Manga, hentai a krotitelské úsilí církve
Autor: Kázání ze serveru umlaufoviny.com, nyní již dostupném pouze v internetovém archivu.
Texty převzaty ze serveru umlaufoviny.com pod licencí Creative Commons 4.0
Originál textu najdete na serveru web.archive.org
26. neděle v mezidobí
Hledaný citát: Sk 5,27b-41 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Nm 11,25-29
Datum: 28. 9. 2003
Texty převzaty ze serveru umlaufoviny.com pod licencí Creative Commons 4.0
Originál textu najdete na serveru web.archive.org
26. neděle v mezidobí
Hledaný citát: Sk 5,27b-41 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Nm 11,25-29
; Jak 5,1-6
; Mk 9,38-43.45.47-48
Datum: 28. 9. 2003
Kde mlčí sakrálno, tam mluví sex
Letos připadá na tuto neděli svátek svatého Václava. Plýtvat kilobity na svého dávného jmenovce považuji za zbytečné, vzhledem k inflaci podobných kázání na jiných místech. Věnujme se čtením neděle s pořadovým číslem 26, z druhého liturgického cyklu. Za hlavní téma prvního čtení a evangelia vezmeme vztah k posvátnému. Nebudu unavovat strukturalistickými či fenomenologickými analýzami posvátna, zato probereme pozadí prvního čtení a evangelia. Kniha Numeri v jedenácté kapitole zasvěcuje čtenáře do normálního života Izraelců na poušti. Many už měli plné zuby a bouřili se proti Hospodinu, což na poušti představovalo hlavní náplň jinak šedivého a jednotvárného života. Jahve se naštval a poslal jim křepelky, danajský dar. Izraelci se tak přejedli pernatců, až z toho pukli. Ti, kteří nepukli, se na nějaký čas obrátili a byli hodní až do příští vzpoury. Do tohoto pestrého obrazu soužití Boha a člověka zapadá příběh o sedmdesáti židovských starších, kteří na příkaz Hospodina prorokovali těsně před příletem křepelek. Dva z nich to činili mimo chrámový okrsek, k tomuto účelu speciálně vyhrazený. I přiběhl Jozue a naváděl Mojžíše, aby jim to zarazil, protože nepostupovali v souladu s platnými náboženskými směrnicemi. Mojžíš prosbu odmítl, protože byl osobností. Prokazoval posvátnému základní úctu a respektoval jeho projevy všude tam, kde se ukázalo. To nám chybí, díky (vinou) pokřesťanštění Evropy a poté i zbytku světa. Posvátno se nejprve odmítlo ve formě pohanských božstev. Ta z Evropy zmizela buď pokřtěním dotyčných, nebo jejich vyvražděním, jako v případě východních Slovanů. Tím zmizel i základní horizont, kde by se plurální posvátno božských sil mohlo vnímat. Pak nastoupil duchovní monopol vítězného křesťanství. To sice mystérium znovu oživilo, ale nakonec se pravá víra zpolitizovala a roztříštila do mnoha konfesí. Tím se i křesťanské posvátno - ještě ve středověku vnímané jako pravé mystérium - stalo potravou konfesijních bojů a teologických šarvátek. Od té doby, čili od 17. století, nemáme mystérium, jen kostely, modlitebny a v nich unavené faráře či kazatele, popřípadě ještě unavenější kazatelky s dětmi na krku. O mocných projevech sakrálna si necháváme zdát v tajemných filmech stylu "The X-files" s profánním Davidem Duchovnym v hlavní roli. Kde lidská ruka nestačí, tam pomoc shůry jistě nechybí. Roli moderního mystéria dnes převzala erotika a sex. Náhradu shledávám naprosto oprávněnou, protože nový kandidát mystéria je ve skutečnosti pravěký. Už Sokrates bral choutky mladého Faidra naprosto vážně. Erotická mánia čili posedlost fyzickou krásou se v antice vždy respektovala. Dnes proti božskému a démonickému Erotovi brojí armáda zapšklých kazatelů a moralistů. Ale mladí zmámenci se nenechají mýlit a správně považují jeho působení za blahodárné. Má sociologicky naladěná část duše zvědavě pozoruje rozmach japonských erotických komiksů zvaných "manga" a "hentai" na internetu. Adresy dávat nebudu, protože jde většinou o porno, kde musíte být registrovaný(á), jinak se na stránky nedostanete. Jistě, mezitím se mnohé změnilo a mnohé jde i bez registrace. I na internetu je démonický eros zkrocen předpisy, ale jen mírně, protože "pavučina velká jako svět" (World Wide Web) plnou cenzuru z podstaty věci nedovoluje. S posvátnem na tom nejsme nejlépe, protože zmizelo z každodenního okruhu naší zkušenosti nebo bylo převedeno do jiných, třebas virtuálních forem, které maskují jeho božský původ.
A teď k Jozuemu, který uctíval Jahveho. Ale Hospodin byl daleko, tak si jej nahradil Mojžíšem, protože svého náčelníka potkával každý den. Jozue se snažil oba běsem, tedy prorockým duchem, posedlé starce pacifikovat a chtěl je poslat do sakrálního azylu. Zde máme příklad první odmítavé reakce na božské a patologické. Ruší naše pořádky, jak to správně viděl nedávno zemřelý francouzský filosof Michael Foucault. Ale to je právě rys démoničnosti a božského, že ruší zavedený řád. Proti nespoutané erotice jsme nasadili antibiotikum manželství, kde je démon spoután etikou rodinných svazků. Ty jsou dobré pro stát, pro církev, pro majetek i pro potomky. Ale to přece ví každý a každá, kdo v tomto blahodárném chomoutu žije, že bytuje na sopce, která může každým okamžikem vybuchnout. A také občas vysoptí, jak všichni dobře víme. Ani v církvi nemůžete zkrotit charismatiky, tedy ty opravdové, a ne jejich chudokrevné, rozumem posedlé náhražky. Jozue měl pravdu proti oněm dvěma posedlým. Palestinu dobude, jen když bude v lidu a ve vojsku pořádek. Jinak zdejší domorodce nevyvraždí a Hospodinem chtěný stát nezaloží. Pořádek musí bejt a charismatikové jej z podstaty věci nemohou vybudovat. Problém byl s Mojžíšem. Ten přece chtěl od samého začátku silný národ. A vyvraždění obyvatel Palestiny považoval za své svaté poslání. Přesto nechával posvátno působit i mimo jemu přidělené hranice. Nebyl příznivcem stoprocentního institucionálního pořádku jako Jozue. Byl náboženským profesionálem v tom nejlepším slova smyslu, a proto respektoval projevy posvátna tam, kde se ukázaly. Disponoval darem rozeznávání duchů a věděl, které projevy sakrálna jsou autentické a které ne. To dnes chybí jako sůl, protože posvátno a okultno všeho druhu se stalo výborným byznysem.
A nyní k situaci evangelia. Učedníci léčili a vyháněli zlé duchy, jak jim to Ježíš naordinoval. Ale pak uviděli někoho, kdo nepatřil do jejich náboženského klanu a v Ježíšově jménu dělal totéž. I naštvali se a žádali svého Mistra, aby proti nekalé konkurenci zakročil. Oni jsou přece jeho vyslanci a kdejaká šamanská holota nebude kalit vodu v jejich posvátném rybníce. Ježíš, protože představuje profíka Mojžíšova kalibru, to odmítl učinit s poukazem na univerzální hodnotu svého jména.
1. Musí nejprve vzniknout kasta borců, kteří si monopolizují přístup k posvátnému jako apoštolové - viz charismatický typ autority a vlády u Maxe Webera.
2. Ti pak normují systém posvátného do určitých pravidel: morální kodexy, liturgické a náboženské předpisy. Mocenská skupina, zde apoštolská kasta, si pak osobuje skrze "Bohem" danou autoritu právo tyto normy sankcionovat.
3. Pak přijde problém, tedy disidentská charismatická skupina ohrožující daný mocenský monopol, či dokonce zavedený společenský řád: kataři, bogomilové, táborští, adamité, radikální evangelikálové, charismatikové... Mají své plusy a minusy, kterým se věnoval německý sociolog Ernst Troeltsch.
4. Načež shora uvedení činovníci zasáhnou, protože jim nic jiného nezbývá. Noví blouznivci ohrožují zavedený náboženský řád. Traduje se slavné úsloví velitele oficiálního církevního vojska, které bylo posláno dobýt jedno katarské město ve Francii. Na dotaz, jak mají naložit se ženami a s dětmi, dotyčný vojevůdce odpověděl: "Vyvražděte je všechny. Bůh si ty své pozná sám."
Technický přístup k posvátnu jej zařazuje do běžného provozu církví, politiky, ekonomie a našich oprávněných každodenních zájmů. Ty jsou naprosto a kolosálně důležité. Každému z nás se vede špatně (mně také), nemá na nic čas a je tou nejdůležitější osobou pod sluncem, středem světa, kolem kterého se všechno točí. Pak je jasné, že v tomto systému posvátno zaleze do své staleté nory. K němu se musí zaujmout přístup přesně opačný: je mimo profánní a banální činnost, vyžaduje si člověka jako poslušný nástroj a nedá se manipulovat. A tak se nedivme, že máme dobře fungující církve, odkud božské prostředí v podobě hmatatelného sakrálna skoro vymizelo. Na tomto poli mají výhodu různé konzervativní skupiny, které drží tradici a tím i poslední zbytky nesrozumitelného tajemna vázaného na symbolické obřady. Každý schopný ministrant nebo kostelník vám řekne, že je pořádný rozdíl mezi mší "bez kouření" a "s kouřením". Pro nezasvěcence podotýkám, že tak mluví i kostelník nekuřák. A lidé kolem nás, kteří nejsou zapleteni do našeho náboženského byznysu, už dávno vycítili, že nám cosi tajemného z církví emigrovalo. Proto se vrhli na manga, hentai a na jiné, sakrálně naladěné porno na internetu.
Letos připadá na tuto neděli svátek svatého Václava. Plýtvat kilobity na svého dávného jmenovce považuji za zbytečné, vzhledem k inflaci podobných kázání na jiných místech. Věnujme se čtením neděle s pořadovým číslem 26, z druhého liturgického cyklu. Za hlavní téma prvního čtení a evangelia vezmeme vztah k posvátnému. Nebudu unavovat strukturalistickými či fenomenologickými analýzami posvátna, zato probereme pozadí prvního čtení a evangelia. Kniha Numeri v jedenácté kapitole zasvěcuje čtenáře do normálního života Izraelců na poušti. Many už měli plné zuby a bouřili se proti Hospodinu, což na poušti představovalo hlavní náplň jinak šedivého a jednotvárného života. Jahve se naštval a poslal jim křepelky, danajský dar. Izraelci se tak přejedli pernatců, až z toho pukli. Ti, kteří nepukli, se na nějaký čas obrátili a byli hodní až do příští vzpoury. Do tohoto pestrého obrazu soužití Boha a člověka zapadá příběh o sedmdesáti židovských starších, kteří na příkaz Hospodina prorokovali těsně před příletem křepelek. Dva z nich to činili mimo chrámový okrsek, k tomuto účelu speciálně vyhrazený. I přiběhl Jozue a naváděl Mojžíše, aby jim to zarazil, protože nepostupovali v souladu s platnými náboženskými směrnicemi. Mojžíš prosbu odmítl, protože byl osobností. Prokazoval posvátnému základní úctu a respektoval jeho projevy všude tam, kde se ukázalo. To nám chybí, díky (vinou) pokřesťanštění Evropy a poté i zbytku světa. Posvátno se nejprve odmítlo ve formě pohanských božstev. Ta z Evropy zmizela buď pokřtěním dotyčných, nebo jejich vyvražděním, jako v případě východních Slovanů. Tím zmizel i základní horizont, kde by se plurální posvátno božských sil mohlo vnímat. Pak nastoupil duchovní monopol vítězného křesťanství. To sice mystérium znovu oživilo, ale nakonec se pravá víra zpolitizovala a roztříštila do mnoha konfesí. Tím se i křesťanské posvátno - ještě ve středověku vnímané jako pravé mystérium - stalo potravou konfesijních bojů a teologických šarvátek. Od té doby, čili od 17. století, nemáme mystérium, jen kostely, modlitebny a v nich unavené faráře či kazatele, popřípadě ještě unavenější kazatelky s dětmi na krku. O mocných projevech sakrálna si necháváme zdát v tajemných filmech stylu "The X-files" s profánním Davidem Duchovnym v hlavní roli. Kde lidská ruka nestačí, tam pomoc shůry jistě nechybí. Roli moderního mystéria dnes převzala erotika a sex. Náhradu shledávám naprosto oprávněnou, protože nový kandidát mystéria je ve skutečnosti pravěký. Už Sokrates bral choutky mladého Faidra naprosto vážně. Erotická mánia čili posedlost fyzickou krásou se v antice vždy respektovala. Dnes proti božskému a démonickému Erotovi brojí armáda zapšklých kazatelů a moralistů. Ale mladí zmámenci se nenechají mýlit a správně považují jeho působení za blahodárné. Má sociologicky naladěná část duše zvědavě pozoruje rozmach japonských erotických komiksů zvaných "manga" a "hentai" na internetu. Adresy dávat nebudu, protože jde většinou o porno, kde musíte být registrovaný(á), jinak se na stránky nedostanete. Jistě, mezitím se mnohé změnilo a mnohé jde i bez registrace. I na internetu je démonický eros zkrocen předpisy, ale jen mírně, protože "pavučina velká jako svět" (World Wide Web) plnou cenzuru z podstaty věci nedovoluje. S posvátnem na tom nejsme nejlépe, protože zmizelo z každodenního okruhu naší zkušenosti nebo bylo převedeno do jiných, třebas virtuálních forem, které maskují jeho božský původ.
A teď k Jozuemu, který uctíval Jahveho. Ale Hospodin byl daleko, tak si jej nahradil Mojžíšem, protože svého náčelníka potkával každý den. Jozue se snažil oba běsem, tedy prorockým duchem, posedlé starce pacifikovat a chtěl je poslat do sakrálního azylu. Zde máme příklad první odmítavé reakce na božské a patologické. Ruší naše pořádky, jak to správně viděl nedávno zemřelý francouzský filosof Michael Foucault. Ale to je právě rys démoničnosti a božského, že ruší zavedený řád. Proti nespoutané erotice jsme nasadili antibiotikum manželství, kde je démon spoután etikou rodinných svazků. Ty jsou dobré pro stát, pro církev, pro majetek i pro potomky. Ale to přece ví každý a každá, kdo v tomto blahodárném chomoutu žije, že bytuje na sopce, která může každým okamžikem vybuchnout. A také občas vysoptí, jak všichni dobře víme. Ani v církvi nemůžete zkrotit charismatiky, tedy ty opravdové, a ne jejich chudokrevné, rozumem posedlé náhražky. Jozue měl pravdu proti oněm dvěma posedlým. Palestinu dobude, jen když bude v lidu a ve vojsku pořádek. Jinak zdejší domorodce nevyvraždí a Hospodinem chtěný stát nezaloží. Pořádek musí bejt a charismatikové jej z podstaty věci nemohou vybudovat. Problém byl s Mojžíšem. Ten přece chtěl od samého začátku silný národ. A vyvraždění obyvatel Palestiny považoval za své svaté poslání. Přesto nechával posvátno působit i mimo jemu přidělené hranice. Nebyl příznivcem stoprocentního institucionálního pořádku jako Jozue. Byl náboženským profesionálem v tom nejlepším slova smyslu, a proto respektoval projevy posvátna tam, kde se ukázaly. Disponoval darem rozeznávání duchů a věděl, které projevy sakrálna jsou autentické a které ne. To dnes chybí jako sůl, protože posvátno a okultno všeho druhu se stalo výborným byznysem.
A nyní k situaci evangelia. Učedníci léčili a vyháněli zlé duchy, jak jim to Ježíš naordinoval. Ale pak uviděli někoho, kdo nepatřil do jejich náboženského klanu a v Ježíšově jménu dělal totéž. I naštvali se a žádali svého Mistra, aby proti nekalé konkurenci zakročil. Oni jsou přece jeho vyslanci a kdejaká šamanská holota nebude kalit vodu v jejich posvátném rybníce. Ježíš, protože představuje profíka Mojžíšova kalibru, to odmítl učinit s poukazem na univerzální hodnotu svého jména.
"Ježíš však řekl: "Nebraňte mu! Žádný, kdo učiní mocný čin v mém jménu, nemůže mi hned na to zlořečit." (Mk 9,39
Nazaretský je pragmatik. Rozezná působení dobrých a zlých duchů a ty dobré nechá působit, protože je dobrý člověk a chce, aby se dobro šířilo. To sice chtějí všichni církevní činovníci také, ale většinou jsou dobří jen v rámci platných předpisů. Výjimku tvořil například slavný farizej Gamaliel, jehož moudré rozhodnutí umožnilo tehdejší malé odštěpenecké sektě židů založit to, čemu se dnes říká křesťanství. Citujme jeho slavné rozhodnutí, klasický příklad rozeznávání duchovního působení. Gamaliel jasně rozlišil potrhlé charismatiky od opravdových.
)
"Tu vstal ve veleradě farizeus jménem Gamaliel, učitel zákona, kterého si vážil všechen lid; poručil, aby je na chvíli vyvedli ven, a řekl: "Dobře si rozmyslete, Izraelci, co s těmi lidmi chcete udělat. Před nedávnem povstal Theudas a tvrdil, že je Vyvolený; přidalo se k němu asi čtyři sta mužů. Když byl zabit, byli všichni jeho stoupenci rozprášeni a nakonec z toho nebylo nic. Po něm povstal ve dnech soupisu Judas Galilejský a strhl za sebou lid; také on zahynul a jeho stoupenci byli rozehnáni. Proto vám teď radím: Nechte tyto lidi a propusťte je. Pochází-li tento záměr a toto dílo z lidí, rozpadne se samo; pochází-li z Boha, nebudete moci ty lidi vyhubit - nechcete přece bojovat proti Bohu." Dali mu za pravdu; zavolali apoštoly, poručili je zbičovat, zakázali jim mluvit ve jménu Ježíšově a pak je propustili." (Sk 5,35-40
Ale to byla světlá výjimka v dějinách mladé církve, což platí i dnes. Pragmatiky Ježíšova či Gamalielova kalibru najdete spíše mezi církevními proletáři, to jest v náboženské základně. Ta po druhé světové válce uskutečňovala praktický ekumenismus, který nadstavba hierarchů všeho druhu tvrdě odmítala. Až se mezi lidem normálním i teologickým jednota jednoznačně prosadila, tak ji oficiálové přijali jako znamení času, ergo jako Boží vůli. Schéma je trochu zjednodušené, protože mnozí hierarchové patřili k rozhodným stoupencům ekumenismu, ale nechme z demagogických důvodů platit bod číslo jedna. Ale zpět k apoštolům. Ti už představují zastánce moderny, čímž se liší od dávného Jozueho. Dnešní doba je ovládána technikou, tedy manipulací. Vědění je moc. Když znáte příčiny jevů, můžete mnohé věci ovlivňovat, a to nejen ve fyzice, v technologiích, ale i v genetice, v sociálním inženýrství či v oblasti oblbování lidí pomocí sdělovacích prostředků. Apoštolové ještě neznali umění mediálních větroplachů (anglicky "spin doctors"), ale vesele manipulovali také, a to s dobrým vědomím. Posvátno měli kolem sebe pořád, protože Ježíše doprovázeli každý den. Tím se jim božské naprosto nevyhnutelně banalizovalo, přinejmenším do jisté míry. Když vidíte, jak jde váš božský Mistr a Pán na toaletu (která tehdy neexistovala), pak máte k tomuto člověku jiný vztah než katolický kněz při pozdvihování proměněného Těla Páně. Není divu, že začnete organizovat život tohoto nepraktického rabiho. On sice mnohé umí, ale v mnohém je podle měřítek apoštolů zcela naivní. Navíc vám k tomu přidělí potřebné prostředky, takže vesele vymítáte zlé duchy jako šéf. Na všechny sorty sice nestačíte (viz Mk 9,28)
), ale i tak si přijdete na svoje. Není divu, že se naštvete, když přijde konkurence. V dnešní perikopě máme názornou ukázku technického, manipulativního přístupu k posvátnému. Jeho rysy jsou, sociologicky a psychologicky viděno, následující:
1. Musí nejprve vzniknout kasta borců, kteří si monopolizují přístup k posvátnému jako apoštolové - viz charismatický typ autority a vlády u Maxe Webera.
2. Ti pak normují systém posvátného do určitých pravidel: morální kodexy, liturgické a náboženské předpisy. Mocenská skupina, zde apoštolská kasta, si pak osobuje skrze "Bohem" danou autoritu právo tyto normy sankcionovat.
3. Pak přijde problém, tedy disidentská charismatická skupina ohrožující daný mocenský monopol, či dokonce zavedený společenský řád: kataři, bogomilové, táborští, adamité, radikální evangelikálové, charismatikové... Mají své plusy a minusy, kterým se věnoval německý sociolog Ernst Troeltsch.
4. Načež shora uvedení činovníci zasáhnou, protože jim nic jiného nezbývá. Noví blouznivci ohrožují zavedený náboženský řád. Traduje se slavné úsloví velitele oficiálního církevního vojska, které bylo posláno dobýt jedno katarské město ve Francii. Na dotaz, jak mají naložit se ženami a s dětmi, dotyčný vojevůdce odpověděl: "Vyvražděte je všechny. Bůh si ty své pozná sám."
Technický přístup k posvátnu jej zařazuje do běžného provozu církví, politiky, ekonomie a našich oprávněných každodenních zájmů. Ty jsou naprosto a kolosálně důležité. Každému z nás se vede špatně (mně také), nemá na nic čas a je tou nejdůležitější osobou pod sluncem, středem světa, kolem kterého se všechno točí. Pak je jasné, že v tomto systému posvátno zaleze do své staleté nory. K němu se musí zaujmout přístup přesně opačný: je mimo profánní a banální činnost, vyžaduje si člověka jako poslušný nástroj a nedá se manipulovat. A tak se nedivme, že máme dobře fungující církve, odkud božské prostředí v podobě hmatatelného sakrálna skoro vymizelo. Na tomto poli mají výhodu různé konzervativní skupiny, které drží tradici a tím i poslední zbytky nesrozumitelného tajemna vázaného na symbolické obřady. Každý schopný ministrant nebo kostelník vám řekne, že je pořádný rozdíl mezi mší "bez kouření" a "s kouřením". Pro nezasvěcence podotýkám, že tak mluví i kostelník nekuřák. A lidé kolem nás, kteří nejsou zapleteni do našeho náboženského byznysu, už dávno vycítili, že nám cosi tajemného z církví emigrovalo. Proto se vrhli na manga, hentai a na jiné, sakrálně naladěné porno na internetu.