Boží maskáče
Autor: Kázání ze serveru umlaufoviny.com, nyní již dostupném pouze v internetovém archivu.
Texty převzaty ze serveru umlaufoviny.com pod licencí Creative Commons 4.0
Originál textu najdete na serveru web.archive.org
19. neděle v mezidobí
Hledaný citát: Mt 14,33 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: 1 Král 19,13
Datum: 7. 8. 2005
Texty převzaty ze serveru umlaufoviny.com pod licencí Creative Commons 4.0
Originál textu najdete na serveru web.archive.org
19. neděle v mezidobí
Hledaný citát: Mt 14,33 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: 1 Král 19,13
; Mt 14,22-33
(najít další)
Datum: 7. 8. 2005
Rozlišovat, rozlišovat, rozlišovat (V. I. Lenin)
Eliáš, znechucený kulturně-náboženským zápasem s královnou Jezabel podporující tehdy moderní a zcela funkční kult bohyň plodnosti, se zastavil na hoře Chorebu. Zde se mu dostalo poučení o duchovním rozlišování: zatímco žil v náboženském chaosu vyvolaného tím, že vyvraždil Baalovy proroky, Hospodin tiše připravoval další budoucnost. Protože prorok je znechucený, malomyslný a celkově ve špatné náladě vyvolané hladem a únavou, Hospodin mu věci ukazuje názorně. Ve vichřici nebyl, v zemětřesení také ne. Eliáš vycítí Boží přítomnost až v nepatrném vánku; teprve pak se zahalí pláštěm a postaví se před vchod jeskyně (1 Král 19,13
Při exerciciích toto místo často nabízím k rozjímání, protože obsahuje základní způsob, jak Bůh nepůsobí a jak působí. Většina lidí vidí Boží ruku velkých událostech: jejich hnusného šéfa trefil šlak, klevetivé sousedce chcípla koza a přitom přišlo i zemětřesení někde na druhém konci světa, při němž zahynuly desetitisíce lidí a zbytek domorodců prý pak spláchla přívalová vlna. Popsané události vzrušují naši představivost. Ať již proto, že se nás bezprostředně dotýkají (šéf, koza, sousedka...) nebo proto, že nás zaujmou svou nepochopitelností (tsunami...). Kde je zájem, tam se maká. Proto není problém zkonstruovat Boží ruku tak, aby danou věc sevřela plně v hrsti, s rachocením, zemětřesením a s jinými úkazy dobře známými z katastrofických filmů. Ne že ne, ale duchovní rozlišování začíná jinde – tam, kde namáhavě vyhodnocujeme systém poukazů a stop, které něco ukazují v dlouhodobé perspektivě. O ní toho mnoho nevíme, stopy jsou nejasné, naše zkušenosti v hledání malé a nespolehlivé, průvodci na cestě rozlišování skoro žádní nebo špatní, nezkušení, slepí, egoističtí, hřešící či vůbec chybějící. Je to fakt zázrak, že přes všechny tyto potíže se vůbec někomu podaří něco duchovně vyhodnotit a rozlišit.
Jak se to provozuje? Teolog John Henry Newman (1801-1890) mluví v této souvislosti o tzv. „sumarizačním smyslu“ (illative sense). Pokud jste rozumně či dokonce šťastně vdaná nebo ženatý, pak jistě víte, co jde. Partnera vám neurčil vůdce Moonovy sekty, ale dostali jste se na radnici nebo i k oltáři přes postupné skládání jistoty, že do toho praštíte právě s tímto dotyčným exemplářem homo sapiens. Pokud hledáte zpětně rozhodující okamžiky, jistě můžete některé najít; ale celek rozhodnutí se skládá ze součtu jednotlivých detailů, které jste soustavně vyhodnocovali a které nakonec ukazovaly jedním směrem. Tento způsob duchovního rozlišování vyžaduje několik předpokladů: 1) připravit v modlitbě a v rozjímání vnitřní smysly na Boží blízkost, podobně jako prorok; 2) dokázat rozlišit a katalogizovat stupnici duchovních prožitků a zkušeností, které s Bohem v průběhu času činíte; 3) vidět jejich celkové zaměření, orientaci a směřování vzhledem k vašemu způsobu života, který žijete v těch a těch poměrech, s vašimi dary a schopnostmi; 4) mít odvahu a víru jít po nastoupené cestě a nelekat se brutálních církevníků a církevnic, které mají na věci jiný názor.
Tolik k Božímu vánku. Nese dotyčného, ale jiným způsobem než bezhlavé chození po rozbouřeném moři, které v dnešním evangeliu provádí apoštol Petr (Mt 14,22-33
Eliáš, znechucený kulturně-náboženským zápasem s královnou Jezabel podporující tehdy moderní a zcela funkční kult bohyň plodnosti, se zastavil na hoře Chorebu. Zde se mu dostalo poučení o duchovním rozlišování: zatímco žil v náboženském chaosu vyvolaného tím, že vyvraždil Baalovy proroky, Hospodin tiše připravoval další budoucnost. Protože prorok je znechucený, malomyslný a celkově ve špatné náladě vyvolané hladem a únavou, Hospodin mu věci ukazuje názorně. Ve vichřici nebyl, v zemětřesení také ne. Eliáš vycítí Boží přítomnost až v nepatrném vánku; teprve pak se zahalí pláštěm a postaví se před vchod jeskyně (1 Král 19,13
). Pak jej Hospodin poslal na další misii spojenou tentokrát s méně spektakulárními událostmi, než bylo vyvraždění jeho náboženských kolegů.
Při exerciciích toto místo často nabízím k rozjímání, protože obsahuje základní způsob, jak Bůh nepůsobí a jak působí. Většina lidí vidí Boží ruku velkých událostech: jejich hnusného šéfa trefil šlak, klevetivé sousedce chcípla koza a přitom přišlo i zemětřesení někde na druhém konci světa, při němž zahynuly desetitisíce lidí a zbytek domorodců prý pak spláchla přívalová vlna. Popsané události vzrušují naši představivost. Ať již proto, že se nás bezprostředně dotýkají (šéf, koza, sousedka...) nebo proto, že nás zaujmou svou nepochopitelností (tsunami...). Kde je zájem, tam se maká. Proto není problém zkonstruovat Boží ruku tak, aby danou věc sevřela plně v hrsti, s rachocením, zemětřesením a s jinými úkazy dobře známými z katastrofických filmů. Ne že ne, ale duchovní rozlišování začíná jinde – tam, kde namáhavě vyhodnocujeme systém poukazů a stop, které něco ukazují v dlouhodobé perspektivě. O ní toho mnoho nevíme, stopy jsou nejasné, naše zkušenosti v hledání malé a nespolehlivé, průvodci na cestě rozlišování skoro žádní nebo špatní, nezkušení, slepí, egoističtí, hřešící či vůbec chybějící. Je to fakt zázrak, že přes všechny tyto potíže se vůbec někomu podaří něco duchovně vyhodnotit a rozlišit.
Jak se to provozuje? Teolog John Henry Newman (1801-1890) mluví v této souvislosti o tzv. „sumarizačním smyslu“ (illative sense). Pokud jste rozumně či dokonce šťastně vdaná nebo ženatý, pak jistě víte, co jde. Partnera vám neurčil vůdce Moonovy sekty, ale dostali jste se na radnici nebo i k oltáři přes postupné skládání jistoty, že do toho praštíte právě s tímto dotyčným exemplářem homo sapiens. Pokud hledáte zpětně rozhodující okamžiky, jistě můžete některé najít; ale celek rozhodnutí se skládá ze součtu jednotlivých detailů, které jste soustavně vyhodnocovali a které nakonec ukazovaly jedním směrem. Tento způsob duchovního rozlišování vyžaduje několik předpokladů: 1) připravit v modlitbě a v rozjímání vnitřní smysly na Boží blízkost, podobně jako prorok; 2) dokázat rozlišit a katalogizovat stupnici duchovních prožitků a zkušeností, které s Bohem v průběhu času činíte; 3) vidět jejich celkové zaměření, orientaci a směřování vzhledem k vašemu způsobu života, který žijete v těch a těch poměrech, s vašimi dary a schopnostmi; 4) mít odvahu a víru jít po nastoupené cestě a nelekat se brutálních církevníků a církevnic, které mají na věci jiný názor.
Tolik k Božímu vánku. Nese dotyčného, ale jiným způsobem než bezhlavé chození po rozbouřeném moři, které v dnešním evangeliu provádí apoštol Petr (Mt 14,22-33
(najít předchozí)). Vletěl do bouře bez víry, vyzbrojen pouze drzostí galilejského rybáře. A protože ani neuměl plavat, musel jej pohotový Ježíš vytáhnout z bryndy. Rozlišování proroka Elizea ukazuje na jiný druh duchovní zkušenosti opřené o víru: ta musí být nikoliv drzá a bezhlavá, ale pomalá, inteligentní, vytrvalá, vědoucí, interpretačně schopná, sebekritická, kritická vzhledem k případnému duchovnímu vůdci, kterého ale zase nesmí tak úplně poslat k ledu, pokud si myslí, že ještě může být k něčemu dobrý nebo dobrá. Protože v dnešní době už většina z nás plavat umí, a tudíž nepotřebuje chodit po vodě, považuji první způsob sbírání zkušeností a „chození s Bohem“, jak zní starozákonní výraz, za zcela přiměřený mentalitě 21. století.