Prostota víry

Autor: Kázání ze serveru umlaufoviny.com, nyní již dostupném pouze v internetovém archivu.
Texty převzaty ze serveru umlaufoviny.com pod licencí Creative Commons 4.0
Originál textu najdete na serveru web.archive.org
13. neděle v mezidobí
Hledaný citát: 2Kor 8,1-13 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Mdr 1,13-15; Mdr 2,23-24; 2 Kor 8,7.9.13-15; Mk 5,21-43
Datum: 29. 6. 2003
Lékař léčí, Ježíš uzdravuje

Na dnešní neděli připadá tento rok svátek apoštolů Petra a Pavla. Při vší úctě k těmto velikánům jedeme dále ve všedních nedělích, takže komentuji texty 13. neděle a ne vlastní texty ke svátku. Pro faráře je tak jako tak neděle dnem pracovního ruchu a na svátek právo nemá. Schrupne si a zalenoší většinou až v pondělí. Tematicky k sobě patří vykuchané první čtení z Knihy moudrosti a Ježíšova lékařská exhibice popisovaná v Markově evangeliu. Kniha moudrosti má tak silnou víru, že odmítá vidět realitu. Ani "smrt prý na zemi nevládne!" (Mdr 1,14) Práce kvapná, málo platná. Řecký originál říká jasně, že na zemi nevládne "království Hádu", což opravdu sedí, protože mrtví nemají mezi živými co dělat. Podobné věci se dočteme v nobelizujících románech stylu "Sto roků samoty", ale neuvidíme je v pozemské realitě. Oba světy jsou jasně odděleny a inspirovaný autor dobře věděl, že Hospodin stvořil zemi pro život a nikoliv pro smrt. Smrt se nahoře pochopitelně vyskytuje, ale nevládne. Její vláda se omezuje na království stínů, ať již se jmenuje Šeol u židů nebo řecký Hádés. Možná by chtěla panovat i nahoře bez omezení, ale to jí Bůh zatrhl. Člověk dostal ještě větší výsadu, totiž být vyňatý i z vlády Šeolu. Ale to si pohnojil vlastní vinou hned na začátku kariéry. Tolik ke smyslu prvního čtení, pokaženého nedomrlým překladem.

Ježíš ve své léčitelské exhibici potvrzuje smysl výše řečeného. Jairova dcera už byla mrtvá, jinak by ji nemohl vzkřísit z mrtvých. Marek ovládá scénické popisy stejně dobře jako princ Drsoň dvorní etiketu. V obou případech uzdravení ukazuje, že pozemské prostředky selhaly. Žena s krvotokem vynaložila velké prostředky na doktory, ale "šlo to s ní stále k horšímu." (Mk 5,26) Že by se felčaři spolčili se zubatou, aby jí pomohli k moci a sobě k penězům? Marek chová k doktorům zdravou selskou nedůvěru. Nijak se mu nedivím. Moje matka byla celý život zdravotní sestrou, a její bytostnou nedůvěru vůči doktorům jsem asi zdědil. Do nemocnice se nešla léčit, jen si tam zaběhla umřít. Podobně se vysmívají lidé se zdravým rozumem Ježíšovu medicínskému zápalu věnovanému mrtvole dívky skoro na vdávání, bylo jí už dvanáct let. Doktorovi, který si plete spánek se smrtí, bych se asi smál také. Nebeský léčitel pro jistotu všechny se zdravým rozumem vyhnal a nechal si tam jen pár apoštolů, aby to měl později kdo napsat. Uzdravení bylo způsobeno Jairovou vírou, že Ježíš něco takového gigantického opravdu zvládne. Ti rozumní už věděli, že rabi přišel pozdě, ale Jairos přece jen věřil. Asi nevěděl, čemu vlastně věřil, protože všechno už bylo stejně v háji. Ale věřil až do konce a jeho dcera byla uzdravena.

Podobně se dělo i ženě s krvotokem. Ježíš jí také říká, že ji uzdravila její víra (Mk 5,34). Ale jaká víra? Šlo opravdu jen o magickou moc Ježíšova šatu? Text říká jasně, že šlo o vztah k jeho osobě. Ale obrátit se na něj přímo, to si netroufala. Muž, a k tomu ještě představený synagogy, se může s jiným mužem na veřejnosti vybavovat, jak chce. Byla jen žena, postižená nečistým krvácením, o němž nemohla před ostatními říci ani slovo, jinak by ji zahnali kamením pryč z normální společnosti, kde byla úplně načerno. S Mojžíšovým zákonem nejsou žádné špásy. Nemocná měla pádné důvody k tomu, aby svou víru projevila pouze interně. Proto si v duchu říkala: "Dotknu-li se alespoň jeho šatu, budu zachráněna." (Mk 5,28) Ježíš se po jejím uzdravení choval netaktně. Jistěže věděl, že se pneumaticky a terapeuticky exponoval. Ale chtěl, aby dotyčná řekla, co se stalo. Tím ji vystavil přinejmenším společenské kritice, protože mezi zdravými ve svém stavu neměla co dělat. Po jejím přiznání nemoci byli všichni kolem nečistí, protože se jí dotkli, i když nevědomě. Před jejím přiznáním byli nečistí také, ale o čem srdce neví, z toho hlava nebolí. Ježíš si Mojžíšův zákon interpretoval velice volně, a to mu bylo na závěr připočteno k tíži.

Pojďme k víře, kterou Ježíš chválí. Nevíme o ní, striktně řečeno, vůbec nic. U obou šlo o překlenutí již bezvýchodné situace, kdy věřili slepě, navzdory věcným argumentům mluvícím proti. Ženě nepomohli doktoři, Jairovi zase rozumné duše vysvětlovaly, že na léčení je už trochu pozdě. Ježíš tuto víru provokuje nepřímo, faktem své přítomnosti a díky své pověsti úspěšného lidového léčitele. Ale víru musí projevit dotyční sami, v tom jim nijak viditelně nepomáhá. Pak ale řekne, že je jejich víra uzdravila. To je zajímavé. Neřekl, že je on sám osobně nebo jeho nebeský Táta uzdravil. Slovo "abba" znamená "tatínek", je to aramejská zdrobnělina. Nazaretský jasně řekl, že je uzdravila jejich víra. On sám nic, on jen muzikant. Jakoby Bůh čekal na projevenou víru a pak reagoval čistě kauzálně: Máš víru? OK, tak jsi zdravý. Je to tak jednoduché, že se tomu nechce věřit. Víra, vzácné zboží. Kázáním věci trochu zašmodrcháme, abychom je nakonec zase zjednodušili. Asi Hospodina v jeho trojičním stavu příliš komplikujeme, vinou tisíciletého úsilí spřátelených a znepřátelených teologů. Víra věci zjednodušuje, na rozdíl od spekulativního rozumu, který ze své podstaty nesnáší prosté věci. Ale Markovo vyprávění je prosté, jinak by víru nevidělo ve správném světle. V jakém světle? To nevíme, ale máme věřit.