Kejklířskými triky k víře

Povzdechl si, ale uzdravil

I tentokrát se setkává chromý s hluchoněmým aneb první čtení a evangelium. Prorok Izaiáš v prvním čtení provádí zajímavou transformaci, která se netýká tržního způsobu života, nýbrž dějin spásy. Hospodin v kapitolách 33 a 34 divoce pustoší celou Palestinu, aby toho nakonec v 35. kapitole zanechal a zemi znovu obnovil. Anglicky psaný komentář této kapitoly nabízí Robert Asher, vyučující biblistiku na evangelickém semináři Chafer theological seminary v Kalifornii. Pozor, je to v PDF formátu, ke čtení potřebujete prohlížeč zvaný Acrobat reader. Na stránkách firmy Adobe si jej můžete stáhnout zadarmo, a dokonce i v češtině. Nemusí pršet, jen když kape, ke čtení tento program stačí. Ale pořádný déšť je lepší. Dnešní Izaiáš popisuje rozkvět pouště po dlouhém období sucha. Tato metafora rozhýbe představivost každého beduína a zemědělce, který živoří na okraji pásma smrti. Po zásahu shůry v podobě vydatných srážek prý i "chromý poskočí jak jelen" (Iz 35,6

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Jeruzalémská bible (pracovní) Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: 23. neděle v mezidobí (B) (Bible na neděli) 23. neděle v mezidobí (B) (Václav Vacek) 3. neděle adventní (A) (Bible na neděli) Třetí neděle adventní (A) (Václav Vacek)

Všechny odkazy

). Protože mám zrovna zlomenou nohu, rád bych poskočil také. Ale vzhledem k mé filosoficky dané nedůvěře k nadpřirozeným jevům bych spíše stál o normální chůzi než jednorázový výskok, který popisuje Izaiáš. Pro pochopení dnešní napjaté situaci v Izraeli nabízí tento úryvek zajímavý materiál. Osud přírody, tedy kletba země, přírodní elementy a jejich obnovení do původní plodivé síly, je těsně spjat s osudem Vyvoleného lidu. Ten nedecimuje sucho, nýbrž nepřátelství okolních národů. Cizinci dobývají Zaslíbenou zemi se stejnou chutí jako kdysi Izraelci pod vedením Jozueho. Podle Izaiášovy víry zasáhne Hospodin do chodu odcizených dějin a pak obnoví nádheru Sionu. Nechá zem vzkvést v její původní, tedy libanonské nádheře. Není divu, že i dnes Sýrie a Izrael urputně bojují, nyní většinou nevojensky, o nadvládu nad zpustošeným Libanonem. Jedině ten má dostatek vodních zdrojů, které následně sytí spodní prameny skryté hluboko pod povrchem pouště. Ale tzv. "freatické vrstvy", tedy podzemní rezervoáry vody z doby před mnoha tisíci lety, kdy zde pršelo, dnes zadarmo, a proto bezohledně využívá drtivou většinou Izrael. Třeba pro zavlažování skleníků s okrasnými květinami, které letecky exportuje do Evropy. Kdo je rychlejší a vyhrál válku, ten si ze společného a v tomto případě téměř neobnovitelného bohatství regionu urve více než chudí sousedi v uprchlických táborech. A voda má na Blízkém východě větší cenu než zlato či ropa. Ale to bychom se od Bible dostali na horkou půdu současnosti. Jedno je však jisté. Pokud víte přímo od Hospodina, že váš osud je spjat s půdou a se zemí stejně intenzivně, jako to popisuje dnešní první čtení, pak si svůj státní plácek oplotíte a nikoho tam nepustíte. Zejména ne palestinské obyvatele, kteří zde již nějaké to století žijí. Jakýmsi dějinným nedopatřením sice tvoří součást státu Izrael, ale jejich občanská práva jsou ztenčena na zlomek židovské hodnoty. Ale to bychom se dostali k terorismu, po druhé světové válce židovského a po Sedmidenní válce arabského původu, a tím i k vyhraným či prohraným válkám na Blízkém východě. Ty určují běh zdejších dějin již od křížových výprav, tedy od 12. století. Jak se do toho promítají dějiny spásy mi není známo, ale zato to ví všechny militantní organizace, židovské i arabské. A také podle svého přesvědčení jednají.

Markovo evangelium popisuje uzdravení hluchoněmého. Normálně to Ježíš dělá obratem ducha, bez nejmenšího vnějšího pohybu. Nyní pracuje, až se z něj kouří.

Proč to nešlo bezbolestně a hned? Zajímavá otázka. Klasická církevní odpověď poukazuje na symbolické jednání nutné pro ustanovení svátostí. Ježíš chce ukázat, že Boží milost působí přes určitá gesta a jednání, což popisuje předložená citace. Nic proti tomu, ale za celou věcí může být i něco jiného. Hluchoněmého přivedli příbuzní a třeba byl k nadpřirozenu stejně nedůvěřivý jako já. Když je někdo těžce postižený od narození (což v tomto případě nevíme) a nebo má zlomenou nohu (což v tomto případě víme), tak mu většinou chybí víra v okamžité uzdravení. Příroda, osud, bohové či Hospodin dopustili neštěstí a nikdo s tím nic nenadělá. Třeba museli příbuzní dotyčného horko těžko přesvědčovat, aby k zázračnému rabimu zašel. A třeba už byl za několika zázračnými léčiteli - dříve toto povolání kvetlo jako dnes v Americe - a kde nic, tu nic. Kde není víra, tam se nedějí ani zázraky. Proto Ježíš začíná šamanskými triky běžných vykonavatelů tohoto řemesla. Potřebuje v dotyčném vzbudit alespoň kapku víry, že zrovna on má na to, aby k uzdravení došlo. A také se mu to povedlo, i když ne bez boje a ne bez běžného čarování. Jindy uzdravoval i bez kejklířských kousků, ale nyní byly nutné ke vzbuzení víry. Zde se skrývá důležité poučení. Bůh bojuje za naši víru, protože mu na ní absolutně záleží. Když ji nemáme my, pokouší se naši pramalou důvěru probudit. Často k tomu inscenuje různé vnější okolnosti a "znamení", tedy události a jednání, které si zpětně vyložíme jako působení Hospodinovy přítomnosti. Jistě, některé z nich jsou institucionalizované, jako kázání, bohoslužba, svátosti, různé církevní obřady atd. Ty však nepůsobí k rozvinutí víry vždy, protože zapadají do všedního kolotoče zájmů a potřeb. Tady šlo o něco jiného. Hluchoněmý musel využít tuto jedinečnou šanci. Jiná by se mu možná už v životě nenaskytla. Také my se musíme naučit číst znamení, která jsou určena nám osobně a ne někomu jinému. Další důležitý bod. Postiženého přivedli příbuzní. Těm nešlo o víru hluchoněmého, ale o jeho fyzické uzdravení. Nenápadná znamení jsou často dána skrze jednání našich bližních, kteří jsou nám důvěrně a bolestně známí. Už je máme dávno přečtené do posledního puntíku, takže od nich neočekáváme nic nového. Ale skrze jejich jednání se možná nabízí šance udělat něco pro Boha, protože ten se dává takovýmto způsobem poznat. I dnešní evangelium se vyplatí číst stále znovu, novýma očima. I zápas víry s nevěrou musíme bojovat stále znova.