univerzitě, živím se dobře a chutná mi to, co si jako bývalý kuchař uvařím. Fyzickou práci mi přechodně na pár let vnutili komunisté, mozoly se už ztratily, jen ta partaj ne a ne zmizet.

Ale zpět k tématu. Prorok Ámos měl důvěru pouze v Hospodina, protože ve své schopnosti důvěřovat nemohl. Přišel přímo před palác tehdejšího pražského arcibiskupa a jemu i okolním posluchačům nahlas vykládal slovo Boží. Tomu se říká v odborné terminologii "prorocké chucpe". Jeho počínání by se mi také hrubě nelíbilo, protože na Boží správu máme patent my kněží. Dlouho jsme Hospodina študovali a jeho komplikované dogmatické a liturgické mluvě více či méně rozumíme. Jako naši vyhynulí starozákonní kolegové i my žijeme z chrámu a někteří málem i v chrámu, protože mnozí kněží slouží mše jako na běžícím pásu. Minule jsem jel s kolegou valícím sedmdesátkou po obci. V autě průvan provětrával papírky s blokovými pokutami. Nikoliv nepatrnými. Stvrzenky získal divokým průjezdem Prostějova, protože spěchal na mši v nějaké tramtárii. Když jsem nahlas zameditoval, že my, duchovní liberálové, dodržujeme a ctíme lidské zákony, on mi odvětil, že je to vidět, protože na ty Boží úplně kašleme. A z rozrušení přidal plyn. V Německu by na rok přišel o papíry, pak by musel znova složit zkoušky. Navíc by musel povinně jít na psychologické vyšetření, kde se na náklady dotyčného vědecky zjišťuje, zda není cvok. Těm prý nepatří volant do ruky. Ale u našich západních sousedů vládne liberalismus spravedlivý, a nikoliv vražedná anarchie na český způsob, kdy se zákony tunelují vně i uvnitř. Protože v Německu musí kněží jezdit pomaleji, stačí obsloužit méně farností. Ale zpět k Ámosovi. Nemyslím si, že nějaký borec věštící zkázu prosperující zemi a záhubu duchovnímu stavu na výsluní společenské a (Boží) přízně by našel sluchu o tři tisíce let později. Lidská povaha se mění pomalu. Moji kolegové žijící z Božího zákona dokonce tvrdí, že se nemění vůbec, neb přirozenost byla stvořena jako nehnutelný útvar nejprve v mysli Boží, načež byla vložena do našeho prototypicky konstruovaného člověčenství. Po třech tisících letech je dobré konstatovat, že Ámos pravdu měl, a možná i moji přirozeně vzdělaní kolegové: zkorumpovaná země byla zničena, prohnilí kněží zanikli a neexistují již ani v judaismu. Rabín není kněz, pouze laik s teologickým vzděláním. Hospodin možná přirozenost nepředělává, ale občas ruší některé její nositele, dokonce i celé třídy přirozeně nadaných nositelů. A vůbec mu nevadí, že mu ty duchovní party sloužily na plný úvazek. Nevím, zda totéž právě neprovozuje v Evropě, kde vládne zoufalý nedostatek kněží.

Evangelium začíná nadějnými slovy: "Ježíš řekl svým učedníkům..." (Lk 16,1 (najít předchozí)). Asi zrovna probírali základy posvátného účetnictví, protože magistr se soustředil na profil nevěrného správce, kterého po úspěšném vytunelování svěřeného majetku nakonec pochválil. Ať si o tom moralizuje kdo chce, mně to připadá nemorální. Ale kdyby se totéž dělo u nás, byl bych velmi spokojen. Žijeme již pár let v raném kapitalismu založeném a vyživovaném jednak bývalou komunistickou nomenklaturou a jednak nomenklaturou novou, úspěšně podnikající nebo úspěšně nakradnuvší a investující. Nic proti tomu, jde o dávnou minulost, jak rádi před soudem tvrdí. Ne každý podnikatelský záměr se zdaří a po rozvedené manželce přece nemůžete chtít, aby se vzdala těch pár nemovitostí v centru Prahy. Nekupte to, když je to tak laciné a když žijeme ve svobodném státě. I vzniklo povolání nevěrného správce na plný úvazek, v dnešním evangeliu zvaného oikonómos. Tito lidé se vyskytovali vždy, i za první republiky, kdy jsme kapitalismus budovali neotřele. Ale tehdejší nespravedliví správcové se chovali podle evangelijního vzoru. Znárodněný, nakradený či jinak získaný majetek z nemalé části vložili do nadací, které podporovaly českou kulturu, vzdělání, sociální a lékařskou péči pro nemajetné vrstvy. Díky nim se česká demokracie stala v Evropě pojmem. Dnes máme jinou generaci nepoctivých správců. Z komunismu si vzali poučení, že materiální základna určuje duchovní nadstavbu a z Ameriky se naučili cenit majetek stylem hazardéra v Las Vegas. Vždyť rychle nabyli a klidně mohou i rychle pozbýt. Ti chytřejší vyvezou kapitál na jméno Pepy z Honkongu do Švýcarska, kde kapitalismus spolehlivě funguje již mnoho generací. Nakradený a soukromně získaný majetek tedy neplní svou společenskou funkci, o kterou Ježíšovi jde. Pro tuneláře z evangelia se peníze staly prostředkem, jak získat autonomní, tedy nezávislé duchovní statky - trvalou a svobodně dávanou přízeň lidí. Co je svobodné, to nemůžete z lidí vynutit manipulací. A zvlášť tehdy ne, když jste zchudl a nemáte na placení spin-doktorů a médií. Český kapitalismus se mi ekluje z toho důvodu, že by vadil i proto-liberálnímu Pánu Ježíši. Natunelovaný majetek v Česku neslouží, pouze zotročuje: za prvé, nás všechny. Nekontrolované užití peněz vytváří korupční prostředí, kde mocní chtějí mít plnou moc, daleko za hranicemi zákona. Jako liberál ctící pevnou vládu nestranného právního státu odsuzuji podobný stav bezuzdnosti. Zlodějina zotročuje dále i její provozovatele, protože kapitál považují za cíl, nikoliv za prostředek. Jinak by totiž dělali to, co jejich předchůdci za první republiky: založili by prosperující nadace, platili by školy, podporovali by výzkum. Jenže to nemůžete očekávat od lidí zblblých komunistickými a neoliberalistickými poučkami potvrzenými pochybným úspěchem v praxi. Negativně i pozitivně oceňovaný majetek se v citovaných ideologiích stal modlou. A náš v pravdě liberální, tedy svobodomyslný Pán, nemá modly rád. Lidé prý pak nejsou svobodní. Ani jeho Otec modly nemiluje. Proto vyslal Ámose do protokapitalisticky modloslužebné země.