Mesiáš a Antimesiáš

Mesiášem snadno a rychle

Adventní čtení ze Starého zákona se eminentně věnují Izaiášově prorocké škole. Důvod je prostý. Izaiášovci pořád na něco čekají a občas jim to vyjde, jako v dnešním úryvku. Zajatci v Babylóně mohou po vydání osvobozujícího ediktu perského krále Kýra odejít zpět do vlasti a s nimi i Boží pracovníci v nevděčném úřadu. Čím větší časový odstup je dělí od jejich duchovního zakladatele, tím více si troufají.
Anonym skrytý pod jménem svého mistra říká v prvním verši 61. kapitoly doslova: "Boží duch (ruach, pneuma) na mně spočívá, protože Pán mne pomazal (mašah, echrisén), aby se chudým hlásala radostná zvěst (eu-angelisasthai)." Všechny klasické výrazy v jedné větě, hebrejsky i řecky. Autor se považuje za Mesiáše, Krista (česky Pomazaného) a hlásá se vší skromností evangelium. Proč se říká, že Kristus existoval jen v jednom vydání? Pokud si všimneme obsahu zvěstování, vyniknou dvě roviny. Bezprostředně zmiňuje osud rodáků, zajatých, chudých a uvězněných v poutech otroctví. Těm především patří radostná zvěst oslavující Kýrovo rozhodnutí, které se týkalo pravděpodobně i jiných Asyřany porobených národů. Druhá rovina sdělení se týká uskutečnění spravedlnosti. Text používá podobné obraty jako Třetí kniha Mojžíšova (Leviticus) při stanovení podmínek tzv. milostivého léta (Lv 25

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Jeruzalémská bible (pracovní) Katolický liturgický překlad

Čtení je také zmíněno v textech: 19. neděle v mezidobí (B) (Václav Vacek) 32. neděle v mezidobí (B) (Václav Vacek) 18. neděle v mezidobí (C) (Václav Vacek) Teologie Tóry (Ranní slovo)

Všechny odkazy

).
Osvobození otroků, zrušení dluhů, prominutí pachtovného a vrácení zástav mělo nastolit v Izraeli integrální spravedlnost alespoň jednou za padesát let. Exegeti soudí, že šlo o kultovní ideál kněžské třídy, k němuž v praxi asi nikdy nedošlo. Konec konců ani dnes na tom nejsme lépe. Kdyby lidumilové celého světa poslechli Marxovo heslo a spojili se, přesto by neměli natolik silný vliv, aby donutili bohaté státy prominout všechny dluhy rozvojovým zemím. K politice a ekonomice patří kompromis a kus národního egoismu kombinovaného s osobními zájmy. Chudí si za to mohou sami, řekl by stoupenec dravého a zdravého neoliberalismu. Neviditelná ruka trhu prý charitu netrestá, ale lenost a nedostatek podnikavosti ano. Stát není dojná kráva, protože ji krmí především blahobytní, jejichž daněmi se tento ukrutný moloch živí. Kdybych nebyl cynikem a neměl tak tvrdé srdce, pokusil bych se nad údělem bohatých alespoň zaplakat.
Teolog osvobození z Babylóna si o vezdejších reformách nedělá nadbytečné iluze a věří spíše na vyrovnání pocházející shůry. Když mluví o spravedlnosti, používá zajímavý obrat vzatý z přírodního dění (Iz 61,11

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Jeruzalémská bible (pracovní) Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: 3. neděle adventní (B) (Bible na neděli) 3. neděle adventní (B) (Václav Vacek) 3. neděle adventní (B) (Václav Vacek) 3. neděle adventní (B) (Bible na neděli)

Všechny odkazy

). Nenápadné rašení zrna a růst rostlin připomíná pomalost i absolutní determinovanost biologického procesu. Za normálních okolností k rašení dojde a nic jej nemůže zastavit. Normální okolnosti světa jsou nespravedlnost, útisk a chudoba. Mezi nimi vzejde Boží spravedlnost, jež podle věřících a Bible při uskutečňování svého záměru nezná překážek. Fatálnost přírodního dění ukazuje na nutný pohyb dějin řízený z jednoho nebeského centra. Duchem pomazaný Mesiáš věří ve smysl historie a ukazuje její základní rysy. Bůh řídí dějiny skrytě. Podoben přírodní síle nutí spravedlnost k růstu. Někdy zasahuje do dějin i viditelně. Napravuje poměry pomocí svých nástrojů (zde perský král Kýros) a tím ukazuje prostému člověku, kde se má nasadit on sám.
Otázka spravedlnosti ve společenském a politickém rozměru hraje klíčovou roli. Proto nemáme proroky. Tak ošemetnou věc nebude nikdo z křesťanů veřejně riskovat. Co máme dnes označit za spravedlivý, tedy Bohem fedrovaný pohyb dějin? Všechny domácí křesťanské církve dnes již vědí, že měly včas a důrazně odsoudit přinejmenším neřády privatizace, za jejíž ekonomické důsledky budeme platit jedno desetiletí a za morální následky nejméně jednu generaci. Ale po deseti letech je generálem každý a tehdejších proroků bylo pomálu. Církve měly jiné starosti, především vlastní. Každý není Izaiášem, dokonce ani Deutero- či Tritoizaiášem ne. Doufejme, že spravedlnost běží i dnes jako kvazipřírodní proces. Nemyslím si ovšem, že bez našeho přičinění. Autor prvního čtení je stejného názoru. Okopat musíme sami, Bůh pak nechává vzrůst. Ani proroci nedostali nic zadarmo a zaplatit museli vlastním životem.
Jan Křtitel z Janova prologu se představuje v převleku důsledného Antimesiáše. Zatlouká své poslání, jak může. Tvrdí o sobě, že není ani Mesiáš, ani Eliáš, ani prorok. Svou identitu dokazuje citátem, který jsme rozebírali v minulém čtení (Iz 40,3

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Jeruzalémská bible (pracovní) Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: Svátek Ponoření Ježíše (C) (Václav Vacek) 2. neděle adventní (B) (Bible na neděli) 2. neděle adventní (B) (Václav Vacek) 2. neděle adventní (B) (Václav Vacek)

Všechny odkazy

). Jeho hlásání spravedlnosti navazuje na úkol Izaiášovy prorocké školy a obřad křtu snad na rituální očišťování praktikované židovským společenstvím esénů. Tím Jan nepřímo odpovídá na otázku po své identitě. Patří k proudu eschatologicky naladěného židovstva očekávajícího Mesiáše. Nesedí s rukama v klíně, ale snaží se o reformu společnosti a osobního života po vzoru milované prorocké školy. Spravedlnost má integrální rozměr a Mesiáš ji má završit, nikoliv zahájit.
O zahájení procesu nápravy se mají postarat lidé, o jeho dovršení pak samotný Bůh. Není snadné vyznat se v jeho záměrech, zvláště pokud se maskuje mesiášskými dvojníky, kteří nakonec Pomazanými nejsou. Ten z Babylóna to o sobě tvrdí, ale my křesťané víme, že jím nebyl. Pak je ovšem Lžimesiášem. Logická disjunkce platí: buď je ryba, nebo rak. Druhý aktér titul zapírá, ale poslaný přece jenom byl, protože jeho šéf to potvrdil (Mt 11,14

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: 3. neděle adventní (A) (Václav Vacek) Jan Křtitel – posel připravující cestu Páně (Ranní slovo) Jan Křtitel připravil Kristův příchod (Ranní slovo)

Čtení je také zmíněno v textech: 31. neděle v mezidobí (B) (Václav Vacek) 4. neděle čtyřicetidenní (A) (Václav Vacek)

Všechny odkazy

). Pak je Lžimesiášem z dobré vůle, což není příliš morální. Jan o sobě říká, že Eliáš není a Ježíš tvrdí, že ano. A když Křtitel zatlouká své poslání, proč ho Bůh kryje? Ale situace se dále komplikuje. Ježíš se výslovně dovolává dnešních slov proroka Izaiáše při svém slavném a neúspěšném kázání v rodném Nazaretu (Lk 4,18-19

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: 3. neděle v mezidobí (C) (Bible na neděli) 3. neděle v mezidobí (C) (Václav Vacek) 3. neděle v mezidobí (C) (Václav Vacek) 3. neděle v mezidobí (C) (Bible na neděli) 3. neděle v mezidobí (C) (Václav Vacek)

Všechny odkazy

). Že by nakonec Izaiáš skutečně Pomazaným byl, když se jiný Kristus dovolává jeho slov? Pak nemáme jen Mesiáše a Antimesiáše, který je Lžimesiášem z dobré vůle, ale i jednoho Vzdoromesiáše, který nemůže být Lžimesiášem, neboť jej pomazal Nejvyšší osobně. O pravém to víme dodatečně z Nového zákona, nepravý Kristus anuloval sám sebe v dnešním evangeliu a jeho předchůdce z Babylóna jmenoval do funkce samotný Hospodin, či spíše jeho Duch. Situace kolem problematicky Pomazaných, vskutku Pomazaných a Nepomazaných – i když přece jen tak trochu pomáznutých – se poněkud zašmodrchala, a to Božím přičiněním.
Ježíšovi vděční rodáci jej po kázání chtěli shodit ze skály, natolik je inspirovaný komentář Písma pohnul k rozhodnému činu. Na tradici prorocké služby se navazuje a reaguje různým způsobem. Vidění budoucnosti je nesnadno dešifrovatelné v přítomnosti. Jen málokomu z Ježíšových či Janových současníků se podařilo rozpoznat vidoucího. Proto nejsou všichni proroky, jen někteří a ti většinou skončí špatně nebo se jim přinejmenším nedopřává sluchu. Ježíš končí svou řeč o demaskování Křtitele jako povolaného proroka zcela charakteristicky: „Kdo má uši, slyš!“ (Mt 11,15

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: 3. neděle adventní (A) (Václav Vacek) Jan Křtitel – posel připravující cestu Páně (Ranní slovo) Jan Křtitel připravil Kristův příchod (Ranní slovo)

Čtení je také zmíněno v textech: 31. neděle v mezidobí (B) (Václav Vacek) 4. neděle čtyřicetidenní (A) (Václav Vacek)

Všechny odkazy

) Uši mají všichni, ale ne každý zaslechne to, co má slyšet. Řekové znali příběh o věštkyni Kasandře, dceři trójského krále Priama. Viděla budoucnost správně, včetně smrti svého bratra Hektora a pádu Tróje. Ale bůh Apollón ji stihl kletbou, takže jejím proroctvím nikdo nevěřil. Mohla si za to sama, protože roztouženému bohu slíbila milostné hrátky. Odměnu v podobě prorockého daru dostala předem, ale sama platit odmítla. Morálka příběhu je jasná, i když dvojznačná. Ale s darem prorokování to nikdy není jednoduché.