Prostitutky v dějinách spásy
Autor: Kázání ze serveru umlaufoviny.com, nyní již dostupném pouze v internetovém archivu.
Texty převzaty ze serveru umlaufoviny.com pod licencí Creative Commons 4.0
Originál textu najdete na serveru web.archive.org
10. neděle v mezidobí
Hledaný citát: Mt 9,13 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: Oz 6,3-6
Datum: 5. 6. 2005
Texty převzaty ze serveru umlaufoviny.com pod licencí Creative Commons 4.0
Originál textu najdete na serveru web.archive.org
10. neděle v mezidobí
Hledaný citát: Mt 9,13 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: Oz 6,3-6
; Mt 9,9-13
(najít další)
Datum: 5. 6. 2005
Trocha milosrdenství neuškodí
Ježíš opakuje v evangeliu známou větu z prvního čtení, na niž má autorské právo prorok Ozeáš: „Milosrdenství chci, ne oběť.“ (Oz 6,6
Ale podívejme se na historku s Gomerou, dcerou diblajimskou, jinýma očima. Asi mělo její zaměstnání na proroka nemalý vliv, protože se táhne jako červená nit celým jeho prorokováním. Polidštil přísného Boha Izraelců, jenž Ozeášovými ústy chce milosrdenství, a nikoliv oběť. Této věty se dovolává Ježíš v dnešním evangeliu, čímž dosvědčuje její platnost i pro učení Nové smlouvy (Mt 9,13
Ambivalentní role prostitutky Gomery je zřejmá. Hřešila a její hřích přivedl na svět ženské pojetí Boha hlásané patriarchálním prorokem Ozeášem téměř proti jeho vůli. Ženského Hospodina by jistě neobjevil, kdyby si Gomeru nevzal. A tu by si jistě nevzal, pokud by mu to Hospodin přímo nenařídil. Takže milosrdný Hospodin nechá přes jednu sexuální pracovnici vnést do dějin spásy novou tradici poznání své vlastní osoby. Tím získává Gomera – možná proti své vůli – nepopiratelný podíl na polidštění Starého zákona, dnes potvrzeného dokonce i tím, že se o ženských vlastnostech Boha píše v Katolickém týdeníku. Tím vešla bohovědně nekorektní Gomera zadními vrátky jednak do dějin spásy a jednak do zmíněné tiskoviny. Tato žena nebyla první humanistickou pracovnicí dějin. Hned na úsvitu dějin způsobila jedna její kolegyně naprosto epochální obrat srovnatelný pouze s Ozeášovým teologickým obratem. Nejstarší sumerský epos o Gilgamešovi praví, že divoch Enkidu žil napůl jako zvíře a nic nedbal na vznik první městské civilizace. Proto k němu tehdejší náboženské ústředí v čele s Gilgamešem poslalo špičkovou chrámovou prostitutku, v jiném podání pouhou otrokyni. Ta z něj po provedení základních lidských úkonů udělala normálního člověka vědomého si svých pohanských a všeobecně lidských povinností.
Ježíš opakuje v evangeliu známou větu z prvního čtení, na niž má autorské právo prorok Ozeáš: „Milosrdenství chci, ne oběť.“ (Oz 6,6
). Jeho život nebyl lehký, ale z jiného důvodu než klasicky
prorockého. Dostalo se mu následujícího Hospodinova úradku: "Jdi, vezmi si
nevěstku a ze smilstva měj děti. Země jen smilní a smilní, odvrací se od
Hospodina." (Oz 1,2
) Prorok úkol splnil, jak jinak, když se dostal do
Bible. Stal se hlasatelem ženského pojetí Boha, které bylo ve starozákonní
době velice vzácné. Dnes se snaží jiní církevní patriarchové zabránit
pronikání feministické teologie do církve tím, že taktně naznačují:
„Vždyť i ti chlapi (jako Ozeáš) již opěvovali v Bohu ženské
vlastnosti!“ Občas se u toho směji, a to ze dvou důvodů. Za prvé,
patriarchální zakuklenci v ženském převleku téměř nikdy nevzpomenou onu
historku se sexuální pracovnicí provdanou na příkaz Hospodina. Ono se to
nehodí do přehlídky zbožnosti, i když Bible tento fakt uvádí u Ozeáše
hned ve druhém verši. Dostat se k ženskému Bohu přes prostitutku nějak
nevoní, přinejmenším ne dnešním oficiálním feministům v církvi. Jejich
řeči čtou i děti a hlavně normální věřící, kteří se nesmí ničím
znepokojovat, hlavně ne syrovým životem. Vždyť víra je pro zbožné duše
jakýmsi druhem neškodného analgetika, jehož opiové účinky zaznamenal a
popsal Karel Marx.
Ale podívejme se na historku s Gomerou, dcerou diblajimskou, jinýma očima. Asi mělo její zaměstnání na proroka nemalý vliv, protože se táhne jako červená nit celým jeho prorokováním. Polidštil přísného Boha Izraelců, jenž Ozeášovými ústy chce milosrdenství, a nikoliv oběť. Této věty se dovolává Ježíš v dnešním evangeliu, čímž dosvědčuje její platnost i pro učení Nové smlouvy (Mt 9,13
(najít předchozí)). Tím Ježíš vědomě navazuje na
celou Ozeášovu historku s prostitutkou. To by nám mělo vadit a měli bychom
se pohoršit. To také udělali farizeové o jeden verš předtím, když
Ježíšovi vyčítali, že jí „s celníky a hříšníky“ (Mt 9,12
). Hodný pán Ježíš si špatně vybíral, s kým půjde na večeři
a pohyboval se na samé hranici morality. Vlastně ji podle tehdejších
kněží už dávno překročil. Stejně jako Ozeáš, kterého tehdejší
komunita slušných ženatých levitů jistě vyobcovala ze svého středu –
pokud vůbec levitou byl, což není moc pravděpodobné. Ježíš se dovolává
zajímavé tradice, v níž prostitutka Gomera a zástupně celý Izrael
smilnili a nedali si říci. Tím se negativně ukázala Hospodinova věrnost.
Bůh nesmilní a dá si říci, i když je mu národ trvale nevěrný.
Ambivalentní role prostitutky Gomery je zřejmá. Hřešila a její hřích přivedl na svět ženské pojetí Boha hlásané patriarchálním prorokem Ozeášem téměř proti jeho vůli. Ženského Hospodina by jistě neobjevil, kdyby si Gomeru nevzal. A tu by si jistě nevzal, pokud by mu to Hospodin přímo nenařídil. Takže milosrdný Hospodin nechá přes jednu sexuální pracovnici vnést do dějin spásy novou tradici poznání své vlastní osoby. Tím získává Gomera – možná proti své vůli – nepopiratelný podíl na polidštění Starého zákona, dnes potvrzeného dokonce i tím, že se o ženských vlastnostech Boha píše v Katolickém týdeníku. Tím vešla bohovědně nekorektní Gomera zadními vrátky jednak do dějin spásy a jednak do zmíněné tiskoviny. Tato žena nebyla první humanistickou pracovnicí dějin. Hned na úsvitu dějin způsobila jedna její kolegyně naprosto epochální obrat srovnatelný pouze s Ozeášovým teologickým obratem. Nejstarší sumerský epos o Gilgamešovi praví, že divoch Enkidu žil napůl jako zvíře a nic nedbal na vznik první městské civilizace. Proto k němu tehdejší náboženské ústředí v čele s Gilgamešem poslalo špičkovou chrámovou prostitutku, v jiném podání pouhou otrokyni. Ta z něj po provedení základních lidských úkonů udělala normálního člověka vědomého si svých pohanských a všeobecně lidských povinností.
„Odvedl lovec Šamchatu do hor. Dva dny čekali než přišla zvěř k
napajedlu a s ní i Enkidu. Tu se Šamchat odhalila a celá se mu ukázala.
Krása její vzala Enkidovi dech. Šest dní a šest nocí se spolu milovali.
Pak otočil se Enkidu ke své zvěři, ale ta jakmile jej spatřila, dala se na
útěk. Ztratil tak Enkidu svou zvířecí sílu, zato získal rozum a na duchu
vyspěl.“ (Epos o Gilgamešovi)
Za zlatých časů lidstva se
vychovávalo jinak než dnes a troufám si říci, že mnohem příjemněji.
Gomera měla na úsvitu dějin významnou předchůdkyni. Ale vzhledem k jejímu
závadnému náboženskému smýšlení se o ní církevní patriarchové
absolutně nezmiňují. Zato se zmiňují v římském kánonu o pohanském
knězi Melchizedechovi. Ale to, jak víme, je něco úplně jiného: jednak byl
mužem a jednak správně vyznával Nejvyššího. Embargo uvalené na
přičinlivou civilizátorku Enkidua je mnohem přísnější než dnešní
oficiální mlčení kolem biblicky doložené Gomery.