Boží prostota alidská sprostota

Být neinfantilním Božím dítkem

„Milovaní, už teď jsme Boží děti,“ velebně zdůrazňuje autor dnešního úryvku z Janova prvního listu. Apoštol Petr z prvního čtení kontrapunktně připomíná bojovníka husitského typu. Ježíše už třikrát zapírat nemusí. Jsme po Letnicích, církev naplnil Duch svatý. Věřící provozují mocné činy hodné amerických televizních kazatelů, uzdravují, kázají a kárají na potkání. Dokonce i tam, kde o to vůbec nemají zájem, totiž v jeruzalémské veleradě. Není problém vklouznout do triumfální nálady mladé církve. Kazatel s jiskrou v oku pohlédne na spící stádce, zaujme pozici neohroženého apoštola, vyčte shromážděným duším úpadek mravů, vyhubuje přítomné pro jistotu i za ty, kteří z obranných důvodů do kostela ani nepáchnou a odebere se k nedělnímu obědu s pocitem dobře vykonaného rétorického díla. První z učedníků nepředstavuje po obrácení žádný didaktický problém. Koneckonců, ani před obrácením ne. Šimon byl jen člověk, a proto je hoden našeho soucitu. Po obrácení se z něj patrně stal nadčlověk, jenž svou velikostí a církevní rolí smazal hříšný úpis z raného církevního mládí. Takový hebrejský Jožka Fišer, sympatický bouřlivák, který se na stará kolena umoudřil a věnoval se něčemu rozumnějšímu, kvůli čemu dnes všichni chodíme do kostela. Nevadí mi obraz středostavovského, lehce konzervativního Petra s vysokou mitrou cementujícího movité opory společnosti a církve. Stát potřebuje pevné základy, daně a mnoho jiného, dobrého a chvályhodného. I Ježíš byl připraven platit římskou daň. Přinejmenším obracel v ruce peníz, který mu k tomu účelu nastrčili jeho protivníci (Mt 22,20

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: 29. neděle v mezidobí (A) (Bible na neděli) 29. neděle v mezidobí (A) (Bible na neděli) 29. neděle v mezidobí (A) (Václav Vacek) 29. neděle v mezidobí (A) (Václav Vacek) 29. neděle v mezidobí (A) (Václav Vacek)

Všechny odkazy

). Zda mincí vskutku zaplatil, o tom v Písmu nestojí nic. Zato církevní daň odevzdával, i když nekonvenčním způsobem. Peníze si k tomu vytáhl z rybí tlamy, což nesvědčí o velké ohleduplnosti ani k chrámu na hoře Sión ani k jeho náboženským vůdcům (Mt 17,27

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Čtení je také zmíněno v textech: Boží prostota alidská sprostota (B) (Umlaufoviny)

). Ale když celé tři roky nikde nepracoval, kde měl na to vzít? Buďme rozumní a dopřejme mu trochu kreativní radosti.

Zajímavější námět k zamyšlení poskytuje Boží dětinskost, kterou nabízí Janův list. Její církevní zneužití geniálně popsal Dostojevský v Legendě o velkém invizitoru. Španělský středověký vyšetřovatel se chystá Krista znovu zabít, tentokrát s plnou znalostí spasitelského díla. Církev se již zařídila po svém a nečekané zjevení Mesiáše v baště křesťanství narušuje management Boží fabriky spravované vždy ochotnými a plně kompetentními služebníky Nejvyššího. Německé slovo „Bevormundung”, jež vyjadřuje, že si z vás nějaká autorita dělá hlásnou troubu a troubu vůbec, přesně vystihuje podstatu věci. Někdo vám v dobré − opakuji, v dobré − víře ve vaše blaho a spásu vysvětlí, co se od vás očekává a proč musíte být od nynějška v církvi hodný jako prostomyslné dítko. I když je vám padesát, máte doma tři dospívající děti, manželka provádí srdeční operace a v civilu jste manažerem velké firmy. Pokud mnozí nad tímto příkladem z reality smutně pokývají hlavou, mohu je s plnou znalostí věci ujistit, že neví nic o tom, jak se ctnost poslušnosti aplikovala v katolických řeholních společenstvích ještě před nedávnem a jak se jí pomazané hlavy dovolávají leckdy i dnes. Kde selhal rozum a argumenty, tam prý zaskočí dětinská víra. Slepá poslušnost a infantilismus jsou dvě tajnosnubné rostliny.

Kde se skrývá čertovo kopýtko dětinské víry? No přece v tom, o čem Janův list přímo nemluví. V případě oné zvláštní komunity, kterou Janova obec beze sporu byla, šlo o složitý vztah k Petrovi a k hlavnímu proudu mladé církve. Každý teolog vám potvrdí, že 21. kapitola Janova evangelia, kde se uznává Petrův primát, představuje dodatek k již uzavřenému evangeliu. O pozdějších nástupcích Petra tam navíc nestojí ani slovo. Přesto je zřejmé, že v době napsání inkriminované kapitoly musel být tento galilejský rybář lidí již dávno mrtev a hlavou církevního společenství v Jeruzalémě či v Římě musel být někdo jiný. Presbyter Janovy komunity sice píše o prostotě Božích dětí, ale sám má bohatě za ušima. Kormidluje svěřené stádce mezi gnostickými proudy nebezpečného intelektualizování a zduchovňování Kristovy zvěsti. Stejně tak si drží diplomatický odstup od církevního centra, protože opatruje zcela vlastní a zcela originální tradici Ježíšových slov a činů. Stačí si přečíst úvod do Janova evangelia a srovnat jej se třemi ostatními, která se co do stylu a zpracování látky velice podobají. Pokud se presbyter takového formátu dovolává prostoty Božích dětí, pak jeho slova stojí za úvahu. Smysl jeho slov lze snadno parafrázovat. Nezná nás svět v podobě Božích dětí, protože nepoznal Boha. My pro změnu, coby Boží děti, zase neznáme budoucnost (1 Jan 3,1-2

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: 4. neděle velikonoční (B) (Bible na neděli) 4. neděle velikonoční (B) (Václav Vacek) 4. neděle velikonoční (B) (Bible na neděli) 4. neděle velikonoční (B) (Václav Vacek) Slavnost Všech svatých (A) (Bible na neděli)

Všechny odkazy

). Pisatel praktikuje především poslušnost k Bohu a k Ježíši, jak jej osobně poznal a jak toto poznání v praxi dosvědčuje. Pak má důvěra v Boží vedení zcela jiné rysy. Před námi stojí náboženská zkušenost prvního řádu. Samostatný vůdce mysticky založené komunity provozuje a kontempluje Boží lásku v praxi. Proto není účetním Nejvyššího, jak to někdy provozuje Pavel a téměř vždy všechny ostatní obce. Nepotřebuje přehánět do nekonečna lidské hříchy, aby o to více vynikla Otcova trestající spravedlnost, kterou si ukojil na svém milovaném Synu. Teorie zadostiučinění za hříchy, tak srozumitelná všem praktickým duším, nenašla v této zvláštní skupině věřících žádné velké pochopení. Vtělení dokazuje lásku Boha k člověku, ukřižování tvoří až druhotný důsledek hříchu. Iniciativa Boha předchází destruktivní iniciativu člověka. Primát lásky je sice těžké prakticky vysvětlit a obhájit, ale zato se dá prožít. V normální rodině či skupině tomu není jinak. Problém vznikne v okamžiku, kdy začne úřední hádka o tom, co má kdo za povinnosti a jak bude v případě jejich neplnění potrestán. Vysoké ploty prý dělají dobré přátele. Tak dnešní politická reprezentace státu Izrael ospravedlňuje stavbu zdi kolem palestinských území. I funkcionáři církve, jimiž jsme tu a tam my všichni, si budují pevné zdi předpisů a jasně formulovaných pravidel. Asi to tak musí být, ve státě i v církvi. Teologové bohužel potvrdí, že Janova komunita neomezené lásky pozemských dětí k nebeskému Otci zanikla beze stopy někdy ve 2.-3. století. Petrův úřad naopak přetrval, a dokonce bytněl stále více, až do dnešní podoby. A pak že katolíci nejsou realisté. Stejně jako Jan věří na dětinskou lásku, ale pro jistotu k tomu požadují i pevně formulovanou a prosazovanou synovskou poslušnost. Věřící feministky sice protestují, ale těm − jak všichni víme − chybí ona prostota dětské víry.