Test víry

Autor: Kázání ze serveru umlaufoviny.com, nyní již dostupném pouze v internetovém archivu.
Texty převzaty ze serveru umlaufoviny.com pod licencí Creative Commons 4.0
Originál textu najdete na serveru web.archive.org
2. neděle v mezidobí
Hledaný citát: 1Kor 12,4-11 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: Iz 62,1-5; 1 Kor 12,4-11 (najít další); Jan 2,1-12
Datum: 18. 1. 2004
Věřte a makejte

Název zamyšlení napovídá celkové vyznění dnešních čtení. Testy jsou moderní, ale v latině znamená slovo "testis" svědka na soudě, tedy třetí, nezávislou osobu (tertius), která podává svědectví o sporu mezi dvěma zaujatými stranami. Dnešní testy se většinou ptají na takovou spoustu pitomostí, že se v nich normálně přemýšlející člověk ztratí. Tím ovšem jen dokazuje, že testy neměl psát. Izaiáš mluví o testu víry. Úryvek z dnešní kapitoly je překvapivě moderní, spadá do období vystřízlivění po izraelské sametové revoluci. Židovské obyvatelstvo se vrátilo z babylónského zajetí, sedí doma a pilně buduje Jeruzalém. Vlastně už pilností příliš neoplývá. Uteklo pár let, chrám a většina důležitých budov jsou stále v troskách. Obyvatelstvo uvyklé civilizačním vymoženostem měkkého otroctví v Babylóně reptá pod zoufalou tíhou svobodné práce, která láme hřbety a křiví ruce zvyklé spíše na držení rákosového pera. Všeobecně rozšířená "blbá nálada" vede k zahálce a k vymýšlení nejrůznějších teorií spiknutí, které se vyznačují jednou společnou vlastností. Za všechno bídné, co nás potkalo, může někdo jiný. Proto by tento hnusný subjekt měl v Bohem zapomenutém koutu světa dřít místo nás. Že tento postoj zrovna nemobilizuje k neplacené zvelebovací aktivitě rozpadlé obce, je nasnadě. Proto se do celé věci vkládá Jahve osobně, tedy přesněji řečeno jeho prorok. Ještě přesněji řečeno, jde asi o třetí generaci proroků, jejichž předchůdci maturovali u proroka Izaiáše. Tito borci se vrátili ze zajetí, ale nemají blbou náladu, protože věří v budoucnost. Vzácná to vlastnost, tehdy i nyní. Protože věří, slyší na Boha a Bůh slyší na ně. Pořadí si můžete převrátit, není až tak důležité.

Kvůli Sijónu nebudu zticha, kvůli Jeruzalému si nedopřeji odpočinku, dokud jako záře nevzejde jeho spravedlnost, dokud jako pochodeň nevzplane jeho spása. Pronárody spatří tvoji spravedlnost a všichni králové tvou slávu. Nazvou tě novým jménem, jež určila Hospodinova ústa. (Iz 62,1-2)
Hospodin mluví povzbudivě ke svému skleslému lidu, který přestal věřit, a tudíž i makat. Vrstva vidoucích správně interpretuje svou náboženskou zkušenost ověřenou dlouhými léty zajetí. I když se nyní zdá, že všechno je v kýblu, není tomu tak, protože Hospodin si to nemyslí. Jahve má naopak velké plány, připravuje náročnou svatbu se svým lidem: "A jako se ženich veselí z nevěsty, tak se tvůj Bůh bude veselit z tebe." (Iz 62,5) Když se chystá mystická svatba, je třeba zaplašit blbou náladu a pustit se s obnovenou chutí znovu do práce. Že se to nakonec povedlo, o tom svědčí dobudování chrámu. Ale celá záležitost trvala nějaké to století. Víra v budoucnost mobilizuje ochablý národ k překonání přechodných obtíží, které u Židů trvají již asi tři tisíce let. Proto jsou optimističtí, mají doma teror, ale nikoliv blbou náladu a vynikají brilantními vtipy.

Liturgický anonym přifařil k tomuto úryvku známý příběh z Janova evangelia, kde Ježíš po úvodním zaváhání udělá z vody asi 600 litrů prvotřídního vína, aby se všichni svatebčané mohli dokonale opít. Útlocitní komentátoři rychle dodávají, že hostů bylo jistě mnoho, a navíc prý byl počet zvětšen nečekaným zástupem kolem Ježíše, takže žádná otrava alkoholem nenastala. Výplody bujné fantazie suchých komentátorů nemají absolutně žádnou oporu v textu, a jsou tudíž zcela neseriózní. Já si naopak zcela seriózně představuji, že šlo o rodinu chudou, která pozvala jen své nejbližší příbuzenstvo. A kolem Ježíše se tehdy motalo jen pár lidí, vždyť teprve na této svatbě v Káni Galilejské udělal svůj první důstojný zázrak a "tím zjevil svou slávu" (Jn 2,11). Jak vypadali svatebčané druhý den, to raději nebudeme rozepisovat. Jde nám pouze o věci duchovní. Ježíšova matka zde nikde není zmíněna jménem, přesto jí můžeme děkovat za ono ohromné množství lihoviny, která se nečekaně objevila na stolech. Marie pouze diskrétně připomenula, že chybí pitivo a pak se stáhla do pozadí. Ježíš jí nijak nenaznačuje, co hodlá udělat, a dokonce jí dost drsně odsekne: "Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina." (Jn 2,4) Biblisté vědí, jak lze Bibli duchovně překroutit. V textu stojí: "Ženská, co je mně a tobě do toho?" (tí emoí kaí soí, gýnai) Ježíšova matka se pravděpodobně zalekla svého nerudného syna a dál se nevyptávala. Komentátoři všech ras a vyznání již vyplýtvali nesmírné množství inkoustu na zduchovnění tohoto místa, takže tuto chybu nebudeme opakovat. Mariinu víru nepřímo dokazuje pouze příkaz daný služebníkům: "Udělejte, cokoli vám nařídí." (Jn 2,5) Poté, co byla verbálně odmrštěna, Maria projevila svou víru v otevřenou budoucnost. A o to jde. Pak se mohou dít zázraky. Vždyť výroba kvalitního vína z vody je i mezi renomovanými světci poměrně vzácná. Na takový výkon každý nemá. Co je důležité. Ježíšova hodina přišla, i když v malém. Zjevil v domácím kruhu svou slávu a jeho učedníci v něj uvěřili (Jn 2,11). Ježíšova velká chvíle přichází až na kříži, kdy všem čtenářům Janova spisu oznamuje, že hodina jeho definitivního oslavení skutečně nastala (Jn 17,1). Znovu vidíme test víry, která prochází zatěžkávací zkouškou u Marie a u Ježíšových učedníků. Nejde o to, přesně uhodnout, co se stane v budoucnosti. To není prorocký postoj, ale placený kšeft astrologa nebo kartářky. Prorokovi jde o to, aby se lidé ve víře otevřeli budoucnosti. Jaká bude, to se neví. Ale pokud věříme, pak Bůh může jednat v nás a skrze nás. A to se v obou případech stalo.

Z úryvku Prvního listu Korintským nás zajímá pouze jeho stylistické uspořádání. Jde o velice důležitou pasáž, kde Pavel třídí a porovnává různé duchovní dary. Tato klasifikace duchovních obdarování (diairéseis charismáton) je možná na základně působení Ducha svatého, který je univerzálním dárcem duchovního poznání (1 Kor 12,4 (najít předchozí)). V první sérii zcela na horní příčce významu stojí dary duchovní chápavosti: slovo moudrosti (lógos sophías) a poznání (lógos gnóseos). Pak následuje schopnost provozovat mocné činy (zázraky), schopnost prorocká a dar rozeznávání, jak působí různé duchovní síly. Pak teprve následuje dar mluvení jazyky a dar jejich vykládání. Vidíme, že Pavel je ve skutečnosti zakuklený intelektuál. Na první místo staví dary moudrosti a chápavosti, což se může při pohledu na dnešní církev zdát dosti podivné. Hned za tímto vedoucím tandemem následuje prorocké slovo, a až úplně nakonec zmiňuje méně důležité schopnosti jako dělání zázraků a mluvení nesrozumitelnými jazyky. Pavlovo pořadí odpovídá prvním dvěma úryvkům. Moudrost pomáhá odkrýt Boží působení ve světě. Víra se ho drží. Jako prorocká zkušenost dává víru v Boží působení na vědomí druhým. A když se potom objeví na stole šest nebo sedm hektolitrů vína, není o čem mluvit.