Bůh v betonové kostce

Svátek víry nebo náboženská slavnost?

Pokud nechceme zpívat věčné andělské chvalozpěvy na Ježíše proměněného v kostce chleba a v doušku vína, které prozřeme duchovním zrakem, a poté pozřeme zcela profánně, pak je lépe dívat se někam úplně jinam. V květnu 2005 byl konečně v centru Berlína otevřen památník obětem holocaustu. Návrh památníku prošel mnoha revizemi a bouřlivými debatami v parlamentu. Nakonec zvítězil projekt jednoduchý a působivý. Americký architekt Peter Eisenman nechal u Brandenburské brány vztyčit téměř tři tisíce betonových bloků vysokých kolem pěti metrů. Jsou nestejné výšky a jejich celková kompozice vytváří dojem mořských vln. Mlčení betonových stél připomíná ticho masových hrobů, betonové lágry všech koncentračních táborů světa a vnuká hrůzu nad nepochopitelným tajemstvím zla, které v lidské historii dosáhlo svého prozatímního vrcholu. Výzva symbolicky ztělesněného zla u Brandenburské brány je měřitelná s výzvou dnešních čtení.

Pokusme se najít v citovaném úryvku z Exodu literární paralelu k památníku utrpení. Hospodin sjednává na Sinaji s lidem obsáhlou smlouvu obsahující všechno na světě: od sankcí za vraždu až po rituální kuchařku (nebudeš vařit kůzle v mléce jeho matky). Desatero sepsané na kamenné desky se nakonec zpečetí klasickým rituálem.

Symbolický význam oběti je zcela zřejmý: krev, symbol života poznamenává vztyčené stély symbolizující transcendenci posvátného prostoru, který zahrnuje fyzické místo Hospodinova zjevení a symbolicky objímá celé společenství Izraele. Stejně tak připomínají vztyčené bloky památníku bezejmenné oběti národa, který svou krví a slzami znovu a znovu potvrzuje přetěžký úděl vyvolení. Také posvátnost místa dostala v Berlíně své oprávnění. V nejbližším okolí památníku se nesmí prodávat pečené klobásy a jiné blbosti. I sekularizovaná doba brání historickou paměť před profánním znesvěcením. Památník a Mojžíšova oběť žijí ze symboliky sakrálna, jež nelze uchopit jinak než odkazem na nevýslovné a nepochopitelné.

Eucharistie však není tak jednoduše aplikovatelná na zmíněnou symboliku Mojžíše a Berlína. Ježíš byl laik, a proto nepatřil k saducejské kněžské třídě, která měla monopol na symbolické zpřítomňování Mojžíšovy očistné a smiřující oběti v Jeruzalémském chrámu. Tesař z Nazareta dokonce nepatřil ani k farizejům (zbožným), kteří od zničení chrámu Římany v roce 70 vedou židovstvo až do dnešní doby. On byl takový normální člověk s nenormálním původem, čemuž odpovídá i založení eucharistie. V symbolickém momentu svého života (viz dnešní Markovo evangelium) posvětil jeden liturgický úkon jako zásadní věc. Tolik k významu díkůvzdání, které jeho učedníci v daném okamžiku asi považovali za zcela normální. Vždyť dělal jen to, co měl dělat (a také dělal a dělá) každý Žid, který u rodinného stolu předsedal slavnostnímu sederu, tj. slavení paschy. Toto slavení má příchuť jisté normálnosti a laickosti. Jistěže se na tento svátek nebude číst úryvek z Listu Korintským, kde Pavel napomíná nezvedené křesťany, aby se během eucharistické hostiny neopíjeli a aby se o jídlo dělili s potřebnými: "Každý se dá hned do své večeře, a jeden má hlad, druhý se opije." (1 Kor 11,21

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: Smrt Páně zvěstujete (Ranní slovo)

Čtení je také zmíněno v textech: 6. neděle v mezidobí (B) (Václav Vacek) 4. neděle v mezidobí (C) (Václav Vacek) 21. neděle v mezidobí (B) (Václav Vacek) 20. neděle v mezidobí (B) (Václav Vacek)

Všechny odkazy

) Ale zneužití eucharistie je možné právě proto, že eucharistie je ve své podstatě velmi nekněžská záležitost. Jde o rodinnou slavnost, kterou slavili laikové. A eschatologické důsledky Ježíšova gesta nám připomíná List Židům v dnešním čtení. Protože Ježíš je náš věčný velekněz, který svou dokonalou obětí jednou provždy naplnil smysl Starého zákona, pak také nepotřebujeme žádné další kněze a žádné další oběti: "A ten, na nějž se to slovo vztahuje, pocházel z jiného pokolení, z něhož nikdo nekonal službu u oltáře. Je dobře známo, že náš Pán pocházel z Judy, a u Mojžíše není zmínky o kněžích z tohoto pokolení." (Žd 7,13-14

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Čtení je také zmíněno v textech: Bůh v betonové kostce (B) (Umlaufoviny)

) Tvrdá to řeč slova přímo Božího.

Jak je možné, že dnes kněží slaví jako o život a svátečně nastrojený lid s družičkami tomu dodává příslušnou pompéznost? Jak to, že z původně laické rodinné slavnosti, jíž předsedal jeden tesař, se stalo další náboženské divadlo srovnatelné s rituálním provozem Jeruzalémského chrámu? Otázky jsou na místě, protože vyplývají z podstaty dnešních čtení. Interpretace eucharistie na svátek Těla a Krve Páně si ovšem žádá své. Nakupení velkých písmen ukazuje na transformaci dramatu víry: v tradičním katolickém provedení se stala opět náboženstvím, tedy kultovním dramatem. A kultovní drama potřebuje vybranou skupinu obětníků, kteří zastoupí Hospodina stejně spolehlivě jako třída kněží pocházející z Árona. Tato třída nakonec zanikla. I katoličtí kněží se dnes svými božíhodovými obřady stávají stále méně pochopitelnými. A v tomto bodu se vracíme na začátek. Nepohodlné a kontroverzní pole betonových bloků připomíná neuchopitelné tajemství absolutního zla. I Ježíš schoval své největší tajemství do téměř profánní hostiny. Neměli bychom tuto skutečnost víry bezhlavě oblékat do pestrého náboženského roucha. Ukřižování nakonec ukázalo téměř nahé tělo, které bylo stejně zohavené a ponížené jako každé jiné tělo přitlučené na kříž. Náboženská maska dnešního svátku chce toto pohoršení cílevědomě skrýt do falešné liturgické pompéznosti prováděné vybranou kněžskou třídou. V tom vidím pohoršení a riziko dnešního svátku.