Velekněz a žebrák

Křičet je uzdravující

Druhé čtení z Listu židům představuje zajímavé dilema. Všichni služebníci církve mají za úkol hlásat, že Ježíš je jediný a pravý velekněz na věky, a to "podle řádu Melchizedechova" (Žd 5,6

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: 30. neděle v mezidobí (B) (Bible na neděli) 30. neděle v mezidobí (B) (Václav Vacek) 30. neděle v mezidobí (B) (Bible na neděli) 30. neděle v mezidobí (B) (Václav Vacek) 30. neděle v mezidobí (B) (Bible na neděli)

Všechny odkazy

). Stejnou formulaci najdeme v Knize žalmů, odkud ji autor Listu židům asi převzal (Ž 110,4

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Jeruzalémská bible (pracovní) Katolický liturgický překlad

Čtení je také zmíněno v textech: Velekněz a žebrák (B) (Umlaufoviny)

). Co znamená ona pocta, to nikdo pořádně neví, byť o pohanském žreci Melchizedechovi, uctívajícího jednoho Boha, něco málo víme. Přesně řečeno, jen jednu větu se dvěma údaji. Onen Malkísedek byl král Šálemu a kněz uctívající Nejvyššího (Gn 14,18

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Jeruzalémská bible (pracovní) Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: Slavnost Těla a Krve Páně (C) (Václav Vacek) Slavnost Těla a Krve Páně (C) (Václav Vacek) Slavnost Těla a Krve Páně (C) (Václav Vacek) Slavnost Těla a Krve Páně (C) (Václav Vacek)

Všechny odkazy

). Dokonce ani internetová Biblická encyklopedie neví víc, můžete si kliknout. Evangelíci k tomu dodávají, že z tohoto zásadního důvodu již dalšího velekněze nepotřebují a hierarchičtí papeženci všeho druhu jsou naprosto přebyteční. Tato sorta věřících se ovšem brání poukazem na tradici sahající hned do druhého století, která nebeskému veleknězi dala k ruce čilé pozemské pomocníky. Jeden z nich, pocházející z imperiální metropole tehdejšího světa, se stal veleknězem pozemským. V prvním případě se veleknězi stali všichni a hned se zase rozdělili do nespočetného množství sekt a církví. Protestantské velekněžství trpí inflací. Katolíci jsou naopak v trvalé deflaci redukované až na singularitu. Ale jejich jedinečné velekněžství zbytnělo natolik, že se stalo překážkou nejen zdravému rozumu, ale i ekumenickému dialogu mezi vcelku přátelsky naladěnými církvemi. Na zemi se nevyhneme problémům, to jen na nebi vše funguje hladce a obrace. Přesto neznámý autor Listu židům - který nebyl jako kanonický uznáván na mnoha místech až do 4. století - přináší zajímavou zvěst o Ježíši, kterou nelze redukovat na spor o velekněžskou kvantitu. O pozemském veleknězi, čímž mínil pouze šéfa chrámu v Jeruzalémě, říká následující:

Židovský velekněz byl také jenom člověk, i když si občas přivlastňoval nemalou poctu. To měl společného i s mnoha dalšími veleknězi, kteří se vynořili po jeho pádu a po zničení Jeruzaléma i chrámu Římany. Pokud věříme po vzoru neznámého autora v Boží vedení církevních záležitostí, pak je důležitá jedna věc. Velekněžskou funkci si nikdo nemůže přisvojit sám. Tedy: teoreticky nemůže, ale prakticky se to někdy stává. Zvlášť, je-li dotyčný dostatečně šikovný a jsou-li k tomu příznivé dějinné okolnosti, jako například ve středověku při politických sporech o papežství. Přesto zůstává na velekněžství stopa daru či milosti, a tou je povolání k následování. Ježíš následoval vůli Otce a stejně se míní i následování pozemské. Toto povolání si nenadělujeme stylem "Jsi blbý a k práci se nehodíš, tak běž na ouřadu." Šikovní učedníci Božímu povolání se svých chabých sil napomohou, ale Bůh je suď. Ten je ovšem soudit může z důvodu, který najdeme o pár veršů výše. Neznámý autor říká o Kristově velekněžství následující.

Ježíš se stal slabým veleknězem, obtíženým nemohoucností. To kontrastuje s drtivou většinou veleknězů všech denominací, které znám. Tito pánové a mnohdy i dámy se pokoušejí svou moc si udržet a pokud možno zvětšit. Jinak by totiž nemohli účinně sloužit, alespoň ne podle svých představ. Někteří (jako třeba já) to dělají chytře, jiní okatě a hloupě. Pokaždé se liší od prvního patentovaného velekněze tím, že on se naopak své moci vzdal. Měl absolutní nebeskou potenci a vzdal se jí pro pozemský kravinec. On ten my naopak usilovně bojujeme, protože je nás mnoho a církevních poct - pardon, služebných míst - málo. Nyní se situace změnila, protože nedostatek povolání ke službě otočil stav věcí prakticky ve všech církvích. Z pohodlné středověké sinekury se opět stala společensky nezajímavá a málo placená práce, stejně jako za časů apoštolů. Není divu, že zájemců bývá poskrovnu. Ale velekněz střední velikosti zůstává v každé diecézi stále jen jeden. My, katoličtí kněží, můžeme aktivně toužit po udělení této milosti a pilně se za to modlit. Ale byli i veleknězové menší a také docela malí. Udivuje vás, že v barokních kostelech vidíte plno oltářů? Inu, to byla před dávnými časy funkce kněze "oltářníka". Tento usedlý syn barokní církve žil z toho, že jednou za den sloužil eucharistii. Mohl dělat i něco jiného, třebas chvályhodného a zbožného. Ale žil si celkem pohodlně z mešních příspěvků, které mu jednorázově vydělával jeho boční oltářík. Vždyť byl povinen přinášet oběti za lid i za sebe, přesně podle Listu Židům, a to jedenkrát za den, přesně podle kanonického práva. Protože těchto kněží nebylo málo, potřebovali také nadměrný pracovní prostor. A protože mohli sloužit jen jednu mši za den, a měli občas i větší výdaje, sloužili tak zvanou "suchou mši", což byla pouze bohoslužba slova, bez obětování. Za tuto suchou verzi ovšem brali stipendia také, vždyť šlo o oltářní výkon.

Kontrast mezi Ježíšovým velekněžstvím a jeho pozemskými deriváty můžeme pozorovat v jiné podobě i v dnešním evangeliu. Slepý žebrák Bartimaios křičí, až se hory zelenají, aby se nad ním Davidův syn smiloval. Když ho k němu lidi konečně přivedou, protože to řvaní už nemohou snést, slepec přednese svou zcela logickou prosbu: "Mistře, ať vidím!" (Mk 10,51

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: 31. neděle v mezidobí (B) (Václav Vacek) 30. neděle v mezidobí (B) (Bible na neděli) 30. neděle v mezidobí (B) (Václav Vacek) 30. neděle v mezidobí (B) (Bible na neděli) 30. neděle v mezidobí (B) (Václav Vacek)

Všechny odkazy

) Co jiného by měl chtít, že ano. Přesto mystická tradice učinila z této věty perlu k přemítání, které zve až do hloubek duchovního života. Vidět do vztahu mezi člověkem a Bohem znamená stát se Božím přítelem a to není dáno každému. Hloubka zde opravdu je a ne ledajaká. Ale znovu se ocitáme ve dvojím nebezpečí, stejně jako v případě velekněžství. Jsme-li stoupenci reformace, pak absolutizujeme jednoho velekněze v nebi a nevidíme realitu jeho pozemských zástupců. Katolíci mají oči jen pro papeže a List židům čtou jako ilustraci nebetyčné velikosti Svatého otce sídlícího v Římě, pardon ve státu Vatikán. Stejně je tomu u mystické věty Bartimaia, kdy můžeme také létat od jednoho extrému ke druhému. Buď vezmeme jeho prosbu pouze v jejím doslovném znění. Pak uvidíme jen praktický aspekt situace, čili uzdravení nemocného. Nebo ji naopak zcela zduchovníme. Pak nám unikne řev otrhaného a zapáchajícího žebráka u cesty, kterým tento nevidomý asi byl. A stát se mystikem s žebráckou duší, to je vyhrazeno pouze několika vyvoleným. Ti ovšem neusilují o velekněžské pocty maskované jako služba církvi a lidem.