Exkluzivita smlouvy
Autor: Kázání ze serveru umlaufoviny.com, nyní již dostupném pouze v internetovém archivu.
Texty převzaty ze serveru umlaufoviny.com pod licencí Creative Commons 4.0
Originál textu najdete na serveru web.archive.org
2. neděle v mezidobí
Hledaný citát: Lk 16 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 1 Kor 6,13-20
Datum: 19. 1. 2003
Texty převzaty ze serveru umlaufoviny.com pod licencí Creative Commons 4.0
Originál textu najdete na serveru web.archive.org
2. neděle v mezidobí
Hledaný citát: Lk 16 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 1 Kor 6,13-20
Datum: 19. 1. 2003
Žít přirozeneě mimo přirozenost
Trojnásobné volání Hospodina na mladého Samuela je doplněno o Janovo líčení Ježíšovy odpolední procházky. Potká Jana Křtitele a přitom mu s nonšalancí sobě vlastní odloudí dva učedníky. S malebností obou povolávacích historek kontrastuje strohost druhého čtení, kde liturgická cenzura začernila zajímavou pasáž o prostitutkách. Škoda. Místo zduchovnělého moralizování, které se snaží nabídnout okleštěná církevní verze, by se posluchač nudného nedělního kázání mohl zamyslet nad řádným biblickým tématem. Komentujme tedy cenzurou vynechaný úryvek vzhledem k oběma ostatním perikopám. Náš bohabojný úmysl podporuje fakt, že Ježíš měl k prostitutkám pastoračně blízko. Také mu to mnozí vyčítali, například jeden laický teolog jménem Šimon (Lk 7,36-50
Filosoficky a dobově naladěný mužský úd Pavlem založeného korintského sboru asi netrpěl při občasné návštěvě nevěstince žádnými velkými výčitkami. Jeho napůl křesťanští kolegové z gnostických sekt se oddávali libertinismu zcela bez výčitek. Uváděli do praxe svou svéráznou teologii a přitom si vesele užívali. Co tedy Pavlovi na prostituci vadilo? Proč ji odmítal? Morální argumenty nemohl mít podložené teoretickým či filosofickým zdůvodněním, protože je tehdejší doba ještě neznala. Uznání striktně monogamního manželství, bez manželových záletů (od manželky se vyžadovala věrnost naprosto bez diskuse), přišlo ve filosofii poměrně pozdě, až v 1. století po Kristu. Jedním z prvních obhájců trvalé manželské věrnosti byl například stoický myslitel Rufus Musonius, učitel známého stoika Epiktéta (†135). Ale krásný manželský vztah udržovali již Římané. Za přečtení stojí třeba dopisy, které psal přírodovědecky založený myslitel Plinius (†79) své manželce Calpurnii. Leccos již tehdy bylo ve vzduchu. Pilné přístavní město Korint však mělo jiné starosti než sledování nejasných proudů v tehdejší postmoderně, která přišla s obhajobou řádného manželství.
Židovsky a biblicky založenému Pavlovi šlo o princip smlouvy. Bůh ustanovil skrze Noeho po potopě smlouvu s celým lidstvem a tu pak specifikoval pro jeden národ. Ten si z kontraktu žádnou těžkou hlavu nedělal, ale díky popraveným prorokům a národním katastrofám se ke smlouvě volky nevolky navracel. Jinak by asi ani žádný Mesiáš (tedy Mesiáš z hlediska křesťanů, a nikoliv židů) nemohl přijít. Ježíš se při obhajobě manželství (např. Lk 16,18
Do této smluvní problematiky zapadají oba příběhy povolání. Bůh ví, že smlouvu nemůže lidem vnutit jako nějaký spotřební šmejd. Nejvyšší je nesmrtelný. Má tudíž dost času a klidně se nabízí třeba i třikrát, jako v prvním čtení. Je také vševědoucí a dobře ví, že smrtelníci potřebují prostor pro svobodný a nikým necenzurovaný dialog, kde si dané Boží volání musejí ověřit skrze zkušenosti ostatních. Teprve pak je mohou šířit dál, což ukazuje Janovo evangelium. Učedníci přetažení od Jana Křtitele zlanařili další kamarády. Brzo vznikla apoštolská dvanáctka, která po sebevraždě pokladníka a nanebevstoupení kapitána nastoupila do dalších misijních zápasů jako kvalitně sehraný tým. Exkluzivita smlouvy, jíž se dovolává apoštol Pavel, se vhodně doplňuje s rozhovorem, váháním a ověřováním, které dokazují první čtení a evangelium. I prostitutky z vynechaného druhého čtení v něm hrají důležitou roli. Představují stín nevěry a hříchu, který nutně a nevyhnutelně doprovází každé důležité rozhodnutí. To sice může být vykonáno a platí za pevně daný fakt, přesto je neustále nahlodáváno selháními a pochybnostmi. Snad proto představovaly sexuální pracovnice výzvu i pro Ježíše. Hříchy netrpěl, ale slabostmi a pochybnostmi jistě ano. Jinak by nebyl člověkem. Jeho kritikové z řad tehdejšího kněžstva tyto problémy neměli. Téma prostituce veřejně cenzurovali, soukromně mu možná potají holdovali. Realismus Pavla, Ježíše a proroků vidí život takový, jaký vskutku je. Pak k němu zaujímá stanovisko z hlediska Hospodinovy smlouvy. Ideologické vidění vidí život tak, jak si ho přeje vidět, a pak škrtne z reálu to, co se nehodí. Jako ve druhém čtení.
Trojnásobné volání Hospodina na mladého Samuela je doplněno o Janovo líčení Ježíšovy odpolední procházky. Potká Jana Křtitele a přitom mu s nonšalancí sobě vlastní odloudí dva učedníky. S malebností obou povolávacích historek kontrastuje strohost druhého čtení, kde liturgická cenzura začernila zajímavou pasáž o prostitutkách. Škoda. Místo zduchovnělého moralizování, které se snaží nabídnout okleštěná církevní verze, by se posluchač nudného nedělního kázání mohl zamyslet nad řádným biblickým tématem. Komentujme tedy cenzurou vynechaný úryvek vzhledem k oběma ostatním perikopám. Náš bohabojný úmysl podporuje fakt, že Ježíš měl k prostitutkám pastoračně blízko. Také mu to mnozí vyčítali, například jeden laický teolog jménem Šimon (Lk 7,36-50
). Vynechaná pasáž z Prvního listu Korintským obsahuje verše 1 Kor 6,15b-16
a zní následovně:
Máme tedy z údů Kristových činit údy nevěstky? Rozhodně ne! Což nevíte, že kdo se oddá nevěstce, je s ní jedno tělo? Je přece řečeno "Budou ti dva jedno tělo."
Korint, důležité přístavní město, jistě netrpěl nedostatkem placených sexuálních pracovnic. K tomu musíme připočíst volnou morálku antiky, v níž manželství mělo spíše ekonomický charakter.
Zajišťovalo především legitimitu potomstva pro pokračování rodové linie. Ani tehdejší filosofie epikurejců a kyniků nebyla nijak přísná a nechávala tělu poměrnou volnost. Známý prostořeký mudrc Diogenes (†320) působil přímo v Korintu. Traduje se o něm historka, že onanoval přímo na veřejném prostranství. Z hlediska jiných, důležitějších věcí týkajících se smyslu života nebylo tělesné potěšení hlavním existenčním zájmem.
Potřeby těla byly považovány za přirozené, tím i za zcela legitimní. Zastánci stoického vztahu k tělu se odvolávali na tragika Euripida (naturalia non sunt turpia, Fragment 15) a na celou klasickou tradici antiky. Minimalistický myslitel žijící v sudu chtěl jen názorně dokázat, nakolik se veřejné mínění rozchází se zákonem přírody - tedy s tím, co později křesťanství a zejména katolická teologie 17.-19. století poctila jménem "přirozenost". Přirozenost se mění v souladu s různými filosofickými školami, to jen ideologie se tváří, že zůstává na věčné časy.
Filosoficky a dobově naladěný mužský úd Pavlem založeného korintského sboru asi netrpěl při občasné návštěvě nevěstince žádnými velkými výčitkami. Jeho napůl křesťanští kolegové z gnostických sekt se oddávali libertinismu zcela bez výčitek. Uváděli do praxe svou svéráznou teologii a přitom si vesele užívali. Co tedy Pavlovi na prostituci vadilo? Proč ji odmítal? Morální argumenty nemohl mít podložené teoretickým či filosofickým zdůvodněním, protože je tehdejší doba ještě neznala. Uznání striktně monogamního manželství, bez manželových záletů (od manželky se vyžadovala věrnost naprosto bez diskuse), přišlo ve filosofii poměrně pozdě, až v 1. století po Kristu. Jedním z prvních obhájců trvalé manželské věrnosti byl například stoický myslitel Rufus Musonius, učitel známého stoika Epiktéta (†135). Ale krásný manželský vztah udržovali již Římané. Za přečtení stojí třeba dopisy, které psal přírodovědecky založený myslitel Plinius (†79) své manželce Calpurnii. Leccos již tehdy bylo ve vzduchu. Pilné přístavní město Korint však mělo jiné starosti než sledování nejasných proudů v tehdejší postmoderně, která přišla s obhajobou řádného manželství.
Židovsky a biblicky založenému Pavlovi šlo o princip smlouvy. Bůh ustanovil skrze Noeho po potopě smlouvu s celým lidstvem a tu pak specifikoval pro jeden národ. Ten si z kontraktu žádnou těžkou hlavu nedělal, ale díky popraveným prorokům a národním katastrofám se ke smlouvě volky nevolky navracel. Jinak by asi ani žádný Mesiáš (tedy Mesiáš z hlediska křesťanů, a nikoliv židů) nemohl přijít. Ježíš se při obhajobě manželství (např. Lk 16,18
) dovolával stejných slov o jednotě muže a ženy (Gn 2,24
) jako Pavel v citovaném verši 16. Původní smlouva daná přímo Hospodinem nese nadčasovou platnost. Pokud s ní nesouznějí dobové praktiky, tím hůř pro ně. Na stejném principu dnes obhajují nerozlučitelnost manželství všechny křesťanské církve. Nemohou jinak. Boží činy ustavené na počátku stvoření nesou archetypickou, obecně závaznou platnost. Pacta sunt servanda, uzavřené smlouvy se musí dodržovat. První lidé sice při smlouvání nehráli žádnou významnou roli, zato oslavili litkup. Eva vyšla z Adamova žebra a měla jistě své vlastní starosti. Jakmile se však i Adam zotavil po provedené operaci, pookřál a souhlasně přivítal Hospodinův zákrok: "Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla:" (Gn 2,23
). Co dělali pak, není věcí našeho zbožného tázání. Podstatné je, že smlouvu o Boží věrnosti brzo porušili a nás všechny to něco stojí.
Do této smluvní problematiky zapadají oba příběhy povolání. Bůh ví, že smlouvu nemůže lidem vnutit jako nějaký spotřební šmejd. Nejvyšší je nesmrtelný. Má tudíž dost času a klidně se nabízí třeba i třikrát, jako v prvním čtení. Je také vševědoucí a dobře ví, že smrtelníci potřebují prostor pro svobodný a nikým necenzurovaný dialog, kde si dané Boží volání musejí ověřit skrze zkušenosti ostatních. Teprve pak je mohou šířit dál, což ukazuje Janovo evangelium. Učedníci přetažení od Jana Křtitele zlanařili další kamarády. Brzo vznikla apoštolská dvanáctka, která po sebevraždě pokladníka a nanebevstoupení kapitána nastoupila do dalších misijních zápasů jako kvalitně sehraný tým. Exkluzivita smlouvy, jíž se dovolává apoštol Pavel, se vhodně doplňuje s rozhovorem, váháním a ověřováním, které dokazují první čtení a evangelium. I prostitutky z vynechaného druhého čtení v něm hrají důležitou roli. Představují stín nevěry a hříchu, který nutně a nevyhnutelně doprovází každé důležité rozhodnutí. To sice může být vykonáno a platí za pevně daný fakt, přesto je neustále nahlodáváno selháními a pochybnostmi. Snad proto představovaly sexuální pracovnice výzvu i pro Ježíše. Hříchy netrpěl, ale slabostmi a pochybnostmi jistě ano. Jinak by nebyl člověkem. Jeho kritikové z řad tehdejšího kněžstva tyto problémy neměli. Téma prostituce veřejně cenzurovali, soukromně mu možná potají holdovali. Realismus Pavla, Ježíše a proroků vidí život takový, jaký vskutku je. Pak k němu zaujímá stanovisko z hlediska Hospodinovy smlouvy. Ideologické vidění vidí život tak, jak si ho přeje vidět, a pak škrtne z reálu to, co se nehodí. Jako ve druhém čtení.