Absolutní klíčník
Autor: Kázání ze serveru umlaufoviny.com, nyní již dostupném pouze v internetovém archivu.
Texty převzaty ze serveru umlaufoviny.com pod licencí Creative Commons 4.0
Originál textu najdete na serveru web.archive.org
21. neděle v mezidobí
Hledaný citát: Mt 16,15-27 - nalezené výskyty: 1 - 2 - 3 - zrušit hledání
Téma: Iz 22,19-23
Datum: 21. 8. 2005
Texty převzaty ze serveru umlaufoviny.com pod licencí Creative Commons 4.0
Originál textu najdete na serveru web.archive.org
21. neděle v mezidobí
Hledaný citát: Mt 16,15-27 - nalezené výskyty: 1 - 2 - 3 - zrušit hledání
Téma: Iz 22,19-23
; Mt 16,13-20
(najít další)
Datum: 21. 8. 2005
O klíčích, o Bohu a mocichtivých lidech
Perikopy popisující moc klíčů celkem volně spojily proroka Izaiáše s dnešním evangeliem, v němž Petr dostává za své vyznání prvenství ve sboru apoštolů a jemu odpovídající moc klíčů (Mt 16,13-20
Klíče jsou důležité: mám nyní celý svazek, protože zastupuji oba farní kněze v Ústí nad Labem. Oba se odsunuli Kolína nad Rýnem, kde organizují masový zážitek mládežníků. Jsem nervózní a zamykám kdeco, protože na severu se hodně krade. Zdejší církev má hodně památek a málo lidí. Jsme takové hezké muzeum. Stejným dojmem na mne po mnohých encyklikách poslední doby působí i moc klíčů nynějšího Petrova nástupce. Kdo chce vědět více, ať si klikne na stránky časopisu Teologie a Společnost. Ale vezměme věci po pořádku. Původně se Ježíšovo zaslíbení Petrovi nevztahovalo výlučně na římského biskupa, ale na celou církev. Takto vykládá příslušný passus ještě svatý Augustin na začátku 5. století. Teprve s růstem významu Říma se symbolická moc klíčů stala skutečnou pravomocí, která nakonec v římskokatolické církvi skončila i absolutistickou vládou papeže. Římské slovo absolutum je odvozeno (participium perfekta passiva) od slovesa absolvo, čímž naznačuje to, co bylo uvolněno, odděleno, uzavřeno, odpuštěno. Slovo „absoluce“ odkazuje na formuli, kterou se při svátosti smíření uvádí odpuštění hříchů. Dvojznačnost absoluce je zcela na místě. Papežský úřad se v římskokatolické církvi představoval jako moc „Božího zástupce“ (vicarius Dei), jak tento post velebila protireformační a monarchistickou hypertrofií postižená doba katolických líbánek trůnu a oltáře. Dokud Garibaldi na papeži nedobyl zbytek Itálie, měl papež stejnou moc klíčů jako já, na dva týdny designovaný zástupce zdejšího arciděkana. Papež spravoval pro Boha, pro Boží církev – a nakonec i pro sebe – rozsáhlé majetky a území čili tehdejší církevní stát. Přitom bojoval proti zlým králům a šlechticům, kteří měli na Boží obročí aktivně spadeno. Soukromně bych řekl, že k tomu měli stejně dobrý důvod jako papežská moc. Dnes už to říci mohu, nikdo mne nepotrestá. Díky třikrát milosrdné Boží prozřetelnosti jsme totiž o všechno přišli. Papežský stát se scvrkl na zemičku jménem Vatikán. I mně by se během zástupu dýchalo mnohem pohodlněji, kdyby mnohé majetky přebral stát nebo obec a já se o ně ani během krátkého zástupu nemusel starat. Já pouze pasivně zajišťuji majetek a aktivně se modlím, aby k průšvihu došlo až po mém odchodu.
Také pevně věřím tomu, že se jednou papežská moc klíčů poněkud scvrkne a stane se mocensky chudší, lidsky vstřícnější a zásadně absoluční. Zejména bych si přál omezení vatikánského absolutismu. Aby se konečně prosadily střední články církevní správy, které jsou ze své podstaty kolegiálně organizované: biskupské konference, biskupské a jiné synody a podobně. Kardinál Ratzinger, nyní svatý otec Benedikt XVI., tomuto vývoji dříve příliš nepřál. Použil svou tehdejší moc prefekta Kongregace pro otázky víry k tomu, aby omezil vliv biskupských konferencí pouze na poradní hlas. A biskupské synody, například první kontinentální setkání afrických biskupů, jednaly pouze o bodech, které jim Řím oficiálně povolil. Vatikán musí formálně schválit i hubené závěry českého celocírkevního sněmu. Moc klíčů zavazuje, ve vyjmenovaných případech svazuje a omezuje. Absolutní moc plodí absolutum, tedy oddělení od zbytku jinak myslícího a žijícího světa. Ale my křesťané stejně ze světa nejsme. Tak o co vlastně jde.
Perikopy popisující moc klíčů celkem volně spojily proroka Izaiáše s dnešním evangeliem, v němž Petr dostává za své vyznání prvenství ve sboru apoštolů a jemu odpovídající moc klíčů (Mt 16,13-20
(najít předchozí, další)). Na celé věci je něco příznačného. K dnešnímu evangeliu se musel najít ve Starém zákoně text, který by se hodil. Ježíš svým výrokem o moci „moci klíčů“ (Mt 16,19
(najít předchozí)) poskytuje potřebnou stopu ke starozákonnímu výběru. Liturgický anonym sáhl po úryvku popisujícím nemilosrdný boj dvou státních funkcionářů konaný někdy v letech 730-701 př. Kristem. Judské království již platilo dobyvačným Asyřanům daně, ale zatím pravděpodobně nedošlo k Sancheríbově obléhání Jeruzaléma (roku 701). Nějaký Šebna, správce královského paláce čili první ministr, byl svržen a nahrazen jiným úředníkem, jemuž Izaiáš prorokoval lepší časy: „Na jeho rameno vložím klíč domu Davidova; když otevře, nikdo nezavře, a když zavře, nikdo neotevře.“ (Iz 22,22
) Onen Šebna si postavil honosný pomník, protože si dal vytesat hrob vysoko ve skále. To asi vlastnili tehdejší hodnostáři místo dnešního mercedesu a bankovního konta. Nového papaláše bude chránit nikoliv skalní masiv, ale samotný Hospodin. Boj dvou funkcionářů o koryto tak dostal vyšší význam, neboť Izaiáš a Hospodin se zapojili do hry a favorizovali jednoho z kandidátů.
Klíče jsou důležité: mám nyní celý svazek, protože zastupuji oba farní kněze v Ústí nad Labem. Oba se odsunuli Kolína nad Rýnem, kde organizují masový zážitek mládežníků. Jsem nervózní a zamykám kdeco, protože na severu se hodně krade. Zdejší církev má hodně památek a málo lidí. Jsme takové hezké muzeum. Stejným dojmem na mne po mnohých encyklikách poslední doby působí i moc klíčů nynějšího Petrova nástupce. Kdo chce vědět více, ať si klikne na stránky časopisu Teologie a Společnost. Ale vezměme věci po pořádku. Původně se Ježíšovo zaslíbení Petrovi nevztahovalo výlučně na římského biskupa, ale na celou církev. Takto vykládá příslušný passus ještě svatý Augustin na začátku 5. století. Teprve s růstem významu Říma se symbolická moc klíčů stala skutečnou pravomocí, která nakonec v římskokatolické církvi skončila i absolutistickou vládou papeže. Římské slovo absolutum je odvozeno (participium perfekta passiva) od slovesa absolvo, čímž naznačuje to, co bylo uvolněno, odděleno, uzavřeno, odpuštěno. Slovo „absoluce“ odkazuje na formuli, kterou se při svátosti smíření uvádí odpuštění hříchů. Dvojznačnost absoluce je zcela na místě. Papežský úřad se v římskokatolické církvi představoval jako moc „Božího zástupce“ (vicarius Dei), jak tento post velebila protireformační a monarchistickou hypertrofií postižená doba katolických líbánek trůnu a oltáře. Dokud Garibaldi na papeži nedobyl zbytek Itálie, měl papež stejnou moc klíčů jako já, na dva týdny designovaný zástupce zdejšího arciděkana. Papež spravoval pro Boha, pro Boží církev – a nakonec i pro sebe – rozsáhlé majetky a území čili tehdejší církevní stát. Přitom bojoval proti zlým králům a šlechticům, kteří měli na Boží obročí aktivně spadeno. Soukromně bych řekl, že k tomu měli stejně dobrý důvod jako papežská moc. Dnes už to říci mohu, nikdo mne nepotrestá. Díky třikrát milosrdné Boží prozřetelnosti jsme totiž o všechno přišli. Papežský stát se scvrkl na zemičku jménem Vatikán. I mně by se během zástupu dýchalo mnohem pohodlněji, kdyby mnohé majetky přebral stát nebo obec a já se o ně ani během krátkého zástupu nemusel starat. Já pouze pasivně zajišťuji majetek a aktivně se modlím, aby k průšvihu došlo až po mém odchodu.
Také pevně věřím tomu, že se jednou papežská moc klíčů poněkud scvrkne a stane se mocensky chudší, lidsky vstřícnější a zásadně absoluční. Zejména bych si přál omezení vatikánského absolutismu. Aby se konečně prosadily střední články církevní správy, které jsou ze své podstaty kolegiálně organizované: biskupské konference, biskupské a jiné synody a podobně. Kardinál Ratzinger, nyní svatý otec Benedikt XVI., tomuto vývoji dříve příliš nepřál. Použil svou tehdejší moc prefekta Kongregace pro otázky víry k tomu, aby omezil vliv biskupských konferencí pouze na poradní hlas. A biskupské synody, například první kontinentální setkání afrických biskupů, jednaly pouze o bodech, které jim Řím oficiálně povolil. Vatikán musí formálně schválit i hubené závěry českého celocírkevního sněmu. Moc klíčů zavazuje, ve vyjmenovaných případech svazuje a omezuje. Absolutní moc plodí absolutum, tedy oddělení od zbytku jinak myslícího a žijícího světa. Ale my křesťané stejně ze světa nejsme. Tak o co vlastně jde.