Ježíš a cikán, zakuklený liberál
Autor: Kázání ze serveru umlaufoviny.com, nyní již dostupném pouze v internetovém archivu.
Texty převzaty ze serveru umlaufoviny.com pod licencí Creative Commons 4.0
Originál textu najdete na serveru web.archive.org
15. neděle v mezidobí
Hledaný citát: Dt 30,10-14 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Dt 30,10-14
Datum: 11. 7. 2004
Texty převzaty ze serveru umlaufoviny.com pod licencí Creative Commons 4.0
Originál textu najdete na serveru web.archive.org
15. neděle v mezidobí
Hledaný citát: Dt 30,10-14 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Dt 30,10-14
; Lk 10,25-37
Datum: 11. 7. 2004
Pozor, máme jednat podobně
S bližním jsou pořád nějaké problémy, hlavně teologické. První čtení z Deuteronomia tvoří potřebnou předehru k Ježíšovu podobenství o milosrdném Samaritánovi. Mojžíš v této poslední knize Tóry umírá dlouhou, předlouhou dobu. Přitom opakuje různá poučení, která svou délkou odpovídají jeho předsmrtné agónii, kterou pozdější generace zákoníků obohatily o vlastní nápadité kreace. Ale nechme slovo Boží na pokoji, jinak z něj zbude teologické zboží. V Tóře se srážejí dva principy: ochranářsko-ekologický a liberálně-doufající. Zástupci prvního proudu nechovají iluze o lidské povaze, a o židovské už vůbec ne. Proto staví kolem Desatera ochranářský plot dalších zákazů a dodatků, aby nebyly porušeny, nedej Bože, ony zákony hlavní. Pokud se na ně šlápne, celá rovnováha biblického ekosystému bude v pekle. Bibličtí ekologové mají v něčem pravdu: zhýralci se vyčerpají porušováním malých předpisů a na velké furore jim dojde dech a síly. Nebo je soustavné překračování předpisů postupně naplní tak velkou bázní, že se na pořádný hřích strachy nezmohou. Liberálně-doufající klika je ještě pesimističtější než ta první, protože k ní patřím i já. My si vůbec nemyslíme, že zákon sám o sobě něco zmůže, i když je vytesaný třeba i do kamene. Proto starozákonní šéf této malé, leč vlivné církevní frakce nenápadně vsunuje umírajícímu Mojžíšovi do úst dnešní slova z prvního čtení. V celém úryvku není ani slovo o nějaké psané formě zákona. Naopak: celá rétorika je založena na faktu, že princip zákona je přímo v lidském srdci, takže nepotřebuje pro svůj provoz žádnou literu. Pak se vyhneme zákonictví, protože nepotřebujeme prováděcí vyhlášku o zhruba 600 předpisech, která platila za Ježíšova života.
A tím se dostáváme k evangeliu, protože i Ježíš byl na starozákonní poměry zajímavý liberál. Žádné náboženství nemá příliš svobodné lidi příliš rádo, proto špatně dopadl. A dnešní rozhovor k tomu jistě napomohl. Mrkněme se na celkový průběh. Jde o získání věčného života, které tehdy mnohým lidem stálo přinejmenším za položení otázky. Ježíš přehodí výhybky na Tóru, jak to obratní a záludní debatéři často dělají. Snaží se totiž protivníka porazit jeho vlastní zbraní. Chtějí, aby se zamotal do sítě vlastních verbálních výmětů. Znalec odpovídá citací "šéma Izrael" (Dt 6,5
K tomu stačí Ježíši jen to první slovo ze známého příběhu: "Pan X. Y." (anthrópos tis, v. 30) šel z Jeruzaléma do Jericha neboli jel z Prahy do Brna. Tím je vše vyřešeno. Bližní je onen pan XY, který se dostal do problémů. Okolo jedoucí biskup a farář mu nepomohli, ale zato jel kolem jeden hodný a soucitný cikán z Chánova. A máme prý jednat jako on (Lk 10,37
S bližním jsou pořád nějaké problémy, hlavně teologické. První čtení z Deuteronomia tvoří potřebnou předehru k Ježíšovu podobenství o milosrdném Samaritánovi. Mojžíš v této poslední knize Tóry umírá dlouhou, předlouhou dobu. Přitom opakuje různá poučení, která svou délkou odpovídají jeho předsmrtné agónii, kterou pozdější generace zákoníků obohatily o vlastní nápadité kreace. Ale nechme slovo Boží na pokoji, jinak z něj zbude teologické zboží. V Tóře se srážejí dva principy: ochranářsko-ekologický a liberálně-doufající. Zástupci prvního proudu nechovají iluze o lidské povaze, a o židovské už vůbec ne. Proto staví kolem Desatera ochranářský plot dalších zákazů a dodatků, aby nebyly porušeny, nedej Bože, ony zákony hlavní. Pokud se na ně šlápne, celá rovnováha biblického ekosystému bude v pekle. Bibličtí ekologové mají v něčem pravdu: zhýralci se vyčerpají porušováním malých předpisů a na velké furore jim dojde dech a síly. Nebo je soustavné překračování předpisů postupně naplní tak velkou bázní, že se na pořádný hřích strachy nezmohou. Liberálně-doufající klika je ještě pesimističtější než ta první, protože k ní patřím i já. My si vůbec nemyslíme, že zákon sám o sobě něco zmůže, i když je vytesaný třeba i do kamene. Proto starozákonní šéf této malé, leč vlivné církevní frakce nenápadně vsunuje umírajícímu Mojžíšovi do úst dnešní slova z prvního čtení. V celém úryvku není ani slovo o nějaké psané formě zákona. Naopak: celá rétorika je založena na faktu, že princip zákona je přímo v lidském srdci, takže nepotřebuje pro svůj provoz žádnou literu. Pak se vyhneme zákonictví, protože nepotřebujeme prováděcí vyhlášku o zhruba 600 předpisech, která platila za Ježíšova života.
A tím se dostáváme k evangeliu, protože i Ježíš byl na starozákonní poměry zajímavý liberál. Žádné náboženství nemá příliš svobodné lidi příliš rádo, proto špatně dopadl. A dnešní rozhovor k tomu jistě napomohl. Mrkněme se na celkový průběh. Jde o získání věčného života, které tehdy mnohým lidem stálo přinejmenším za položení otázky. Ježíš přehodí výhybky na Tóru, jak to obratní a záludní debatéři často dělají. Snaží se totiž protivníka porazit jeho vlastní zbraní. Chtějí, aby se zamotal do sítě vlastních verbálních výmětů. Znalec odpovídá citací "šéma Izrael" (Dt 6,5
), které tak jako tak recitoval dvakrát denně. Ale přidal si k tomu i "zákon" o lásce k bližnímu (Dt 19,18
), což obvyklé nebylo. Bližním se beztak rozuměli jen kmenoví příslušníci, čili židé. Ale zde vidíte zákonickou perverzi v akci. Ochranné pásmo kolem Tóry se stále posunuje do nepřátelského tábora. Nejenže máme milovat Boha skoro celý den (tj. minimálně dvakrát denně při recitaci šématu), ale navíc máme milovat i nějakého bližního (minimálně jako sami sebe). Láska jako řemen. Ale Ježíšovi se odpověď líbí. Jenže pozor, každý liberál je chytrý jako liška. Zákoník odpověděl "správně" (orthós), což pro nás svobodomyslné znamená: ani úplně, ani smysluplně, ani pravdivě (Lk 10,28
). Znalec zákona byl pouze orto-doxní, čili správně papouškoval přejaté názory a mínění (dóxa) poplatné Ježíšově zmatené době. Náš nezaměstnaný Mistr a Pán zřejmě spěchal do práce, a vybavovat se s takovými borci považoval za naprosto ztracený čas. Proto jen stručně odpověděl: "To čiň a budeš živ." (Lk 10,28
). Ale zákoník se nedal a položil onu slavnou otázku po definici bližního: "A kdo je můj bližní?" (Lk 10,29
). Zde leží bod obratu. Liberální Ježíš musí odkrýt své karty. Přitom musí odmítnout jakoukoliv definici bližního, protože věří na Desatero v srdci, a ne v modlitební knížce. Jinak řečeno: zákoník musí být na hlavu poražen, protože nesmí žádnou definici dostat. Navíc je třeba mu nenápadně ukázat, že jeho přístup je teologickým kravincem.
K tomu stačí Ježíši jen to první slovo ze známého příběhu: "Pan X. Y." (anthrópos tis, v. 30) šel z Jeruzaléma do Jericha neboli jel z Prahy do Brna. Tím je vše vyřešeno. Bližní je onen pan XY, který se dostal do problémů. Okolo jedoucí biskup a farář mu nepomohli, ale zato jel kolem jeden hodný a soucitný cikán z Chánova. A máme prý jednat jako on (Lk 10,37
). Tím se znovu vracíme k prvnímu čtení. Vidíme klasickou (liberální) situaci Boží fluktuace. Zákon je zcela fluidní, nedefinovatelný, protože zde a nyní apeluje na naši lidskost, u tvrdých církevníků většinou ubitou předpisy pracovně-právně-božskými. A to my, liberálové, nemáme rádi. Pozor, ani my se vždy nechováme jako milosrdní cikáni. Ale když nemáme co dělat, alespoň meditujeme onen novozákonní příběh z hlediska zákona nikoliv starého, ale z hlediska onoho nepsaného zákona, který nikdo napsat nemůže. Kdo o tom chcete vědět více, klikněte si na učebnici A, kde rozebírám problém Ježíšova étosu. Není vůbec žádná náhoda, že Ježíš v příběhu zesměšnil církevní hierarchii. Vždyť si mohl vybrat kohokoliv jiného, nemusel rýpat zrovna do důstojných panáčků. Ti mu to ale nezapomněli, jak víme. K teologickému smyslu tohoto uštěpačného výběru si nalistujte Pavlův list Římanům, kde Pavel mluví o tom, jak se v samotném srdci zákona usadil hřích. Církevní profesionál, aneb farizej Pavel teologicky medituje nad svými sexuálními choutkami a pak smutně dodává: "Hřích použil přikázání jako příležitosti, aby mne oklamal a tak mě usmrtil." (Řím 7,11
) Zákon tedy nic nezmůže, protože žádná litera nemůže proniknout do srdce člověka, kde se zápas mezi dobrem a zlem odehrává. To je podstata liberálního křesťanství, ke kterému se apolitický Ježíš (a já, navíc i politický liberál) hlásíme. Jde o svobodu, která má hledat "zde a nyní" smysl zákona. To jest, nikoliv ty či ony předpisy zákona, ale jejich smysl v mé životní situaci. A ta je naprosto jedinečná. Jistě, když jsem učil na Bigy náboženství, také jsem známkoval, jak milí žáčkové umějí Desatero a mnoho dalších věcí, které zapomněli ještě v tu samou vyučovací hodinu. Ale zákon je (mimo jiné) na to, aby se tuneloval, obcházel a v nejlepším případě zapomínal: každý zákon, i ten Boží. Proto staví Boží syn na svobodě: ale nikoliv od zákona, nýbrž pro zákon. Jinak by nebyl liberál. Chce po nás, abychom svobodné Boží působení napodobovali v jeho nenápadnosti, absolutní účinnosti, stálosti a efektivnosti. Jako ten milosrdný Cikán, který se osvobodil pro dobro vykonané zde a nyní. Ale Ježíš nikde netvrdí, že po vykonání tohoto dobrého skutku už nikdy neukradl slepici. My, liberálové, víme, že člověk a jeho svoboda jsou křehké nádoby. Ale právě proto, že je svoboda dramatická, je krásná.